Američané vydali k potrestání do Německa pětadevadesátiletého nacistu Jakiva Palije, který jako esesman působil v koncentračním táboře Trawniky na území okupovaného Polska, kde byly zavražděny desítky tisíc lidí. Palij se od konce II. světové války skrýval před spravedlností, ta jej však přesto dostihla, a to je dobře. Nepomohlo mu ani odvolání na špatné zdraví, v Münsteru bude souzen v pečovatelském centru, kde mu bude poskytnuta veškerá potřebná péče. Pořád je na tom daleko lépe než vězni v nacistických vyhlazovacích lágrech, kteří si o takovém luxus mohli nechat jen snít.
Německo nám může být vzorem v tom, že i více než sedmdesát let po konci největšího válečného konfliktu v dějinách lidstva stíhá bývalé nacisty bez ohledu na jejich věk a zdravotní stav. Dopustili se těžkých zločinů, tak musí být souzeni, protože jejich provinění je nepromlčitelné. Z toho mám dobrý pocit, že spravedlnost vítězí.
Na druhé straně je mně smutno z přístupu České republiky a trestání respektive netrestání komunistických zločinců, z nichž mnozí si nezadali s těmi nacistickými. Například otec nynějšího předního představitele Komunistické strany Čech a Moravy Alois Grebeníček působil jako vyšetřovatel Státní bezpečnosti v nechvalně proslulé věznici v Uherském Hradišti. Podle svědků tam byli lidé mučeni obzvlášť bestiálními způsoby, které se vyrovnaly brutalitě gestapa. Běžné bylo například pouštění elektrického proudu do těl vyslýchaných nebo drcení varlat. Grebeníček starší měl přitom patřit mezi ty estébáky, kteří vězněné krutě týrali. Tomu se dařilo až do smrti v roce 2003 kvůli údajně špatnému zdravotnímu stavu vyhýbat soudu.
Nebo případ prokurátora Karla Vaše. Ten už jako zpravodajský důstojník v čs. vojenských jednotkách v Sovětském svazu za II. světové války byl zodpovědný za přeřazování stovek pro obdobu gestapa - sovětskou tajnou komunistickou polici NKVD - nepohodlných vojáků do trestních oddílů, které tak poslal na téměř jistou smrt. Po válce pak řídil deportace několika set československých občanů do gulagů. Měl rovněž velký podíl na poválečných vraždách více než tisíce německých civilistů. Po komunistickém puči působil jako prokurátor a soudce a navrhl nebo vynesl desítky rozsudků smrti ve vykonstruovaných procesech. Ten také vyvázl bez trestu a dožil v luxusním domově pro seniory.
To je hodně špatné. Zločinci nesmí mít pocit, že je možné spravedlnosti bez problémů unikat, ale že jim hrozí za jejich provinění přísný trest. Komunistické, stejně jako nacistické zločiny jsou srovnatelné v tom, že jejich oběťmi byly celé skupiny obyvatel, v prvním případě z třídních, v druhém z rasových důvodů. Proto by měly být nepromlčitelné. Lidské spravedlnosti se dá pomocí manipulací, lží či podvodů uniknout. Božímu soudu ale neunikne nikdo.
Středočeský krajský zastupitel za ODS