Všechno jsem to popletl, nicméně titulek je napsaný a nebudu potupně couvat. Brouk Pytlík nedělal vědu, v knížkách Ondřeje Sekory dělal práce všeho druhu vyjma vědy. To Komár dělal vědu, spisovatel Josef Hais Týnecký o tom vydal před devadesáti lety dětskou knížku.
Nicméně Brouk Pytlík se vědě nevyhnul. Stal se spolu s Ferdou Mravencem, Beruškou a chůvičkami předmětem vědeckého zkoumání na Fakultě humanitních studií UK v bakalářské práci Kateřiny Navrátilové „Genderové stereotypy v Knížce Ferdy Mravence“. Zkoumané dílo má 180 stránek, bakalářská práce čtyřiačtyřicet, i z toho je znát autorčina důkladnost. Závěr je jednoznačný, Ferda Mravenec je reprezentant maskulinního pojetí, kdežto fintivá vrtošivá Beruška podléhá genderovému klišé prototypu ženy, která je určena k účelům dekorativním a služebným. To je na knize zřejmé i při povrchním pohledu. Však taky oponentka Mgr. et Mgr. Tereza Jiroutová Kynčlová práci hodnotí pozitivně, nicméně mezery v ní přece jen vidí, třeba v nedostatcích stran propojení Ferdovy genderové a třídní identity a „druhové jinakosti“ či „cizosti“, a hlavně jí vytýká, že nepostřehla výrazně genderovanou situaci v mravenčím výcvikovém táboře - i když/právě proto, že tam nejsou femininní postavy.
Při zkoumání práce jsem si vzpomněl na jiné vědecké dílo, jež se mi dostalo do ruky před lety. Vzniklo na Fakultě tělesné výchovy za minulého režimu a jmenovalo se nějak jako Vztah proudnosti vody k utopenosti cvičenců. Autor tam dovodil, že v mělké vodě se jich utopí méně než na hloubce, zvlášť když je proud velký a proměnlivý. Nevím, zda tento objev měl nějaký pozitivní vliv na bezpečí plavců. Případný dopad práce o Ferdovi ale naznačuje v závěru sama autorka. Ve zcela poslední větě klade řečnickou otázku, zdali se budeme na vytváření genderových rolí podílet, nebo se děti budeme snažit vést jiným způsobem.
Těžko to číst jinak, než zdali budeme dětem dávat do ruky dál taková svinstva, jako je Ferda Mravenec, anebo ho vyhodíme z knihoven a edičních plánů.
Jádro knihy je z roku 1936, tedy 82 let staré. Ondřej Sekora byl autor tvárný a kdyby žil, jistě by rád Ferdu přepracoval. V padesátých létech ho posílal na brigády a kdo jiný než statečný mravenec měl bojovat proti americkému broukovi, mandelince. Ta budiž zlikvidována a spolu s ní, praví autor, budou zneškodněni i poslední nepřátelé míru. Sekora pohříchu nežije, takže už nemůže vydat nového Ferdu, který bude žít v gay manželství s Broukem Pytlíkem a společně vychovají robátko porozené transsexuálním Čmelákem, zatímco statečná lesbická Beruška bude jejich hnízdo bránit před Slimákem. Vyhození z knihoven tedy bude nejpříhodnější řešení. Někde už postihlo i statečnou dívčinu silnou jak bejk, Pipi Dlouhou punčochu. Ne kvůli genderu, ale kvůli rasismu. Taky dobrý.
LN, 10.12.2018