Neviditelný Pes

PRÁVO: Poslední křik v Kabelíkově (2)

23.2.2019

(Pokračování části 1)

Po věcné stránce se SAZ zaměřil na popření existence organizované zločinecké skupiny a své úlohy jako jejího zakladatele a organizátora. V podstatě shodně se svými obhájci poukázal na skutečnost, že tlupa lidí kolem spolupracujícího obviněného Ondřeje Kučery postrádá znaky organizované zločinecké skupiny, vymezené trestním zákonem a on sám není jejím členem. Na rozdíl od obhájců, svázaných zásadou korektnosti vůči klientům kolegů věnoval nevlídnou pozornost spolupracujícímu obviněnému Ondřeji Kučerovi, kterého vidí jako ústřední postavu skutkového děje. 

Zneužil své postavení advokáta a pohotově prodal SAZ svědecké prohlášení obž. Martina Veselého, původně určené pro jiného příjemce, jenž je odmítl z finančních důvodů. Ochotně pak zapojil do hry svědky Jana Doležala a Martina Valentoviče a obž. Evu Halamkovou. Veškerá tvrzení žalobce o úloze SAZ v tomto dění pocházejí pouze od něho a od něho také pocházejí všechny informace ostatním spoluobžalovaným a svědkům o přáních, záměrech a nespokojenosti SAZ. Vtáhl do děje také spoluobžalované Záviše Löffelmanna a Jana Šebka, kteří o existenci SAZ nevěděli, neznali ho a netušili, že poskytnutím služeb Ondřeji Kučerovi snad slouží záměrům SAZ. Komunikaci se spoluobžalovanými a svědky vedl pouze Ondřej Kučera, SAZ neměl možnost ji kontrolovat. Na vzniku nepříznivé důkazní situace má svůj díl viny žalobce Robert Henzel, který se nepostaral o prolomení heslové ochrany na iPhone spolupracujícího obviněného, ač stejný přístroj pana obžalovaného poslal do zahraničí firmě, která umí heslo prolomit a umožnit zkoumání a zkopírování paměti. Kučerův iPhone by měl pro dokazování klíčový význam, protože jej používal ke komunikaci s ostatními spoluobžalovanými. Předseda senátu tyto skutečnosti utajoval před obhajobou půl roku.

Ondřej Kučera organizačně zajistil podání údajně křivého trestního oznámení na policisty svědkem Janem Doležalem. Pro tvrzení spolupracujícího obviněného o jednání SAZ není k disposici žádný objektivní důkaz. Podle mínění SAZ je pro chování Ondřeje Kučery určující ziskuchtivost. Připomněl také nález listiny, podle které měl spolupracující obviněný Kučera kontakt s třemi soudci, s nimiž konzultoval notářské zápisy. Upozornil na jeho prohřešky proti pravidlům pro přiznání postavení spolupracujícího obviněného a obsáhle komentoval odposlechy jeho komunikace s ostatními účastníky údajné skupiny. Stěžoval si, že mu nemohl klást otázky, protože spoluobžalovaný odmítl vypovídat a odvolal se i na advokátskou mlčenlivost. Zcela nepochybně řídil jednání spoluobžalovaných a svědků- provokatérů a při tom vytvářel virtuální obraz SAZ jako nositele zla. SAZ dále upozornil na změnu výpovědí spolupracujícího obviněného poté, kdy mu státní zástupce Robert Henzel sdělil, že jeho výpovědi neodpovídají požadavkům, kladeným na spolupracujícího obviněného.

Věnoval v této souvislosti pozornost i svědkům- policejním provokatérům Janu Doležalovi a Martinu Valentovičovi, kteří podle tvrzení Petra Pfeifera, korunního svědka obžaloby ve „velké daňové kauze“, společně s Martinem Veselým ukradli 100 milionů Kč, určených pro SAZ. Všichni tři byli zapleteni do podvodných obchodů s pohonnými hmotami. Poukázal na jejich styky s policií již v dřívějších dobách a zpochybnil jejich důvěryhodnost. Nezamyslel se ale nad motivací jejich jednání: peníze, které dostali za dodání svědeckých prohlášení, odevzdali policii, která je nechala propadnout ve prospěch státu. Motivem jejich jednání tedy zřejmě nebyl bezprostřední finanční zisk. Nabízí se otázka, co jim policie odpustila odměnou za jednání ke škodě SAZ. V této souvislosti pan obžalovaný správně poukázal na to, že v případě podání trestního oznámení svědka Jana Doležala na policisty policie se prohřešila proti povinnosti zabránit trestnému jednání před jeho završením. Věděla o každém Doležalově kroku, ale nezabránila mu v dosažení cíle.

