Přečetl jsem si článek pana Vodvářky Apokalypsa podle Msgre Petra Piťhy dne 15.10.2018 a musím na něj odpovědět.
V čem se pan Vodvářka mýlí
1. Msgre Petr Piťha není proboštem svatovítské katedrály, ale kolegiální kapituly Všech svatých na Pražském hradě.
2. Msgre Petr Piťha je také kaplanem „jeho svatosti papeže Františka“, i proto vyznívá Vodvářkovo dovolávání se Bergoglia poněkud mimo, možná se chtěl (Vodvářka) alibisticky odvolat na autoritu vyšší.
3. Pan Vodvářka představuje evangelia a Nový zákon jako text, který by neměl posluchače děsit. Ježíš Kristus, Mesiáš, Boží syn častokrát varuje své učedníky. Mnozí Krista pro jeho tvrdou řeč opustili. Zamlčování, že „… mnoho je povolaných, ale málo vyvolených“ (Mt 22,14)“, je hrubým zkreslením Božího slova. Kristus nabádá „vejděte těsnou branou, prostorná je brána a široká je cesta, která vede do záhuby, a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí. Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu“. Poslední kniha Nového zákona – Apokalypsa - je děsivá předpověď konce světa s dobrým koncem pro věrné. Křesťanství není politickou stranou, která by měřila svůj úspěch popularitou a počtem příznivců. Církev a křesťané mají slovo Boží hlásat, uchovávat a předávat v nezkreslené podobě. („Nebe a země pominou, ale má slova nikdy nepominou.“ Lk 21,33) Koho děsí tyto verše: „Ježíš řekl svým učedníkům: „Ne každý, kdo mi říká: ‚Pane, Pane!‘, vejde do nebeského království, ale ten, kdo plní vůli mého nebeského Otce. “ (Mt 7,21)?
4. Odebírání dětí z důvodů ideologicky nevhodné výchovy, se děje - například ve Velké Británii, Německu a v severských zemích. To není strašení, to je realita. Dočíst se o tom můžete v knihách paní Gabriely Kuby (Sexuální revoluce) a Vladimíra Paĺka (Lvi přicházejí). V mainstreamu je nenajdete. A to je jen začátek, trend je zřejmý.
5. Tak dlouho vědci hledali genetickou podmíněnost homosexuality, až nenašli, až se změnila ideologie, tedy gender, která předpokládá sexualitu plovoucí. Prý svou sexualitu můžou jedinci během života několikrát změnit. A k tomuto jim vynalézají stále nová a nová pohlaví, jejichž počet čítají na desítky – snad překročil sedmdesátku. Genetická podmíněnost sexuálních chování padla. Přestalo marné hledání, neboť pak by jedině homosexualita byla geneticky určená - na rozdíl od heterosexuality.
6. Pan Vodvářka cituje evangelia, ale uvádí polovinu myšlenky: Přistoupil k němu jeden ze zákoníků, který slyšel jejich rozhovor a shledal, že jim dobře odpověděl. Zeptal se ho: „Které přikázání je první ze všech?“ Ježíš odpověděl: „První je toto: `Slyš, Izraeli, Hospodin, Bůh náš, jest jediný pán; miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly!’ Druhé je toto: `Miluj svého bližního jako sám sebe!’ Většího přikázání nad tato dvě není.“ (Mk 12,28-31) Předpokládám, že čtenáři cítí zřetelný rozdíl ve významu. Katolická církev má ve štítě obě přikázání, nikoliv jen to, které pan Vodvářka uvedl.
7. Pan Vodvářka naznačuje, že sami evangelisté určovali, co je a co není hříšné*. Jako by křesťanství, učení Ježíše Krista, bylo dílem lidských myslí a ne učení zjeveným Hospodinem. Ukazuje, že nezná evangelia, protože v nich se o homosexualitě nepíše. Výslovně se o ní zmiňuje svatý Pavel. Proč? Protože v židovském prostředí byla homosexualita vždy pokládaná za velmi těžké provinění, nebylo nutné zmiňovat ji v evangeliích, neboť na jejím odsuzování se židé i křesťané shodovali.
