Záměr vlády, který byl vyhlášen po poradě předsedy vlády s ministryněmi financí, místního rozvoje a sociálních věcí, totiž netrvat již na vytvoření zákona o sociálním bydlení, vyvolal úvahy, kdo bude dál bydlení potřebným občanům zajišťovat i dokonce úvahy, zda vláda nepoškodí občany.
Je pravda, že zákon o sociálním bydlení byl obsažen nejen ve vládním prohlášení této vlády, ale i vlád předcházejících. Ale stejně tak je pravda, že se jej nikdy nepodařilo dotáhnout do obecně přijatelné podoby. Dnes ovšem je, podle mého názoru, situace v bydlení již taková, že nepotřebujeme jen zákon o bydlení sociálním, ale právní úpravu bydlení vůbec.
Stále slyšíme, že nově postavené byty jsou předražené, že si je málokdo může dovolit, ale současně vidíme, že všechny byty v developerských projektech jsou rozprodány často dřív, než jsou dokončeny. Problém je zřejmě složitější. Rád si poslechnu návrhy těch, kteří ještě nedávno tvrdili, že bytů je u nás dostatek, že stačí jen zrušit regulaci nájmů a trh vše vyřeší… Představa, že sociální byty mají stavět obce, je založena na domněnce, že právě představitelé obcí nejlépe znají potřeby svých občanů. Vznikají však hned dvě pochybnosti. Ta první souvisí s tím, že obyvatelem obce se – v důsledku nepraktického zákona o evidenci obyvatel – může ze dne na den stát kdokoliv. Pak ovšem představa o znalostech potřeb obyvatel je poněkud iluzorní.
Druhá pochybnost je závažnější. Opravdu obce potřebují to, co jsme si zvykli nazývat „sociální byty“? Na mnoha místech v republice si bydlení ze svých příjmů nedokážou zajistit ani učitelé, pracovníci v dopravě, policisté, pracovníci státní správy, prodavačky a desítky dalších, řádně pracujících občanů. Zde se přece nejedná o chudé lidi, pro které bychom měli sociální byty stavět. Přesto právě pro tyto občany obce byty potřebují.
Výstavbou obecních bytů se problém u nás rozhodně nevyřeší. Sotva lze totiž očekávat, že občané v obcích budou ochotni podpořit a tolerovat výstavbu bytů pro ty, kteří neplatí nájemné, devastují bytový fond a jejich soužití s ostatními občany vede jen k problémům a nesvárům.
V řešení vyloučených lokalit jsme od devadesátých let mnoho nepokročili. Debata je totiž deformována tzv. politickou korektností již téměř třicet let.
Jejich počet se nejméně ztrojnásobil stejně jako propast mezi názory obyčejných lidí, kteří denně vidí realitu své obce, a názory salónních ochránců domnělých lidských práv, kteří se nám snaží namluvit, že existuje masa chudých lidí, kterým rasismus, anticiganismus a xenofobie českého národa brání v dosažení slušné úrovně bydlení. Ale není tomu tak.
Až bude obecněji pochopeno, že otázka života Romů u nás musí být řešena jako otázka národnostní, tedy jako problém postavení a odpovědnosti samostatného národa a nikoliv jako otázka sociální za „pomoci“ nesmyslné inkluze a sociálních dávek pro chudé, bude v našich obcích o něco lépe.
Právo, 18.9.2018
Převzato z blogu autora s jeho souhlasem
Autor je zástupce ombudsmanky