SAZ se dále zaměřil na druhý základní bod první části obžaloby, jímž je tvrzení, že obstaráním svědeckých prohlášení od svědků Jana Doležala, Martina Valentoviče a Martina Veselého se dopustil trestného činu ovlivňování důkazní situace ve „velké daňové kauze“. Ve skutečnosti k trestnému jednání nedošlo, protože tyto dokumenty nikdy nepředložil soudu jako listinné důkazy, ač během devítidenního vystoupení před Krajským soudem v Brně k tomu měl dostatek příležitostí a času. Mimo to soud nikdy nepřezkoumal pravdivost jejich obsahu, jenž měl mít dle žalobce povahu křivých obvinění. Navíc je dodali vedle Martina Veselého spolupracovníci policie, kteří si jejich texty opatřili sami. SAZ polemizoval s žalobcem Robertem Henzelem, zda působení svědků Jana Doležala a Martina Valentoviče lze považovat za zakázanou policejní provokaci. Poděkoval mu za odkaz na dva judikáty Nejvyššího soudu ČR, které dle jeho názoru lze vykládat ve prospěch jeho přesvědčení o provokaci. V této souvislosti jej označil za nejlevnějšího člena týmu jeho obhájců.

K tvrzení žalobce, že SAZ usiloval o diskreditaci korunního svědka ve „velké daňové kauze“ u Krajského soudu v Brně SAZ namítl, že není třeba jej diskreditovat neboť se zdiskreditoval sám : pražský soud uznal, že dluží SAZ šest milionů Kč a usvědčil jej ze lži. Protože brněnské soudy přesto Petra Pfeifera přijímají jako věrohodného svědka proti němu, navrhl předsedovi senátu, aby věnoval pozornost jeho výpovědi při výslechu na policii, kde uvedl, že svědek Jan Doležal spolu s Martinem Valentovičem a Martinem Veselým ukradl SAZ 100 milionů Kč. Přesto se policie obrací na Jana Doležala a není známo, jak s ním navázala spojení. Náhoda, která jej přivedla do Brna a rovnou k policistovi Kutálkovi, je hodně zvláštní. Pro policii byl zajímavý jako možný živý nástroj. Později se stal svědkem proti SAZ a předseda senátu ho předvolal k výslechu jako poškozeného a poslal mu kopii obžaloby, ač na to neměl nárok. Tím mu umožnil připravit se na výslech.

Vážnou výhradu SAZ vznesl ke spěchu s dovedením tohoto řízení k rozsudku, který dává do souvislosti se záměrem soudce Aleše Novotného využít jeho odsouzení k propadnutí kauce. Upozornil na komunikaci mezi soudci Michalem Kabelíkem a Alešem Novotným o stavu sporu se složiteli kauce, kterou chápe jako součást „obráceného inženýrinku“ – tedy postupu, v němž má Michal Kabelík postupovat tak, aby Aleši Novotnému usnadnil vyvlastnění kauce. Samo řízení u Městského soudu v Brně považuje za náhradu za nezdařený pokus z února 2016 poslat jej za mříže a ponechat soudu kauci.

