Neviditelný Pes

SPOLEČNOST: O nevzdělanosti některých politiků

16.4.2018

Politik, který se nedokáže za celé tři roky podívat do stručného filosofického slovníku a přečíst si definici xenofobie, je s prominutím notorický nevzdělanec, který by si měl při nejmenším zopakovat své staré učivo, alespoň to ze střední školy.

Ano, budu hovořit opět o tzv. nálepkování. Už mnohokrát probrané a mnohokrát odmaskované téma. Jde o špinavý a podpásový způsob politického boje. Druh pomluvy, který vznikl tak, že pomlouvač záměrně posunul pravý význam slova. Druh pomluvy, který jsme si dlouho „užívali“ za dob vlády komunismu. Mnozí z nás jistě pamatují „reakcionáře“, „zpátečníky“, „válečné štváče“ či „oportunisty“, běžná označení pro zastánce svobody a demokracie, čili odpůrce bolševické diktatury.

V dnešních časech posluhuje nálepkování především diktatuře „politické korektnosti“. Podle soudruhů z Bruselu jsme neposlušní a zavádíme jejich orwellovskou „novořeč“ prý nepříliš nadšeně a příliš pomalu. Nejlépe to pochopíme právě v případě nálepky „xenofobie“ a „xenofob“.

Xenofobie je definována jako strach, ale mnohem přesněji, jako obava z neznámého. Nevzdělanci velmi rádi dávají tuto nálepku všem odpůrcům islamizace Evropy a islamizace tzv. západní civilizace vůbec. Nezáleží na tom, zda takový nálepkovač působí v politice nebo v některém ze sdělovacích prostředků, dejme tomu jako redaktor či komentátor. Stále zůstává nevzdělancem. Proč?

Svou nálepku dává totiž někomu, kdo nemá ani v nejmenším obavu z čehosi neznámého, ale naopak, má oprávněnou obavu z toho, co je známo velice dobře. Takový člověk nemůže být už z definice nazván xenofobem. Může být nanejvýš islamofobem. Jenže to už nálepkovač neudělá. Z prostého důvodu. Termín „xenofob“ vyvolá u běžného obecenstva snadno dojem, že to zavání nějakou duševní poruchou. Termín „islamofob“ by jim přinesl nechtěný souhlas mnoha českých občanů, kteří podle všech nedávných průzkumů z více než sedmdesáti procent nesouhlasí s jakýmkoli projektem, který by nám přinesl islamizaci domoviny. A zřetelně nesouhlasí především s unijní podobou celé věci.

Program a cíle tzv. politického islámu už všichni známe. A dlouho. Zejména díky alternativnímu sdělování informací na internetu. Mnozí autoři nejrůznějších analýz a varování jsou i arabského původu. Vedle známého Salmana Rushdieho jen namátkou jmenuji dr. Bassama Tibiho, profesora mezinárodních vztahů na německé universitě v Goettingenu, ale je jich mnohem více. O hluboké a přesné rozbory expanzivních politických cílů muslimského „náboženství“ se u nás zasloužil zejména dr. Bill Warner, ředitel CSPI (Centrum pro studium politického islámu) v Brně, dále řada britských mediálních publicistů, za něž jmenuji především Pata Condella a Paula J. Watsona. Jejich vystoupení jsou většinou dostupná i s českým překladem.

Závěr tedy zní, že máme dost spolehlivých informací k tomu, abychom se nálepce „xenofob“ od srdce zasmáli a všechny nálepkovače poslali zpátky do školy, kterou zřejmě často zanedbávali.

Jenže tím pověstná nevzdělanost našich politických rádoby pastevců oveček zdaleka nekončí. Vezměme si druhou, dnes už značně opotřebovanou nálepku „fašismus“ a „fašista“. Náš národ má ve své nedávné historické paměti naštěstí dost autentických vzpomínek, aby dokázal rozeznat skutečný fašismus od zdravého vlastenectví nebo národovectví. A právě těm morálně vyspělým, kteří s fašismem bojovali za války, a s jeho pozůstatky bojují dodnes, tuto nálepku tak rádi nadělují naši neopeření bojovníci za „nový lepší svět“. Nálepkování „do fašistů“ má odvést pozornost od jednoho skutečně nebezpečného politického hnutí, které si soudruzi z Bruselu začlenili do svých plánů a mistrně si jej „propašovali“ pod svá křídla. Tato agresivní politická síla však vykazuje mnohem výraznější fašistické rysy, než všechny české národovecké a vlastenecké spolky (včetně hnutí docenta Konvičky) dohromady. Ano, nepletete se, opět hovořím o politickém islámu. Zajímá-li vás to více, otevřete si můj článek z roku 2016 Islám je fašistická ideologie.

V těchto souvislostech mi dovolte uzavřít úvahu citátem z mé korespondence s kanadsko-českým žurnalistou Petrem Adlerem, mým dlouholetým a vzácným přítelem: „Vezmi si třeba vrchního piráta Bartoše: tváří se jako antifašista a současně jako socialista – to je důkaz nedostatečného vzdělání, protože fašismus je historicky jednou z větví tehdy čerstvě narozeného socialismu.“



zpět na článek