Z DRUHÉHO KOPCE: Klukovské vzpomínky 464
Vloni jsem natáčel seriál o letectví pro televizi UP! a jedno pokračování bylo o vírnících. Do té doby jsem věděl jen to, že si na vírnících spousta lidí namlátila hubu, někteří tak dokonale, že i umřeli. Nastudoval jsem si před natáčením o těchto létacích aparátech strojích kde co, v paměti mi utkvělo hlavně, že s vírníkem, čili autogyrem, létal James Bond a že to byl vírník od společnosti Bensen. Vynálezcem vírníků byl Španěl Juan de la Cierva, který začal stavět v třicátých létech v Anglii sériově. Ciervy koupil i Tomáš Baťa.
Pokračování seriálu o vírnících bylo natáčené v Přerově. Do té doby jsem netušil, že se vírníky u nás vyrábějí. Společnost Nirvána je staví - a jaké krásné!
Jakub Wehrenberg, který seriál režíroval, mi cestou do Přerova sdělil, že vymyslel, že si budu povídat o vírnících kromě s ředitelem Nirvány také s Pepu Mladým. „To je ten kašpárek z televize? A o čem si budu, proboha, s tím člověkem povídat?“ Zažil jsem ho kdysi, když vystupoval s Fešáky, a také jednou, když hrál s Náhlovským staré rokenrolové pecky. Ale o jeho technické erudici jsem valné mínění neměl.
Procházeli jsme továrnou a prohlíželi jsme si moderní vírníky. Průvodce nám dělal ředitel firmy. Musím říct, že jsem byl udivený, jaký mají moderní vírníky krásný design. Pak jsme filmovali jeden, který byl certifikovaný pro provoz na komunikacích. Má elektromotor, který pohání kolo. Musí mít všechny náležitosti automobilu, jako jsou světla, blinkry, brzdová světla a SPZ. Kluci odjeli s vírníkem do města a cestou ho natáčeli. Mně někdo poklepal na rameno a zeptal se: „Nejste pan Čech?“
Tak jsem se seznámil s Josefem Mladým. Můj despekt k němu se brzy změnil v ohromný respekt. Žádný televizní kašpárek, ale vystudovaný technický inženýr s ohromným přehledem o letectví a létání. Byl to člověk, který létání bytostně miloval. „Hele, Honzo, já si ještě skočím pár okruhů, oni se mezitím vrátí, pak uděláme ten rozhovor, jo? Už jsem v tom dlouho neseděl, musím to dostat do ruky, abych tě nezabil.“ Sedl do vírníku, nastartoval motor a odjel na start.
Nezabil? To jako Jakub vymyslel, že já, tlusťoch, se nacpu do tohoto defungulátoru a Pepa se mnou poletí? No to snad nemohou myslet vážně!
Štáb se vrátil z ulic Přerova. Já se zeptal Jakuba, jak že to vymyslel. „Tak vy jste se už seznámili? A dobrý, ne?“ „Jo, je to fajn člověk, křivdil jsem mu, ale ty fakt myslíš, že by bylo rozumné, abych si do toho přístroje sedl a letěl s tím?“
Pepa se vrátil z letu, pozdravili se s Jakubem. Připravili scénu, dvě židle a vírníky na pozadí. „Kamera, klapka, jedem!“ A tak začal jeden z nejúžasnějších rozhovorů, které jsem kdy dělal. Ne kašpárek z televize, ale skvělý člověk s ohromnou technickou erudicí! Rozhovor se tak rozjel, že nás musel Jakub zastavit! Vyprávěl mi, jak konstruují lehký vrtulník a že ho budu vystavovat na dnech NATO v Ostravě. Co jsem si z vyprávění odnesl, bylo, že když má nějaký stres, když už má všeho dost a svět ho štve, zavolá do Přerova, jestli si může půjčit vírník, že se potřebuje dát do figury. Pak si sedne do kokpitu, nahodí motor a po krátkém rozjezdu se vznese, krouží nad krajinou a kochá se. „To by ses divil, jak rychle zase dobiješ baterky, když se jenom koukáš na zem z výšky. Všichni prudiči jsou na zemi a ty si létáš a je ti sakra dobře!“ Tehdy jsem mu řekl, jak mě můj zaměstnavatel ničí, že dělám jen noční a že mi z toho hrabe. „Zavolej a proletíme se, to není problém!“
Pak jsme spolu letěli a já nevěřil, jak skvěle vírník létá. Viděl jsem Kroměříž, Troubky, krajinu plnou rybníků a podzimní přírodu. Ani jsme si nemuseli povídat, byla to nonverbální komunikace a bylo nám opravdu dobře! Ale vše jednou končí, a tak jsme se museli vrátit. Po přistání jsme si slíbili, že jak jen to bude možné, tak se proletíme, nebo se jenom sejdeme a pokecáme o letadlech.
Bohužel, osud tomu nechtěl. Úžasný člověk Pepa Mladý opustil tento svět 6. května. A tak mu přeju, aby měl tam nahoře vždy dost paliva a ta nekrásnější a nejlepší letadla! Znali jsme se jen krátce, ale budu na tebe, Josefe, navždy vzpomínat!