Nebudu čtenáře nudit podrobným rozborem dotyčného dokumentu, to rád přenechávám povolanějším a práva znalejším. Pouze na jednom příkladu chci v krátkosti ukázat, proč mám tzv. istanbulskou úmluvu za záležitost navýsost neblahou a vyžadující od našich zákonodárců při jejím posuzování nejvyšší obezřetnost.
Ocitujme si zde nejprve čl. 12, odst. 1:
Smluvní strany přijmou nezbytná opatření k prosazování změn sociálních a kulturních vzorců chování žen a mužů za účelem vymýcení předsudků, obyčejů, tradic a veškerých dalších zvyklostí, které jsou založené na myšlence méněcennosti žen nebo stereotypním pojímání rolí žen a mužů.
Smluvním stranám se zde ukládá povinnost prosazovat změny, jejichž účelem je vymýtit předsudky, obyčeje, tradice a veškeré další zvyklosti založené na podceňování žen nebo na stereotypním pojímání rolí žen a mužů. Vezměme to od konce: která role ženy nebo muže se bude považovat za stereotypní a kdo bude kompetentní o tom rozhodovat? Je takovou stereotypní rolí třeba mateřství? A bude-li za takovou nějakým mezinárodním orgánem (ať už se bude jmenovat GREVIO nebo jinak) prohlášena, vyplyne z toho pro signatářské země povinnost tuto roli vymýtit a nahradit mateřství umělým pěstováním lidských plodů ve speciálních pěstírnách, jak to popsal ve svém sci-fi románu Konec civilizace Aldous Huxley?
Formulace „stereotypní role žen a mužů“ a „obyčeje, tradice a veškeré další zvyklosti na ní založené“ je tak široká, že se do ní vejde prakticky cokoliv, co si nějaký dobře placený úředník v bruselské či jiné Tramtárii vyvzpomene. A nepochybně se pak najde i v tuzemsku dostatek horlivých aktivistů, kteří se s největším nadšením pustí do mýcení nežádoucího stereotypu - a když to nepůjde jinak, tedy i vymýcením jeho nositelů. To všechno už tady přece bylo. A k tomu se máme sami dobrovolně zavazovat a nějaké cizí moci tak dávat do ruky bič, kterým nás pak bude honit? Kdo pro něco takového zvedne v parlamentu ruku, toho si dobře pamatujme, abychom mu příště nedali svůj hlas ani omylem.