Neviditelný Pes

GLOSA: Faktická nepřesnost je prachsprostá lež

27.11.2018

Už jsme v „době postfaktické“ klesli tak hluboko, že zjevnou lež a dezinformaci se zdráháme přesně pojmenovat? Raději použijeme vágní termín, snad abychom nenarazili?

Prezident Zeman se vyjádřil ke kauze Babiš junior slovy: „Tak pro mě je tato záležitost uzavřena prohlášením pana profesora Cyrila Höschla, který je ředitelem Národního ústavu duševního zdraví. A ten jasně konstatoval, že mladý Babiš trpí schizofrenií...“ To ovšem pan profesor odmítá s tím, že to nikdy neřekl a že i kdyby tomu tak bylo, nemohl by se k tomu vyjadřovat, jelikož by porušil lékařské tajemství. Poukázal na dezinformace, které se pohybují v současném mediálním prostoru. „Když budu tvrdit, že jste něco říkal, tak s tím nic nenaděláte, i kdyby to tisíckrát nebyla pravda,“ prohlásil Höschl. Mimochodem, toto údajné prohlášení profesora Höschla použil v parlamentním výlevu i premiér Babiš.

Ve vztahu k těmto zjevným lžím a dezinformacím se objevil mediální termín „faktická nepřesnost“. Zatím jej média, alespoň ta jakž takž seriózní, používají ironicky. Jenže takové sémantické obcházení skutečného významu ve veřejném prostoru bude žít dál. Ovšem nikoliv jen jako ironie, ale jako „správné“ posouzení výroků některých politiků, ale i jiných, veřejně komunikujících jedinců.

Lež je lež, i kdyby stokrát nazvána jinak. Dezinformace je odporný prostředek lživé informace směrem k cílovým skupinám. Prezident Zeman byl už několikrát soudem usvědčen jako lhář. Píšu to i přesto, že řada jeho fanoušků oponuje tím, že v žádném z rozsudků nikdy toto slovo nezaznělo. Inu, nezaznělo, to ale neznamená, že tomu tak není. Jen holt je ono jasné a konkrétní slovo v soudním jazyce opsáno jinak. Ale podstata je zřejmá. Lhář, lhář a opět a znovu lhář.

Stejně tak premiér Babiš. V podstatě každým dnem popírá včera vyřčené, každou větou usvědčuje sám sebe ze lži a záměrného podsouvání dezinformací. Jenže včera vyřčená lež je smazávána dnes předhozenou lží a příjemce těchto informací si ráno už neuvědomuje, že večer bylo něco řečeno jinak. A lež je vnímána jako skutečnost, uchopena, přenášena a žije si svým vlastním životem. Takřka nezničitelným.

Na této skutečnosti je podle mne nejšílenější reakce těch, kterým je ona lež prezentována jako nezpochybnitelný fakt. Když si dáte tu práci - a věřte mi, je zásadně nutné si ji dát - a lež s pomocí relevantních fakt vyvrátíte, dezinformaci posunete tam, kam patří, tedy do roviny zjevných nepravd, dozvíte se něco šíleného. „No a co, je to politik a všichni politici lžou. Tak co?“

Nu a nyní se tedy do veřejného prostoru vsouvá ona „faktická nepřesnost“, eufemistické pojmenování lži. Předpokládám, že už dnes se setkám s jejím použitím ve snaze ono lhaní nějak zjemnit a omluvit. Pro mne je to zásadně nepřijatelné. A co pro vás?

Jakubroth.blog.idnes.cz



zpět na článek