Prostitutky v Česku odevzdávají „manažerům“ i polovinu výdělku, uvádí zpráva neziskové organizace Rozkoš bez rizika.
Nepochybujme o správnosti oněch 50 %. Takové číslo jsem slyšel v několika svých trestních případech a odpovídá i běžně publikovaným zprávám v novinách. Například v prosinci loňského roku proběhla pod názvem „Akce Venuše“ velká policejní razie v nevěstinci v pražských Dejvicích. Policejní mluvčí Tomáš Hulan se pak dal citovat: „Obvinění si měli přisvojovat polovinu z částky, kterou vydělávaly jejich zaměstnankyně.“
Stejný poměr půl na půl byl zmiňován i ve zprávách o jiných kauzách. Můžeme tedy 50 % z tržeb pokládat za tržní mzdu prostitutek ve větších městech a v solidních podnicích, kde nejsou pracovnice terčem násilí nebo okrádání.
To je něco úplně jiného, než říká obvyklý narativ o těžce vykořisťovaných prostitutkách. Ukažte mi, v kolika povoláních si zaměstnanec může nechat celou polovinu tržeb! Žádný zaměstnanec si (zcela logicky) nemůže nechat celou tržbu, a 50 % je ve skutečnosti hodně dobré procento. Pozeptejte se známých, kteří jsou řadovými zaměstnanci, kolik procent z tržeb jim zůstává. Platí to i pro „lepší“ zaměstnání; schválně si zjistěte, jak je placen průměrný koncipient.
Páně Hulanův citát „Stejně tak kriminalisté věnují pozornost nevěstincům, ve kterých jejich provozovatelé mnohdy přímo vykořisťují dívky poskytující sexuální služby. To v praxi znamená, že se dívky musí o svůj výdělek se svými ‚zaměstnavateli’ dělit, ve valné většině minimálně rovným dílem“ tak vyznívá spíš komicky.
Je to vskutku strašné vykořisťování; mají se dokonce lépe než průměrný dělník. To musíme kriminalizovat a zavírat za to do vězení! Absurdita takových policejních razií je více než zjevná.
Ve skutečnosti, pokud chceme omezit zneužívání a vykořisťování sexuálních pracovníků, měli bychom prostituci plně legalizovat, včetně legalizace organizované prostituce.
Pochopitelně ne každá prostitutka má slušný podíl z tržeb. Nikdo nepopírá, že existují také sexuální pracovníci či pracovnice, kteří jsou doopravdy vykořisťovaní. Najdou se kuplíři, kteří drží prostitutky někde zamčené a bez dokladů, nutí je k prostituci násilím a výdělky jim kradou. To je samozřejmě špatně.
To ale není důvodem, proč kuplířství zakazovat a trestně stíhat, ba naopak. Nezapomínejme, že organizované skupině kuplířů hrozí u soudu až osm let vězení. Jaký druh lidí se tedy bude do takového podnikání často pouštět? Ostřílení zločinci, kteří se budou chovat jako ostřílení zločinci. Pokud prostitutka narazí na partu zločinců, bude s ní podle toho zacházeno. Kriminalizací kuplířství tak jen zhoršujeme postavení sexuálních pracovníků a vystavujeme je většímu riziku.
Vlastnit cukrářství či zubní ordinaci je legální a nevím o žádném případu dentální hygienistky či cukrářky, kterou by někde drželi násilím a nutili ji otročit. A když už k podobnému případu zcela výjimečně dojde, existují standardní právní nástroje, jak zjednat nápravu. Právě dnes čtu v novinách titulek „Šéfa firmy soudí za bití a věznění řidiče, který chtěl doplatit výplatu“. Žádná kriminalizace kuplířství jako takového tedy vůbec není potřeba, abychom trestali otročení a násilné zneužívání.
Když to tedy není vůbec nutné, a dokonce to zhoršuje postavení těch, které to má chránit, proč takovou hloupost udržovat? Zrušme trestnost kuplířství a oddělme prostituci co nejvíce od zločinu; v zájmu samotných sexuálních pracovníků.
Autor je advokát