Se znepokojením dlouhodobě sledujeme v brněnském veřejném prostoru tendenci několika zdejších nátlakových neziskových uskupení, které se snaží svou činností narušit a rozvrátit tradiční společenské pořádky, jež mají svůj původ v našem z generace na generaci přenášeném kulturním dědictví. Tento náš svět běžných smrtelníků tyto neziskovky dráždí jako červený hadr. Zatímco v našich očích je Brno městem, které má energicky pulsující mezigenerační tradici a zřetelně autentickou atmosféru vyvěrající z naší historie, pro ně je pouze hřištěm pro jejich sociálně inženýrské pokusy a místní obyvatelé lacinými hračkami k otloukání.
Brno je totiž stále ryze Moravou s tradičním způsobem života, zatímco například Praha je Babylonem národností, etnik, náboženství, kultur a do velké míry se již Pražané podvolili způsobu života propagovaným neziskovými organizacemi. Praha není tedy žádnou výzvou k „vývozu“ idejí dnešního pomateného Západu, nicméně Brno však ano.
Neziskovky nerespektují tak jako my, že právě díky společné historii máme tu možnost v naší zemi sdílet vzájemně společenské hodnoty, morálku a etiku. Tyto nezbytné pilíře naší společnosti jsou těmito nevládními organizacemi hrubě ponižovány ve jménu pokrokově levicových idejí. S obavami se proto ozýváme, neboť považujeme vliv těchto neziskovek za nemalý a zhoubný vůči tradičnímu světu a svobodě, která je pod náporem levicových intelektuálů stále více zpochybňována. Chceme důrazně upozornit na ničivé důsledky nejen pro identitu Brňanů (kteří kvůli působnosti mnoha neziskovek v Brně stojí na bojišti v čelní linii), ale také samotnou národní identitu. Je třeba pochopit, že nejde o málo.
Čím můžeme existenci tohoto levicového běsnění podložit? Zajisté nebývalou razancí, kterou se do naší společnosti vrací marxistické myšlenky, pro které jsou právě tyto neziskovky hlásnou troubou. Netrvalo bohužel ani třicet let od pádu marxistické teorie a opět zde u nás bují vir (tentokrát kulturního) marxismu – směr známý veřejnosti lépe jako neomarxismus. Ten proti klasickému bolševismu opustil třídní boj a zaměřil se na psychologické a kulturní aspekty. Napadá proto naše vědomí, naše identity, naši víru, touží po rozvratu klasické formy rodiny, razí multikulturní experimenty a neštítí se ani manipulativní výchovy dětí sociálními inženýry – to vše jsou společné motivy, které kulturní marxismus charakterizují. Problematické je, že se stává pracovní náplní a denním chlebem právě těchto neziskovek sídlících v moravské metropoli.
Marxistické myšlenky (ačkoli v jiném obalu) o absolutní rovnosti mezi všemi lidmi jsou tedy opět na stole a agresivně aspirují na to stát se realitou. Ačkoliv jsme si v srpnu připomínali padesát let starou invazi Sovětského svazu, která na dvě desetiletí upevnila marxistickou myšlenku v naší společnosti, my si tento rok s větším zneklidněním připomínáme spíše stejně starou studentskou revoluci na Západě, neboť její invazivní ideje jsou pro naši společnost stále aktuálnějšími. Zde studenti opojeni ultralevicovým maoismem, feminismem, multikulturalismem, pacifismem aj. povolili v ulicích velkých metropolí (např. v Německu, Francii a Kalifornii) uzdu svým destruktivním choutkám a zahájili totální vzpouru vůči klasickým společenským pořádkům.
Z této síly se posléze rekrutovala Strana zelených a také další vyznavači destruktivních sil, kteří hrdě nesou prapor onoho revolučního zaměření kulturního marxismu. Tato událost znamenala silný ideový obrat doleva, neboť z těchto studentských bouří vzešly myšlenky, které dodnes formují ideové zázemí velkých evropských národů a jsou motorem procesu čím dál užší evropské integrace.
Není to právě již marxismus starého typu, jde o jeho mutaci, která dělníka vyměnila za nepoddajné menšiny, od kterých si nyní „pokrokáři“ slibují barevnou revoluci. Zatímco ideologie komunismu nenávratně skončila na hřbitově diskvalifikovaných myšlenek, ideologie kulturního marxismu (neomarxismu) naopak žije životem energičtějším než kdy dříve.
Neziskové organizace orientované na progresivní levicové ideologie působící (nejen) v Brně zakládají svou činnost na nihilistické „západní historické zkušenosti“ postavené na permanentním sebeobviňování, které propuklo nejtvrději právě zejména v Německu (ale i Francie a USA si nesou vážné následky) v onom roce 1968. Od té doby vidíme v západních zemích zásadní odvrácení od civilizačních hodnot zdravého rozumu a myšlenky národního státu. Podle této šablony nyní touží zformovat české obyvatelstvo.
