KNIHA: Chudokrevnost škol nevyléčíme pouštěním žilou

V rubrice „Akademie“ věnovaly Lidové noviny v říjnu celá tři pokračování ukázkám z knihy Ondřeje Šteffla „K čemu samé jedničky?“. Titulem knihy autor „provokuje“, připouští redaktor LN v komentáři ke druhé části. Jak je zřejmé z uveřejněných tří textů, nejen titul, ale celá kniha je snůškou provokací, které je těžko brát vážně. V podstatě nemám nic proti provokacím, někdy mohou být zábavné. Ovšem očividná nedostatečnost našich základních a středních škol je tak závažným tématem, že by si podle mého zasloužila věcnějšího pojednání, a dost dobře nechápu, proč zrovna tomuto pedagogovi byl v LN poskytnut takový prostor. První dva díly bych byl přešel mávnutím rukou, neboť konec konců pan Šteffl není jediný, kdo nemá rozumný recept na reformu našeho školství, avšak ve třetí části nazvané „Učivo jako z 19. století“ (LN z 16.10.) přerostly páně Štefflovy „provokace“ do nehorázností, na které se podle mého názoru sluší upozornit.

Pan Šteffl zpočátku zmíněné třetí části konstatuje, že učivo našich základních a středních škol, definované ještě za časů páry, kdy se svítilo svíčkou, není adekvátní „v době nanotechnologií, robotů a úprav genetického kódu“. Toto sice všeobecně známé, ale o to víc alarmující zjištění by čtenáře mohlo naplnit nadějí, že budou následovat nějaké konstruktivní návrhy, jak učivo přivést na současnou úroveň vědy a techniky. V dnešním svobodném světě občan musí rozhodovat, zda stavět jaderné elektrárny nebo radši modernizovat tepelné, musí rozlišovat seriózní lékaře od šarlatánů a měl by umět posuzovat nebezpečnost chemických postřiků, když si v samoobsluze čte přílohový leták k nové dodávce hrušek. K takovému rozhodování drtivá většina lidí postrádá předpoklady, protože má naprosto nedostatečné znalosti z fyziky, chemie a biologie. Při pokračování četby Štefflova článku se ovšem dozvídáme, že počet hodin fyziky na gymnáziích je vlastně už od dob monarchie nepřiměřeně vysoký, a chemii, tu by pan Šteffl nejradši úplně zrušil. Místo chemie autor navrhuje učit ekonomii a právo, protože „více znalostí z ekonomie nebo práva využije dnes prakticky každý, zatímco středoškolskou chemii jen málokdo“. Pravdou je, že znalosti z chemie většina občanů nevyužívá ne proto, že by jí nebyly k užitku (třeba aby pochopila princip genetického kódu, o kterém se sám autor zmiňuje jako o objevu charakterizujícímu naši dobu), nýbrž proto, že žádné nemá. Chtít však přizpůsobit naše vědomosti pokroku ve vědě a technice tím, že budeme učit méně fyziku a chemii, je jako vychovávat muzikanta tím, že mu uřízneme uši, nebo jako léčit chudokrevnost pouštěním žilou. Takovým „návrhům“ bych byl ochoten se zasmát na scéně Divadla Járy Cimrmana, ale v rubrice Akademie bych si rád přečetl serióznější příspěvky.

Chemii ostatně podle pana Šteffla na středních školách učíme jen proto, že se z ní dělají na medicíně přijímací zkoušky. Ty by autor jednoduše odboural a „prostě by se s potřebnou chemií začalo od začátku, stejně tak jako se na medicíně začíná od začátku s histologií“. Všimněte si prosím důrazu na „potřebnou“ chemii. „Počítám, že by to mohla být chemie biochemických procesů v lidském organizmu, chemie enzymatických mechanizmů, chemie interakcí léčiv s receptory...“ Vnímavý čtenář jistě pochopil, že se jedná o témata vesměs extrémně náročná. Medikům pan Šteffl tedy navrhuje škrtnout středoškolskou „nepotřebnou“ chemii, která by je naučila obecným principům, a nechat je na univerzitě zpaměti se biflovat mechanizmy enzymatických reakcí, které bez základních znalostí nemají nejmenší šanci pochopit. Ledaže by se jim k celému již tak velmi obsažnému studiu medicíny přidaly ještě dva roky všeobecné chemie, kterou se nenaučili na střední škole. Myslím, že právě studenti medicíny se panu Štefflovi za jeho zlepšovací návrhy pěkně poděkují.

V úvodním odstavci citovaného článku Ondřej Šteffl píše, že „ve školách se děti často učí věci, o nichž už dávno nikdo neví, k čemu jsou dobré“. Obávám se, že zásadním problémem pana Šteffla je, že o některých z těchto „věcí“ on sám neví, k čemu jsou dobré.