Minulý týden jsem sledoval na portále info.cz rozhovor Pavla Štrunce s Michalem Vieweghem. Odehrával se – jak se domnívám – v obývacím pokoji chalupy pana Viewegha někde u Sázavy, nicméně vládla tam přívětivá atmosféra výslechové kanceláře komisaře Böhma: obžalovaný Vieweghu, jak to, že nám tu podporujete znásilňování žen a dívek sexuálními predátory? Vyslýchaný vysvětloval s odevzdanou trpělivostí, že žádné znásilňování nepodporuje, a dokonce ani nevyrazil se Štruncem dveře, když se ho ptal, jak on sám ženy a dívky osahával.
Celá ta bouře včetně onoho výslechu vznikla kolem fejetonu Michala Viewegha, ve kterém spisovatel poznamenal, jak je rád, že se narodil v době, kdy se dalo s děvčaty laškovat. Plně s ním sdílím jeho pocit. Když se s politickou korektností začalo, a je to tak dvacet let, ironicky jsem psal o neoviktoriánském pokrytectví. Tehdy jsem to bral ironicky a s nadsázkou, dnes vidím, že je to holý fakt. Před očima mi běží celý ten film průběhu života. Dospíval jsem začátkem šedesátých let. Tehdy začínala sexuální revoluce. V Bergmanově mlčení byla erotická scéna, byla to soulož, řekněme to naplno. Film se směl promítat jenom ve Švédsku a dlouho to trvalo, než se prodral za hranice země, kde vznikly první sexshopy. Mary Quant dostala za vynález minisukní Řád britského impéria. Obálky Playboye byly čím dál nahatější. Zákaz nevěstinců padl pod stůl a dívky odhazovaly podprsenky.
Po přílivu nastává odliv. I na to jsou historické příklady. Michalangelo pomaloval strop Sixtinské kaple výjevem z parních lázní a pak po letech přišli a přimalovali naháčům slušivé roušky. Éru nevázanosti vystřídá škrobenost a vynucená cudnost. Dneska je to taky tak. Playboy už zase zahaluje svoje obálky a na Facebook smíte poslat nahatou fotku, jen když bude mít pokaňkané prsní bradavky. Tak to prostě je, a sdílím s Michalem Vieweghem jeho trpké pocity nad tím vším.
Nicméně si zároveň uvědomuji, že muselo přijít to, co se dnes děje. Je to logické završení dlouhého procesu ženské emancipace. On je sice fakt, že jsme v té šestce, sedmičce základky byli celí diví, když holkám začala růst prsa, ale ona ta divost byla jednosměrná ulice. Holky z nás určitě divé nebyly, pravý opak pravdou. Napříště to bude jistě jinak. Jednosměrná ulice má stopku, jenom zatím nevíme, jak se ve změně provozu vyznat.
Jak to bude, to nevím. Možná opravdu vznikne nějaké to GDPR, nějaká písemná licence pro sahání na zadek. Opravdu jsem rád, že jsem díky věku mimo. Ale oni se ti mladí s novou dobou sžijou, vždycky to tak bylo. Moje generace se na to bude dívat s převažujícím pocitem, že je to horší, ale i to vždycky tak bylo.
Jak je to s těmi holkami? Kdybych nějakou potkal, asi bych se jí měl omluvit, pokud bych vůbec tu babičku poznal. Nejspíš by mi řekla, co blbneš, ty vole?
LN, 15.10.2018