VÝSTAVA: Nejenom invaze, nejenom tanky

Snímky ze srpna 1968 nemají pouze historickou, reportážní či uměleckou hodnotu. Připomínají i detaily, které jsme možná už zapomněli. Ukazuje to výstava na Staroměstské radnici v Praze.

Sovětská invaze v srpnu 1968 je jedinou událostí vojenského charakteru, kterou si nemalá část občanů sama pamatuje. Na území Československa se ocitlo na 400 tisíc vojáků a tisíce tanků. A že šlo o vojáky spojenecké, to emoce – překvapení, pocit zrady a vztek – jen dále zvyšovalo.

Každý zná snímky z těch dnů. Přesto má smysl se na ně dívat z odstupu 50 let a v klidu. Pro mladší je to spíše jen kapitola z historie, která se už nemůže opakovat. Anebo může? V tomto pojetí a rozsahu ne. A z tohoto pohledu je výstava na Staroměstské radnici historická.

Připravila ji Dana Kyndrová a na 190 fotografiích od 40 autorů ukazuje dění od 21. srpna 1968 až do začátku normalizace (setkání Husáka s Brežněvem). Též snímky ze soukromých kolekcí, Severočeského muzea v Liberci a ČTK.

Z jiného pohledu ale ta výstava působí aktuálně. Nezachycuje masové krveprolití ve stylu dnešní Sýrie, ale reakce překvapených a zaskočených lidí. Třeba známý snímek Miloně Novotného: před náklaďákem s vojáky stojí muž s rozpaženýma rukama – drží v nich aktovku a noviny. Těžko můžeme říci, že toto je jen historie, že dnešní společnost už nikdy nemůže být ničím tak překvapivě zaskočena. Tyto emoce nemusí být jen historické, jakkoliv by v jiné situaci vypadaly jejich projevy jinak.

Vyléčili nás?

Výstava nabízí ikonické snímky. Tanky, ostřelovaná budova Národního muzea, dům v Liberci, který pobořil tank... Jenže to vše je de facto opakování či připomínka známé historie.

Mnohdy působí zajímavěji detaily, které tak proslulé nejsou. Třeba tento: snímky ukazují stovky tanků, ale žádný z nich nemá označení. Přitom tehdy každý květen školáci malovali sovětské tanky, které v roce 1945 osvobodily Prahu – vždy s rudými hvězdami na věžích. Kam ty hvězdy zmizely? Proč je nahradily bílé invazní pruhy? Že by se Sověti za „internacionální pomoc“ už tehdy styděli?

Tu jsme u další věci. Teď se často říká, že nás neokupovali Rusové, ale Sověti, že to byl zcela jiný stát, který nemá s Ruskem nic společného. Ale snímky zachycující autentické reakce ze srpna 1968 dávají jiný obraz. Až příliš často se na nich objevují nápisy ve stylu „Rusové domů“ (v azbuce), ba dokonce hlášky „Rusáci a uzený jsou nejlepší studený“ (snímek Miroslava Hucka). Těžko říci, zda více odsudků míří na Sověty, nebo na Rusy.

Detaily pokračují i po 21. srpnu. Vidíme třeba nenápadný záběr nenápadné paní se zdviženou rukou v jakémsi oficiálním interiéru. Až popiska uvádí snímek Vladimíra Lammera na pravou míru. Není to „nějaká paní v interiéru“, ale poslankyně Gertruda Sekaninová-Čakrtová hlasuje proti smlouvě o dočasném pobytu sovětských vojsk. Jako jedna ze čtyř v parlamentu s 242 poslanci. Toto byl zcela zásadní krok vzdoru.

Zaujme i okupační stávka studentů v listopadu 1968. Snímek ukazuje přednáškový sál na medicíně. Nad hlavami studentů visí transparent s nápisem: „Vyléčili nás?“ A to je otázka, kterou si můžeme při pohledu na některé iluze a bludy klást i s odstupem 50 let od invaze: „Vyléčili nás z naivity?“

Sovětská invaze – srpen 1968. Staroměstská radnice, Praha, do 30. srpna

LN, 18.8.2018

Foto: Jiří Wagner