Spekulanty „podnikající“ v sociálním bydlení vytváří především stát
V posledních třiceti, nebo lépe řečeno dvaceti devíti letech jsme svědky neuvěřitelných, bohužel zákonných ustanovení či směrnic, které odporují zdravému rozumu. V současné době hýbe nejen sněmovnou novela zákona o pomoci v hmotné nouzi.
Ministerstvo práce a sociálních věcí v něm navrhuje snížit onen „doplatek na bydlení“ ze současných osmdesáti procent odůvodněných nákladů na procent padesát. Smyslem novely má být omezení zisků tzv. obchodníků s chudobou, kterým stát poukazuje prostředky (doplatky), na které mají právo ti, jimž tito novodobí keťasové zajišťují bydlení v nouzi, často velice pod úrovní běžného statusu.
A politici a zástupci dalších resortů bijí na poplach. Snížení poplatků nepřinese změnu této novodobé formy vykořisťování. Ano, nepřinese. Ale proč je jeho účastníkem stát, to nepochopím. A přitom by stačila jedna věta zákona: doplatky na bydlení se mohou vyplácet výhradně těm, kdož na ně mají nárok. A tečka.
Současný systém především ponižuje občany a činí z nich nesvéprávné osoby. Platba za bydlení, tedy onen doplatek, by měla být záležitostí dohody příjemce doplatku s poskytovatelem bydlení. A bude jejich věcí, jak se dohodnou. Ale nebudeme předem dělat z potřebných nesvéprávné osoby, které nemohou dostat do ruky peníze.
Už slyším námitky, že někteří z těch, kteří mají na doplatek nárok, investují takto obdržené peníze jinak, třebas je propijí.
Ale obecně můj pronajímatel bytu také nechce, aby mu stát posílal nájem, který mám platit, s odůvodněním, že se obává etc.
A tak se za státní peníze kupují zanedbané paneláky a stát se podílí na sociálních zločinech, kdy se mění bez vůle obcí jejich sociální struktura. Nechci spekulovat, kam to jednou povede. Proč tedy nemůžeme onen penězovod, kterým stát podporuje spekulanty, jednoznačně uzavřít?
Nemluvě o tom, že jsem ještě neslyšel o nějaké ministerské (či jiné) kontrole, která by reálně porovnala příjmy obchodníků s chudobou se skutečnými službami a nájmy, které našim sociálně slabším spoluobčanům poskytují. Možná, že je to všechno jinak.
Ale takto se to jeví tak, že zisky oněch spekulantů dotuje stát. A volání po tom, aby se nesnižoval doplatek na bydlení, je voláním po zachování zisků oněch spekulantů. Nevěřím, že by s nimi byli poslanci a jiní orgánové nějak propojeni. Z říše snů je nápad jednoho mého kolegy, že by v rámci sociální podpory měl usednout na každou ubytovnu aktivista s právními znalostmi a prověřit všechny smlouvy mezi nájemníky v nouzi a jejich „dobrodinci“ podporovanými v plné výši státem.
Možná, že bychom se divili.