Věnoval se také četným pochybením procesního rázu, jichž se dopustily orgány činné v trestním řízení. Např. upozornil, že vyšetřování vedli stejní policisté, proti nimž směřovalo údajné křivé obvinění, čili poškození, kteří rozhodovali sami o sobě. Státní zástupce Michal Galát odebral GIBS vyšetřování obvinění proti nim a svěřil je jim samým. S pousmáním upozornil na komický detail prověřování obsahu trestního oznámení proti policistům, které podal svědek-provokatér Jan Doležal: policie potřebovala několik týdnů na zjištění, že podezřelí Kutálek a Dvořáček, zmiňovaní v trestním oznámení, jsou ve skutečnosti stejnojmenní vysocí důstojníci PČR. Také Vrchní státní zastupitelství v Olomouci se nevyloučilo z řízení po vyloučení Aleše Sosíka a po potrestání Michala Galáta za pochybení v této kauze. Označil za chybu, že po vyloučení policistů a státního zástupce Aleše Sosíka pro podjatost nepřešlo vyšetřování do rukou jiných, ve věci nezainteresovaných složek. Postěžoval si, že po jejich odchodu z případu orgány odmítají řešit podněty k vyloučení pro podjatost, protože již na daném místě nepůsobí. Tím brání zrušení rozhodnutí, vydaných podjatými orgány. Upozornil také na podezření, že proběhly prostorové odposlechy některých jeho schůzek s advokáty. Mimo jiné zpochybnil místní příslušnost brněnských orgánů.

Michal Kabelík působil často dojem, že výpovědi SAZ nenaslouchá, ale v jiném okamžiku dal najevo nelibost. Občas vstoupil do jeho vystoupení s výtkou, že hraje divadlo pro přítomné novináře a mluví o věcech, o nichž se vyjadřoval opakovaně již dříve. V jednom případě naznačil možnost, že mu odebere slovo. SAZ to pochopil jako vyhrožování. Zde vystoupil obhájce Michal Pokorný s námitkou proti přerušování závěrečné řeči. Předseda senátu se snažil umlčet ho příkazem, aby se posadil, a prohlášením o nicotnosti výtky „kterou snad viděl v americkém filmu“. Také pan obžalovaný tvrdě hájil své právo vést závěrečnou řeč podle svých názorů. Při tom pohotově ocitoval několik judikátů Evropského soudu pro lidská práva.

Jak výše uvedeno, Michal Kabelík nakonec přece jen panu obžalovanému odebral slovo.

Jednání dne 14. února 2019 proto začalo téměř hodinovým dohadováním mezi SAZ, jeho obhájcem a Michalem Kabelíkem, v němž předseda senátu čelil přehršli výtek jako součásti přesvědčování o právu na pokračování závěrečné řeči. Po poradě senátu to vyřešil jako chytrá horákyně: setrval na svém, ale umožnil SAZ pronést poslední slovo.

Pan obžalovaný pak pokračoval ve své filipice, z které vyjmu jen některé zajímavé podrobnosti. Mimo jiné se vyjádřil k délce svých podání a mínění advokátů, že dlouhé texty nikdo nečte. Projevil názor, že je to škoda, protože jejich příjemcům pak unikají důležité informace. Se smíchem poradil předsedovi senátu, aby si před psaním rozsudku jeho podání přečetl. Vyplatí se mu to, protože řízení není na konci, ale na začátku. Poukázal na postupy orgánů činných v trestním řízení, které zneužívají svou pravomoc, vzájemně si kryjí záda, mají společné cíle, tedy chovají se jako organizovaná zločinecká skupina. Stěžoval si na kontrast mezi nadužíváním naléhavých úkonů a značnými průtahy ve vazebním řízení. Zvěstoval předsedovi senátu, že brzy získá mezinárodní slávu, neboť jeho počínáním se bude zabývat nějaká nespecifikovaná nadnárodní organizace. Stěžoval si na monitorování jeho jednání s obhájci příslušníky Vězeňské služby a na kontrolu listin, jež si vyměňuje s advokáty. Vyčetl Michalu Kabelíkovi, že neumožnil nahlédnutí do spisu jeho znalci. Uvedl přehled důkazů, jejichž provedení soud neumožnil, mezi nimi výslech Petra Pfeifera. Probíhající řízení označil za frašku.

SAZ svou řeč nedokončil, protože bylo nutné uvolnit časový prostor pro poslední slovo obž. Záviše Löffelmanna. Tentokrát se nevzpěčoval, uvedl pouze, že vystoupení doplní písemným podáním.

Odeznělo tak skutečně poslední slovo SAZ v tomto meritorním řízení. Možná jej ale uslyšíme ve vazebním řízení před rozsudkem nebo po něm, které Michal Kabelík nemůže odkládat do nekonečna.



zpět na článek