Se zájmem jsem sledoval komentování a zprávy z volebního Maďarska. Převažovala v nich „víra“ v porážku Viktora Orbána a jeho strany Fidesz alespoň co se ústavní většiny týče. A zase to nevyšlo.
České zpravodajské weby i Česká televize věnovaly volbám v Maďarsku velkou pozornost. Po celý hlasovací den přicházely z Maďarska „nadějné zprávy“ o vysoké volební účasti, která pomůže maďarské opozici zbavit Viktora Orbána alespoň ústavní většiny, když už nedocílí rovnou jeho porážky. Vzhledem k předvolebním průzkumům, které dávaly Fidesz šanci na 40 % hlasů, se otázka ústavní většiny stala pro opoziční strany zásadní. Některé se dokonce dohodly na spolupráci v obvodech, z nichž do parlamentu postupoval přímo vítěz. Nakonec se ukázalo, že všechny předpovědi o „mobilizaci“ opozice vzaly za své. Mobilizovat voliče se totiž podařilo hlavně Fideszu. Pro Orbána tak hlasovalo bezmála 50 % voličů.
Za relativně velmi objektivní lze považovat zpravodajství na novinky.cz . ČT24 opět nepřekročila svůj stín a referovala o maďarských volbách z pohledu maďarské opozice. V ranním zpravodajství se o Maďarsku referovalo tak, že „Orbán se prohlásil vítězem“. To je poněkud jiná káva než objektivní zpráva, že podle neúplných výsledků, když bylo sečteno asi 98 % hlasů, zvítězil Fidesz s téměř třicetiprocentním náskokem před „krajně pravicovým“ Jobbikem a udržel si těsnou ústavní většinu.
Můžeme se samozřejmě zamýšlet nad tím, zda tak obrovská převaha jedné parlamentní strany nad ostatními je ku prospěchu demokracie či nikoliv. Můžeme rovněž komentovat, zda téma, které Orbán vytáhl jako hlavní předvolební trumf, je relevantní či nikoliv. V této souvislosti si však nemohu odpustit následující poznámku: Bylo to Maďarsko, které bylo konfrontováno s politikou kancléřky Angely Merkelové, která v létě 2015 zaujala velmi vstřícný postoj k masové migraci do Spolkové republiky Německo. Hlavní trasa autobusů převážejících migranty vedla přes Balkán, Maďarsko a Rakousko. Byl to Viktor Orbán, který tuto migrační „turistiku“ bez dokladů a víz zatrhl postavením plotu. Tím také vytrhl trn z paty samotnému Německu, které dokonce pro rok 2016 očekávalo ještě větší příval migrantů. Vysmívat se proto Orbánovi za jeho „národoveckou“ politiku sice můžeme, díky němu však balkánská trasa skončila a dnes funguje jen jako jedna z možností, jak pašovat ilegálně migranty do Německa v kamionech.
Orbánovi by tak měla Angela Merkelová poděkovat, že problém vyřešil za Německo. Kritika vedení EU pak je z mého pohledu naprosto relevantní, protože politika vedoucích představitelů Unie je odtržená od reality. Protiimigrační strany vyhrály jak v Itálii, tak v Maďarsku, tj. ve dvou státech, které pocítily ilegální migraci na vlastní kůži a Itálie se s ní potýká dodnes. Můžeme stokrát dokola opakovat, že Česka se imigrace „netýká“, že politické strany hrající s touto kartou jsou „extremistické“, ale v Evropě bez vnitřních hranic to prostě není pravda a ilegální imigrace se týká všech států EU.
Orbán ukázal, že lze s tímto tématem vyhrát drtivě volby, ale vyhrál je i v roce 2010 a 2014. Maďarská opozice nebyla schopná nabídnout jiná témata, na která by Maďaři slyšeli. A proto drtivě prohrála.
Převzato se svolením autora z JanBarton.blog.idnes.cz