Uvidíme, zda spravedlivé ceny přinesou řád
Pojmy jako sociální inženýrství či sociální experiment se nadužívají. Tu nálepku dostává leccos, zejména pochází-li to z centrály EU, aniž se moc rozebírá jádro věci. Ale těžko popřít, že chystaná novela odpadového zákona jistým sociálním experimentem je. Nabízí důraz na spravedlnost místo na paušální platby za odpad, rozuměj za kontejnery a popelnice. Nabízí tedy bohulibou logiku: aby se neplatilo „za hlavu“ (ať už dotyčný produkuje odpadu více, či méně), ale „za kila“. Aby pořádkumilovní ušetřili a „bordeláři“ si připlatili. Je to racionální, k životnímu prostředí šetrná a ideově liberální možnost. Ale přinese jen kladné výsledky? Toť otázka.
Lidé se chovají různě, ale častou motivací je snížit okamžité náklady na úkor těch dlouhodobých a celospolečenských. Starší lidé pamatují doby, kdy se i cena za vodu určovala ne podle spotřebovaných kubíků v konkrétním bytě, ale „za dům“. Pak majitelé aut stříkali své miláčky na ulici pitnou vodou z hadice. Když se potom našinec ocitl v berlínském bytě a v koupelně viděl, jak se po spuštění vody roztočí vodoměr, podivil se. Dnes už se šetření vodou nedivíme.
Může to fungovat i s domovním odpadem? Uvidíme, neboť tu se nabízejí až příliš snadná alternativní „řešení“: vyvážet odpad do lesa (kdo chodívá po lese, u vesnic nachází neuvěřitelný „bordel“), spalovat ho na zahradě (zde se uplatní kontroly) či ho sypat do popelnic sousedům (kdo nikdy neviděl zamčenou popelnici, ať se přihlásí). Pokud se možnost spravedlivého placení za odpad „po kilech“ zavede, bude fungovat jako sociální experiment. Vyspěla už společnost natolik, že se zbavila „odpadových patologií“? Mají obce či stát armádu kontrolorů, kteří budou obcházet vesnice za humny?
Botanik Jiří Sádlo kdysi napsal, že kdyby příští archeologové zkoumali obsah popelnic z let, řekněme, 1989 a 1993, museli by dospět k závěru, že v onom časovém úseku se tu vyměnilo obyvatelstvo. Natolik se změnilo složení odpadu. Samozřejmě, tržní ceny způsobily například to, že po Vánocích už se popelnice nenaplňovaly bochníky ztvrdlého chleba, do zásoby kupovaného za dotované ceny.
Je však otázka, zda spravedlivé ceny za odpad („za kila“) sníží jeho produkci v domácnostech tak, jak s jeho složením zamávalo uvolnění cen potravin. Vsadili byste na výsledek? Proto píšeme o sociálním experimentu.
LN, 5.4.2019