8. Pan Vodvářka zaměňuje, stejně jako mnoho nevěřících, vztah církve ke hříchu se vztahem k člověku. Církev neodsuzuje homosexuály. Od počátku se k nim chová jako k ostatním, k bližním – tedy s láskou. Všichni lidé jsou dětmi Božími, není mezi nimi rozdíl. Co však církev odsuzovala vždy, bylo a je hříšné chování včetně hříchů proti sexualitě. A nemění na tom nic ani okázalé vystavování hříchu na odiv či k úrazu ostatním. Člověk zaslouží milosrdenství a lásku, hřích odsouzení.
9. Pan Vodvářka si zřejmě představuje, že pan Petr Piťha a celá církev mají homosexuály za „zplozence pekla“. To už není mýlka, ale pomluva. Zároveň dokládá, že pana Piťhu nezná, ani nečetl jeho knihy, jinak by toto nemohl napsat. Také (pan Piťha) nevyčleňuje nikoho „podle mustru“, který by si sám pro sebe stanovil. To jsou nařčení, která by měl pan Vodvářka objasnit.
10. Na závěr zmiňuje homosexuální a pedofilní skandály katolické církve, jako by pan Piťha měl co dělat s ututláváním zločinů nebo měl osobní podíl na žalostném stavu církve. Tak to už hraničí se sprostotou.
Pan Piťha už nemohl mlčet. Kdo se zajímá, ví, že ono kázání stojí na pevných základech. Vycházejí o tom knihy i s poděkováním papeže Benedikta XVI., například „Sexuální revoluce“ od Gabriely Kuby nebo „Lvi přicházejí“ od Vladimíra Paĺka. Kdo má uši k slyšení, slyší, kdo oči k vidění, vidí. Jen ti, kteří jsou zahlcení konzumem či oslepení představou permanentní revoluce, se diví a odsuzují člověka i jeho promluvu. Nepolemizují, jen ponižují. A nejsou to jen nevěřící, žel se přidávají „revolucionáři“ v církvi, kteří jsou přesvědčení, že Ježíš by dnes hlásal něco jiného než tenkrát a evangelium by bylo jiné, kdyby evangelisté znali výsledky pokrokové moderní vědy.
Za posledních sto padesát let docházelo ideologickému zneužití vědy - například darwinismus vedl k populární eugenice a ta k ideologii rasismu a německého nacionálního socialismu. Dosud oblíbený marxismus, vydávaný za vědecký světový názor, stál sto až dvě stě milionů životů a to není konec, protože se transformoval do současného liberalismu. Vystupovat proti liberalismu je téměř stejné, jako kdysi v „táboře míru a socialismu“ poukazovat na hloupost marxistické filosofie a ekonomie. „Kdo chvíli stál, již stojí opodál“ - zpátečník, extremista, ultrakonzervativní klerikál, extrémně pravicový fašista i nacista, šovinista a rasista. A s nimi se naše pokroková liberální společnost rázně vypořádá. Vůbec nevadí, že užití pojmů neodpovídá obsahu, používají je i lidé univerzitně vzdělaní.
Dnešní svět opět mění životy lidí podle vědeckých poznatků, aniž by mocní počkali, zdali se časem neukáží jako mylné, v horším případě zfalšované. Ale co je to za obory, že se o nich nesmí pochybovat? Zaměňují vědu za ideologie - gender, feminismus, multikulturalismus, politická korektnost, však je znáte. Kdo na ně ukáže, stává se nepřítelem společnosti. Kdo na ně ukáže veřejně, je veřejně pranýřován i za to, že měl odvahu tak učinit. Už jen to by mělo přemýšlející lidi probudit.
Křesťané byli mezi marxisty i vyznavači eugeniky, ale mnohem víc jich pod těmito zločinnými ideologiemi ztratilo práva, svobodu a život. Máme bohaté historické zkušenosti z totalitních režimů, kdybychom zapomněli, kdybychom nedokázali rozpoznat nastupující dobu nesvobody, zmarnili bychom znovu jejich životy.
Děkuji panu Piťhovi za odvahu k pravdě.
*Homosexualita ve světle nových zjištění není vstupenkou do pekla. Jde o geneticky založený stav, což samozřejmě evangelisté nemohli vědět.