Z DRUHÉHO KOPCE: Klukovské vzpomínky 503

V sobotu jsem se vrátil z Aspenu. Bolí mne celý člověk, i když jsem letos k mé ostudě na prknech, která znamenají sjezdové lyžování, nestál. Bál jsem se, protože mne doktorka upozornila, že mám páteř už v takovém stavu, že bych také nemusel chodit, kdybych sebou někde řízl. Stav „Klubu krásných těl Miloše Tadry“ vůbec letos povážlivě prořídl. Dvě Zuzany byly na repasy kulového čepu, čili operaci kyčle, a protože na ní byly na vánoce, bylo příliš brzo na černou sjezdovku. Jinak věřím tomu, že by stěnu pokořily. Dokonce barmanka „Sněhová vločka“ musela odjet kamsi za obchodem, a tak se venkovní bar změnil na „Bar u Praotce Čecha“ - a hádejte, kdo se ujal role barmana.

Za týden se v Aspenu vystřídaly všechny druhy počasí: od jara, přes zimu s vánicí až po hnus s děštěm. I loni byla vánice, ale bylo -10° C, letos bylo kolem nuly. Nemrzla nám voda ve sklenicích, ale měli jsme je neustále plné sněhu. Takže jsem neměli pití „on the rock“, ale „on the snow“, což v normálním baru neudělá ani špičkový barman. Ale Honoušek to s pomocí přírody zmáknul. Díky snížené viditelnosti jsme se oslovovali Hanči a Vrbato, abychom tak oslavili hrdinství českých sokolů. Tak jsme se do toho vžili, že Petr, znalec bulharských vín, když uklouzl a upadl, řval ze země „Němci nesmí zvítězit!“ Můj syn Honza měl na hlavě pro jistotu přilbu, kdyby upadl, a na přilbě se mu dělala závěj, která mu pravidelně padala za límec, když se zakláněl s panákem. Řval při tom jako tur, že už do Baru U praotce Čecha nikdy nepůjde, že mu tam ubližují. A tak ho Petr s Rendou objali se slovy: „Že neudáš svého tatínka v klubu ohrožených dětí, že ti sněží za krk?“ Při tom mému synovi udělali na helmě sněhuláka, který mu později spadl také za krk a to byl teprve řev. Nějak ho nenapdalo, že by si mohl přetáhnout přes helmu kapucu.

Faktem je, že když se ve vánici vynořila nad barovým pultem ruka, musel jsem uhodnout, co mám nalít. Letošním hitem byl alsaský fialkový likér. Smrděl jako ruská desinfekce letadel a pravděpodobně tak i chutnal. Umělec Borůvka sice tvrdil, že že to nemůže být tak špatné, když borůvky jsou také fialové. Ale sklenku nedopil, naopak svým sytým barytonem zařval: „Kurva, to je ale hnus!“ Letos Honza s výběrem pití zvítězil! Něco tak odporného se hned tak nevidí! Naopak Cimrmanova bylinná měla úspěch. Slávkovo Curacao „na sněhu“ se také dalo. Také Poděbradská samička, likér z 42 léčivých bylin, měl úspěch. Někteří znalci tvrdili, že jich je tam jen čtyřicet, ale to jsou ti, kteří neustále hledají na něčem hnidy. Zkusili jsme ten fialkový sajrajt s něčím smíchat, ale tu odpornou chuť jsme nepřebili. Zajímavé byly při mísení odstíny, které jsme dosáhli.

Máme novou plnohodnotnou členku klubu krásných těl Báru. Po mnoha létech přišla na to, že nejsme úplní debilové, což nám dávala neustále najevo, ale v úprku před svou vehementní matkou, která jí hledá ženicha a peníze, vzala zavděk naším klubem, který ji přivinul.Holt už vyrostla z puberty! Dokonce se nabídla, že bude učit Amálku lyžovat, a místo toho, aby splnila matčin rozkaz a hledala ženicha a peníze, trpělivě jezdila na sjezdovce s Amálkou. Kupodivu jí také nechutnal fialkový likér, ale jiným specialitám se věnovala s péčí řádného hospodáře. Od nás jí skutečně žádné nebezpečí nehrozilo.

I nebezpečné situace se vyskytly. Jak sníh měkl a odtával, bořili jsme se do něj. Dokonce i bar se propadal do závěje. Korunu tomu dodala Petra, která je patrně nejlehčí z nás. Sedla si na lavici a lavice i se stolem se propadla. Renda si připadal jakov ponorce, všechny panáci se na něj vylily, já jsem zrovna přendával objektivy a jeden se zastavil o jeho ruku. „Rendo, prosím tě nehejbej se, držíš objektiv!“ „Neboj, Honoušku, držím, hlavně dej bacha, aby na mě nevytekl ten fialový hnus!“ Odebral jsem objektiv a pomohl jsem Rendovi zpod převrženého stolu. „Už jsem viděl svou smrt, promítl se mi celý můj život. Najednou jsem viděl světlo na konci tunelu a to světlo mělo na sobě napsáno „Tulamore, raději bych zemřel, než zničit umělcovy pomůcky!“

Letošní soustředění se bohužel neobešlo bez úrazu. Jedna dáma chtěla zabránit pádu na svou dceru a upadla tak nešťastně, že si natrhla vazy na obou kolenech. Takže se nemohla účastnit duhového plesu. Pro vysvětlení, nemá to nic společného se sexuální orientací, ale skutečně s barvami.

Letos nemohl být Silvestr ve středu, protože byl strašný vítr, tak jsme ho zcela výjmečně přesunuli na čtvrtek.

Každoročním skvostem rekreačího pobytu v Aspenu je kuchyně hotelu. Tak vybrané lahůdky, které zde Tadrovi nabízejí, se hned tak někde nevidí. Co jídlo, to michelinská hvězda!

Na závěr reportáže z Aspenu ve Františkově bych rád poděkoval Slávkovi, který se ujal výměny kola na mém suburbanu bez ohledu na počasí, v závěrečném lijáku, když jsme jeli domů. Lehat si do louže pod auto, to chce chlapa! Díky!

*****************************

Letadla, můj osud 3
Třetí díl knihy fotografií dopravních letadel, které za 48 let působení na letištích udělal Jan Čech, letecký mechanik. Kniha obsahuje nejen černobílé fotografie, ale i krátké příběhy, které s daným typem autor zažil. Vydal Svět křídel.