Nedávno mi jeden z mých přátel poslal poslední novelu zákona o pozemních komunikacích. Pousmál jsem se, protože vím, že někteří mí drazí se mnou rádi žertují. Ale nedalo mi to a stejně jsem si ten poměrně dlouhý spis rychle projel, snad jen proto abych zjistil, jak se naše dobře placená byrokracie činí. Neznám totiž sebedelší zákon, který by z rozeného nešiky nebo riskujícího blba udělal dobrého šoféra.
Pravda, některé situace, do kterých by se řidiči vozidel dostávat opravdu neměli, byly v novém znění zákona popsány přesněji. Také o drogách jsme toho koncem padesátých let mnoho nevěděli. A navíc, alkohol za volantem se už nezjišťuje metodou „dýchněte na mě“, ale podobně nepřesnými, zato však o mnoho dražšími přístroji. Alkohol už není u případného soudu „polehčující okolností“, jako tomu bývalo za dob mých ctěných rodičů a jejich mladického běsnění za volantem. Inu, časy se sice mění, ale v některých ohledech zase až tak moc ne.
Co čert nechtěl. Následujícího dne přecházeje po bytě odněkud někam jsem si povšiml, že má žena, která často sleduje stanice, kterými já opovrhuji, se zrovna dívá na TV Seznam a co víc, že na obrazovce právě nastupuje jakýsi nešťastník k redaktorovi či reportérovi té televize, který s ním pak za jízdy koná nějaký zřejmě veledůležitý rozhovor. V té chvíli jsem si uvědomil, že jsme právě svědky přinejmenším přestupku zákona o silniční komunikaci v přímém přenosu.
Večer toho dne před tím jsem si totiž také povšiml paragrafu, který praví, že řidič by se měl plně věnovat řízení svého vozidla. Vždyť to znáte také. Zločin telefonování ručním mobilem se trestá pokutou a třemi strženými body, v nejnovějších autech už nejsou elektrické zapalovače a pomalu už ani popelníčky atd. atd.
Nešťastník, který nastupuje k redaktorovi, si zřejmě neuvědomuje, že by se mohl stát spolupachatelem hrubého přestupku a potenciálně možná i trestného činu.
Podívejme se na to takhle. Buďto se ten redaktor opravdu věnuje řízení vozidla, a pak bude jeho komunikace se zpovídaným pasažérem na pěkně mizerné úrovni a nejspíš se dočkáme blábolení, které nemá smysl poslouchat, natož mu věřit. Anebo se věnuje především svému rozhovoru, a pak nutně snižuje úroveň své pozornosti k tomu, co se děje (případně může dít) na silnici. Pokud vám ten redaktor řekne, že on je tak geniální, že zvládne s nejvyšším soustředěním obojí, nechal bych ho přezkoumat konsorciem dopravních psychologů, zda netrpí náhodou schizofrenií. Kdyby prošel i těmito testy, nechal bych mu vystavit na tuto činnost zvláštní průkaz. Od toho zde přece máme úředníky.
Tím to ale zdaleka nekončí. Chtě nechtě by musela nastoupit Poslanecká sněmovna, Senát a prezident republiky. Legislativa má přece svá pravidla. Bylo by zřejmě nezbytné změnit nedávno novelizovaný zákon a rozšířit ho o zvláštní výjimku pro geniální redaktory-šoféry z televize Seznam.