Digitální éra vytěsňuje staré dobré společenské hry, lze však vymýšlet nové. Třeba takové, jaké hrály Rychlé šípy, když jely vlakem: Kdo první uvidí koně, získává bod. Nebo hry na bázi novinových titulků a popisků pod fotografiemi. Taková věc člověka napadne, když si dělá rešerši k textu o petici Několik vět a jejích reflexích v dobovém tisku.
Někdy se až zdá, jako by atmosféra začátku léta 1989 a začátku léta 2019 měly cosi společného. Samozřejmě nejde o paralely. Svoboda slova, projevu či shromažďování, prostě vše to, co petice Několik vět navrhovala jen k diskusi, je dnes už zákonnou normou. Ale jistá nervozita mocných, kritika na adresu těch, kteří veřejně demonstrují nespokojenost, útoky na jejich neférovost, údajnou zištnost či nerespektování politické reality, to vše připomene i něco staršího.
Takže první ukázka pro společenskou hru. Vezměme si novinový titulek Proti vyvolávání neklidu a nátlakových akcí. Je z června 2019 a míří na Milion chvilek pro demokracii? Nebo je z června 1989 a míří na Několik vět? Zřejmě se přikloníte ke druhé odpovědi, ale přiznejte si, že nad tím musíte chvilku přemýšlet.
Další ukázka: Žijeme na malé vesnici, pracujeme jako zemědělci v živočišné výrobě, máme rodiny a je pravdou, že občas nejsme se vším spokojeni… Naše společnost má těžkosti, ale nikdo je za nás nevyřeší. Ze které doby pochází? Ano, z léta 1989, ale bez nápovědy na to nepřijdete. Pro další špeky můžete zabrousit do diplomové práce Pavly Rosinové z liberecké univerzity. Najdete tam třeba hlas komunistek z frýdecko-místecké mlékárny: Kulturním pracovníkům, kteří podepsali Několik vět, by se mělo dát na vědomí, že když se jim nehodí žít a pracovat v naší republice, ať si jdou do světa zkusit a na doživotí vydělat na chleba k těm, kteří jim tak pobláznili hlavy, nebo mezi nás do výroby. My jim ty roupy vyženeme.
Ano, „sůl země“ se v jistých situacích projevuje podobně. Ať už má k dispozici rezoluce stranických buněk KSČ (jako v létě 1989), nebo sociální sítě a diskuse na webu (jako je tomu teď).
Jenže tady nejde jen o „sůl země“, ale též o zdroje pokládané za elitní. Všímáte si, jak roste četnost slova nenávist? Za projev nenávisti se už neoznačují jen šibenice na demonstracích, ale i odlišné postoje. Například editorial Respektu k ustavení politické strany Trikolóra nese nadpis Pojďme někoho nenávidět.
I zde lze srovnávat s časy, kdy se psávalo o nenávisti k socialistickému zřízení. Autor těchto řádek má oblíbenou ukázku. V roce 1981 vyšla v Průboji (orgán severočeské KSČ) fotka Havla a Landovského s opravdu geniálním popiskem: Půllitr již prázdný, ale hlava plná nenávisti. Genialita popisku spočívá v jeho nadčasovosti. No řekněte, nemohl by vyjít dnes pod fotkou Václava Klause mladšího?
LN, 3.7.2019