Jednotlivé rysy klimatické změny i její trendy do budoucna jsou stanoveny s různou pravděpodobností, kterou lze vyčíslit (a neustále se zpřesňuje). Zvyšování teploty a hladiny oceánů je prakticky jisté (pravděpodobnost vyšší než 99 procent), častější výskyt mimořádných událostí, jako jsou povodně, bouře, vichřice, ale i horké vlny či období sucha, současně i do budoucna, je velmi pravděpodobný (70-80 procent), změna mořského proudění možná (55-65 procent).
Mezi hlavní příčiny změn patří nepochybně lidská činnost, odlesňování, tvorba aerosolů a zejména emise skleníkových plynů (globálně se ročně vypouští 23,5 miliardy tun oxidu uhličitého, dále metan, freony a další plyny). Skleníkové plyny jsou (až na výjimky) přirozenou složkou ovzduší, zachycují teplo vyzařované ze zemského povrchu a vracejí je zpět. Jestliže jejich obsah v důsledku spalování fosilních paliv roste (z 280 jednotek v roce 1850 na dnešních 380), zvyšuje se i tento skleníkový efekt a při zemi je v průměru tepleji.
V dávné geologické minulosti se klima několikrát změnilo podstatně drastičtěji, než jsme zatím svědky, a příroda to vždy nějak "zvládla". Zvládla i horší věci, přežila i náraz asteroidu před 65 miliony let, což odnesli "jen" dinosauři a s nimi řada dalších druhů organismů.
Nejde však o planetární přírodu, ale o lidskou civilizaci, která je velmi přesně přizpůsobena stálému klimatu posledních přibližně 6000 let. Už nyní má změna klimatu různé, většinou negativní dopady na produkci potravin, dopravu, osídlení, zdraví a další, předpovědi do budoucna jsou velmi varující. Vědci svá zjištění upřesňují v rámci Čtvrté hodnotící zprávy Mezivládního panelu pro klimatickou změnu (orgán OSN), nová zjištění budou ještě výrazně více alarmující, protože globální změny zřejmě postupují rychleji, než se myslelo.
Druhá rovina je technická: Co konkrétně lze pro zmírnění dopadů změn klimatu udělat? Základní je kontrola obsahu skleníkových plynů v ovzduší, především snížením jejich produkce, ale i jejich zachycováním ať už přirozeně vegetací (výsadba lesů) nebo v poslední době vtlačováním CO2 do podzemních prostor. Na pravděpodobné změny je možno se připravit, počítejme například se silnějšími větry a stavme pevnější střechy, zkoumejme nové zemědělské postupy, připravme se na častější povodně.
Třetí úrovní jsou ekonomické otázky: Co stojí a bude stát, pokud něco uděláme, a také pokud neuděláme? Poznatků technických a přírodovědných je dnes k dispozici dost k tomu, abychom mohli na tyto otázky alespoň přibližně odpovídat. Nedávno tak učinila zpráva uznávaného britského týmu pod vedením Nicholase Sterna. Podle ní škody způsobené změnou klimatu v příštích letech dosáhnou 5-20 procent HDP ve světovém průměru, pokud by se nic vážného proti tomu neučinilo. Komplex opatření, který by zabránil nejhorším škodám, by naopak stál "jenom" 1 procento HDP - rovněž obrovské číslo, ale přece jen výrazně menší.
Konečně čtvrtou, poslední a nejdůležitější rovinou je rozhodování o jednotlivých opatřeních, politická vůle demokratické společnosti. Přebíráme vážně svou odpovědnost vůči své i vůči dalším generacím? Jsme ochotni investovat teď a dělat si naději na výsledek v budoucnu? Máme dost odvahy opustit osvědčené stereotypy a vydat se novými, neprozkoumanými cestami? Dokážeme proplout mezi Scyllou neomezovaného sobectví podniků i jednotlivců a Charybdou restriktivního dirigismu? To jsou nelehké otázky. Odpovědi se však budou muset najít, a to brzy. Jedno je zřejmé: neměli bychom se pokoušet na ně odpovídat, aniž důkladně vezmeme na vědomí vše, co je známo v oblasti přírodovědné, technické a ekonomické.
MfD, 3.2.2007
senátor PČR za ODS