Někdy příště v Česku, takovou vizi nabídl na jubilejním sedmdesátém sjezdu Sudetoněmeckého krajanského sdružení jeho mluvčí Bernd Posselt. Myslí si, že to zatím možné není, ale za dva, tři roky, kdo ví. Za velkou považuje tuto myšlenku i německý ministr vnitra Horst Seehofer. U nás ten nápad žádnou velkou odezvu neměl, sotva že se o tom psalo v médiích. To je dobře, protože odezva by byla převážně negativní. Když se u nás nedaří prosadit obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí, což je pomník úspěšné obrany části Prahy před švédským vojskem v roce 1648, uspořádání sjezdu sudeťáků je iluze z říše pohádek. Prokletí minulosti visí nad přítomností i budoucností jako smrdutá deka.
Její pach má mnoho složek. Neschopnost vyrovnat se s rakouskou minulostí patří k těm nejvýraznějším. Zatímco Španělé nemají se svými Habsburky žádné viditelné problémy, my nejsme schopni vnímat svoji příslušnost k prosperující velmoci jinak než s hněvem. Patřili jsme k předlitavské části monarchie – a chválabohu za to. Ten blahodárný pobyt se pozitivně promítá i do naší současnosti.
Neschopnost vyrovnat se s habsburským Rakouskem osudově zasáhla i předválečné Československo. Nepodařilo se zde překonat rozjitřené nacionalismy a definovat smysl státu jako mnohonárodního demokratického útvaru s dvěma hlavními vytčenými cíli, svobodou a prosperitou. Němečtí občané státu nepochopili, že jejich svobodu a prosperitu neohrožuje Praha, ale Hitlerův Berlín. Je to zábavná vize – zcela nereálná, bohužel – z oboru alternativní historie, v níž by sudetští Němci byli hlavní oporou Edvarda Beneše v odporu proti plánům nacistické expanze. Ochotně by přijímali emigranty a budovali pohraniční pevnosti a nabídli přispět k totální obraně proti přesile, jak ji naznačuje Karel Čapek ve svém dramatu Matka. Tak k tomu opravdu nedošlo, nacismus je plně odvládl a poválečné vyhnání bylo logickou odpovědí.
A zase ta otázka z oblasti alternativní historie – měla by Stalinova agentura zvaná komunistická strana šanci zmocnit se státu, kdyby v něm žila silná německá menšina, utužená společným odporem proti hitlerismu?
Alternativní historie patří do oblasti pohádek pro vzdělané dospělé. Poskytují zábavu i vzrušení a jen trochu, nicméně přece provokují k přemýšlení.
Takže znovu, co by se muselo stát, aby se ta velká myšlenka, jak charakterizoval Posseltův návrh Horst Seehofer, realizovala a sudetoněmecký sjezd se konal v Praze, nebo dokonce v Chebu, což by nám dnes asi připadalo ještě více provokativní?
Ono se docela dobře či spíš nedobře může stát, že svoboda v Německu bude znovu v ohrožení, že nástup zelených a rudých přiměje lidi hlasovat nohama a že Česko bude opět přijímat německé emigranty. Bavorsko, zdá se, zůstává jako oáza rozumu. Takže, za dva, za tři roky… Kdo ví, co se stane.
LN, 10.6.2019