Bývaly doby, kdy snaha o položení květin kupříkladu ke hrobu Jana Palacha připomínala bojovou hru na pašeráky a pohraničníky. Policajti a estébáci tvořili kordon a jen málokomu se podařilo proniknout k cíli.
Čas oponou trhnul a role se obrátily. Novodobí totalitáři si opět uzurpují právo rozhodovat, kdo květiny k památníku položit smí, a kdo ne.
Nejsme jako oni. Opravdu?
Je naprosto neuvěřitelné, kolik lidí, kteří vzhledem k tomu, co ještě v listopadu 1989 dělali či čeho byli členy, má tu drzost lézt 17. listopadu na nějaké pódium a rozdávat odtamtud rozumy. Přímo tragické pak je, kolik takových nestoudníků je mezi akademickými funkcionáři.
Není se pak co divit, že naše vysoké školy ve velkém produkují namistrované budižkničemy, jejichž životní obzor končí u rozpočtu nějaké pomatené politické neziskovky, ve které spolu s dalšími podobnými darmožrouty páchají popletené „dobro“, hrozící zničit naši civilizaci.
Kupříkladu takový soudruh Mikuláš Bek je charakter, který přesně ví, kterak vyjádřit vděčnost za podporu, jíž se mu dostalo. V Senátu je týden i s cestou, ale už se na Albertově navážel do jeho nového předsedy Jaroslava Kubery z ODS. Tohle nevymyslíš. Beka totiž do Senátu nominovala právě ODS spolu se Zelenými, STAN a TOP 09.
Neexistuje jediný důvod, proč by jakákoli konzervativní strana měla podporovat neomarxistického pokrokáře a navíc vyčuránka, který si ještě v roce 1988 (!!!) podal přihlášku do KSČ. Asi je to tím, že ODS, načichlá a zdegenerovaná lživou Pravdou a nenávistnou Láskou, již dávno není konzervativní stranou.
Senátor a rektor Masarykovy univerzity Mikuláš Bek je chodící ostuda ODS a živoucí připomínka jejího ideového úpadku.
Je to dokonalá tragikomedie, když právě svazáčtí darmožrouti z na vládní a veřejné rozpočty nalepených nevládních (první oxymóron), velice ziskových neziskovek (druhý oxymóron), kteří s ústy plnými tolerance kolem sebe šíří nenávist ke každém, kdo má jiný názor (třetí oxymóron), a kteří každým svým počinem svobodu a odkaz listopadu 1989 popírají a ničí, pořádají 17. listopadu Festival svobody (totální oxymóron). Tohle taky nevymyslíš! Oxymóron roku 2018!
A propos, nevíte, zdali Marta Kubišová letos zpívala na Václaváku Modlitbu pro Martu v té inovované kavárenské podobě?
Ať zloba, závist, zášť, strach a svár
dál zůstává s touto krajinou.
Mír, pravda a láska ty ať pominou,
ať už pominou.
A navázat mohla klasikou: Řekni, kde ty kytky jsou!
Kde? V koši. I s celým Listopadem.