My si klademe otázku, proč by tíhou německé viny mělo trpět Brno? Nevidíme absolutně žádný důvod, aby naše společnost do svého repertoáru společenských hodnot implementovala ideologie vzešlé z německé frustrace způsobené neschopností Němců vyrovnat se s vlastní historickou vinou. My nehledáme žádné odpuštění, natož pak v takovýchto prázdných gestech, jako jsou multikulturalismus, feminismus, enviromentalismus, popírání volného trhu a zdravého rozumu. Myslet si, že dluh za válečnou tragédii lze splatit rezignací na tradiční hodnoty vyvoláním generačního střetu a rozprášením národního státu, je řešením vskutku absurdním. Je to právě existence EU postavená z těchto neomarxistických idejí, která nám tento „lék“ direktivně vnucuje. Nám tak zbývá hořkost v ústech, neboť tato neautentická a absurdní řešení nabádají evropské státy ke skutečné civilizační sebevraždě. Nesmíme pochybovat o tom, že tyto scénáře jsou pro naši společnost vážně ohrožující.
O to více je tristní, že oporu proti kulturním marxistům nenacházíme ani u našich politiků. Ukázkou je právě současné vedení města Brna, které do puntíku plní zhoubný program německých kulturních marxistů a těmto neziskovkám podává pomocnou ruku. O tom, že jsou společně na stejné ideové vlně, netřeba dlouze diskutovat. Jak si jinak lépe vysvětlit někdejší výrok primátora Petra Vokřála z roku 2016 v italském městě Rimmini, kritizující Brňany za xenofobii a nutící brněnskou společnost k jakési cestě pokání a smiřování za nacistické zločiny? Myslí si snad pan primátor, že jsme stáli po boku nacistické říše? My si naopak musíme připomínat hrdiny válečného odboje, kteří v Brně čelili této zrůdné ideologii.
Během druhé světové války ukázali totiž Brňané skutečné hrdinství a národní sebeuvědomění. Lidé jako Jindřich Čoupek, Josef Otisk, Jindřich Breitcetl a mnoho dalších jsou nejvýraznějšími symboly brněnské statečnosti a bojovnosti. Kde tedy hledá pan primátor oporu pro svá slova, dle nichž by Brňané měli najít jakousi vnitřní svobodu a chovat bezbřehý respekt k druhým? My na tohle žádnou racionální odpověď nenacházíme a proti této slovní absurditě, inspirované německým sebetrýzněním, se ohrazujeme. Proč bychom se měli klanět a nechat neziskovky deformovat naše zvyky a kulturu? Proč být opět ve vleku větších národů, které naše suverénní národní zájmyakorát přehlíží tak jako před 80 lety v Mnichově? Zcela vážně říkáme, že jak vnímáme vměšování vojenské z období druhé světové války, tak nyní stejně vnímáme vměšování Evropské unie a jejího tahouna Německa skrze agenty neziskových organizací, kteří nám vnucují svůj obraz světa.
Nic z toho zkrátka nesmí probíhat na náš účet. Občané si musí uvědomit, že v současné době existující symbióza mezi vedením města a neziskovými organizacemi vytváří „ropovod“ peněz, který neziskovkám vytváří životadárné podhoubí. Zvlášť pokud je činnost neziskových organizací z velké části hrazena z kapes daňových poplatníků, kteří žádnou vinu za dějinné tragédie druhé světové války nenesou. Se vstupem naší země do Evropské unie se začaly poskytovat dotační programy zaměřené na ony marxistické ideologie, na jejichž základě mohly neziskovky vystavět svůj vliv. Z evropských finančních programů totiž čerpají výrazný díl dotací, který jim umožňuje naplňovat vlastní cíle vedoucí k nové, „pokrokové“ společnosti.
Cílem našeho textu je v prvé řadě obrana tradičního světa, zdravého rozumu a Brna tak, jak jej známe a jaké nám bylo předchozími generacemi svěřeno. Rezolutně odmítáme, aby se na naše předky nahlíželo s despektem, který je vyvoláván neziskovkami přeplněnými studenty, kteří bezhlavě opakují laciné rovnostářské fráze, které nás v minulosti několikrát dovedly do světa totality. Respekt ke svobodě svých spoluobčanů, zachovávání genia loci našeho krásného města. To jsou hodnoty, stojící v protikladu tomuto levicovému ataku a které jsou námi důrazně vyzdvihovány jako zdroj naší obranyschopnosti.
Byli bychom proto rádi, kdyby náš text vedl k zamyšlení a k posílení naší identity před lidmi importujícími nám ideologické viry, které na Západě hrubě terorizují tamní obyvatele. Brno si musí jít svou vlastní cestou a nikoli kráčet dle scénáře sebezničujícího se Západu. Zastavme toto ideologické bourání Brna, ono žádnou tíživou vinu na svých bedrech nemá.