Že se ale činí, ten náš stát! Že se ale činí, ty naše soudy! Nešťastníci, kteří to nevzdali, když zkrachoval H-System, spolehli se na sebe a dostavěli si byty za vlastní, mají prostě smůlu. Mají se do třiceti dnů vystěhovat z bytů, které zaplatili dvakrát – a které jaksi nejsou jejich. Když se kácí les nešvaru a nedbalosti (moc ráda bych doufala, že ničeho horšího) a po dvaceti letech se konečně nastoluje moc zákona, holt lítají třísky. Znáte to. Lidé z družstva Svatopluk koneckonců mohou být rádi, že jde o byty a ne o život – za Stalina lítaly třísky podstatně krvavější.
Ale vážně: pocit kruté nespravedlnosti nepochybně nemají jen členové družstva Svatopluk, nutně ho má každý normálně cítící člověk, který se s případem H-Systemu aspoň povrchně seznámil. Těžko z toho vinit Nejvyšší soud: ne nadarmo má Spravedlnost v klasickém zpodobnění zavázané oči, aby nepřihlížela k tomu, co na její verdikt řekne klient; má přece přihlížet jen k řádnému uplatnění zákona. A těžko z toho vinit samotný zákon – když už, tak snad spíš zákonodárce, kteří ho schválili. Nedovedu posoudit, zda jsou příslušné zákony dobré, nebo špatné, spíš se mi zdá, že nějaká právní úprava přece být musí.
Copak nikdo těch dvacet let neviděl, jak se případ vleče a vleče? Copak nikomu nevadily zmizelé stamiliony? A zachovali se snad lidé, kteří se rozhodli zaplatit znovu, jen aby se nějakého bydlení dobrali, jinak, než jim radila tehdejší ideologie? Když vám nepomohou úřady, postarejte se o sebe sami. To udělali – a vůbec ne tak, že by vzali spravedlnost do vlastních rukou a šli si to vyřídit s podvodníky, kteří je „neúspěšným podnikatelským záměrem“ připravili o peníze. Nešli ani vymlátit okna soudům, které ne a nerozhodovaly, ani konkurznímu správci, který s nimi odmítl jednat. Zaplatili znovu, postarali se a bydleli. Výsledek si můžete přečíst v kdekterých novinách.
H-System zdaleka není jediný případ, kdy stát selhal při ochraně zájmů slušných lidí. Znovu připomínám příklad exekucí: za jízdu tramvají načerno dokázala „odměna“ exekutorům vystoupat klidně na pětisetnásobek. A další pětisetnásobek si odnesla advokátní kancelář za to, že do předlohy žaloby doplnila osobní údaje člověka, který jel bez lístku, a místo a čas, kde byl při tomto prohřešku dopaden – takové údaje dodal Dopravní podnik. Ten dostal svou původní pokutu. Když si představím, kolik takových lumpáren se tady desítky let dělo a nepochybně stále děje, jímá mne závrať. Copak opravdu nemohli poslanci věnovat takovým „maličkostem“ pozornost? Upozorňovat na ně a prosazovat nápravu? Nemohli burcovat média a veřejnost? Anebo jen měli důležitější starosti – jak být příště zvolen a jak zajistit své straně vyšší preference?
Nu, výsledky těchto „přehlédnutí“ a „nedopatření“ teď „klasické“ politické strany sklízejí. Opravdu se nebude čemu divit, vytratí-li se do nenávratna. Zda to něčemu pomůže, to je druhá věc.
LN, 17.7.2018