Zajistí webová média základní soudržnost v zemi?
Pozice a role médií patří ke kruciálním otázkám západního světa. Narůstá pnutí mezi tradičními médii a sociálními na webu. I příkop mezi tím, co tradiční média hlásají a co si myslí velká část občanů. Dokládají to „překvapivé“ výsledky voleb i referend (brexit, Trump, převálcované standardní strany v Itálii). Už proto je dobře, že prezident Zeman tématu věnoval notný díl svého vystoupení na Žofínském fóru.
Fanoušci i odpůrci Zemana by měli kvitovat, že hlava státu mluví o mediokracii, o dichotomii ovládaných a ovládajících, o rozšíření pásma svobody. Je to aktuální v době, kdy studenti v Berkeley pálí heslo „svoboda slova“. Kdy cenzura – ať se jí říká jakkoliv – omezuje Facebook. Země, jež to podceňují, bývají překvapeny. Loni univerzity v Hamburku a Lipsku zveřejnily analýzu německých médií za migrační kalamity. Dospěly k závěru, že novináři už nekontrolují politiky, ale myšlení občanů. Že místo aby podnítili diskusi, tak ji udusili.
Jsme o tři roky dál, média už ví, že přepjala strunu, a vracejí se k normálu. Ale kolik se k nim vrátí diváků a čtenářů, kteří nad nimi zlomili hůl? To je otázka současného Západu.
Takže znovu. Je dobře, že Zeman se toho tématu chopil. Ale nebere ho jako výstrahu k uchování tradičních médií, ale jako kýženou inspiraci proti nim. To je znepokojující. „Jde o to nahradit tištěná média jinou formou komunikace, kterou zajišťuje internet,“ tak zní Zemanovo poselství.
V době, kdy jsou tradiční média i jejich pravidla (odpovědnost za informaci, polemiky s texty, odpovědi na ně) v tísni či se teprve vzpamatovávají, Zeman vzývá média sociální, která se tradičními pravidly nevážou. Je to cesta posilující nyní oblíbenou tezi, že něco jako pravda či realita neexistuje, že vše je jen názor a postavit názory proti sobě je vlastně naplněním demokracie. Je to cesta velmi radikální. Může připomínat počátky čínské kulturní revoluce, kdy se vylepovaly plakátové noviny. A kdy Mao Ce-tung hlásal: „Ve velkých kulturních revolucích je jedinou metodou pro lidi, aby se osvobodili sami.“ Ano, tak se mají i teď osvobodit od mediokracie.
Svým způsobem je to cesta k poměrům výmarského Německa. I tehdy se osvobozovaly a sílily společenské extrémy, ale společný jmenovatel hlavního názorového proudu i soudržnosti se vytratil. A nebyla to výhra.
LN, 25.5.2018