Aniž bych to tehdy tušil, stal jsem se pachatelem a spoluúčastníkem zločinu známého pod mediální značkou „Me Too“. To, že se tak stalo před sedmdesáti lety, mne neomlouvá. Hlavní hlasatelky hnutí Me Too, alespoň ty veřejně známé, podle toho, že mluví o údajných zločinech, které se prý staly před desítkami let, také nebudou nejmladší. Odhaduji, že si většina z nich ještě osobně pamatuje atentát na Kennedyho.
A tak mne, ani vás ostatní zločince páchající hrůzy známé u nás dnes pod lidovým výrazem pod „Mý tú“ (podle hesla „čti, jak píšeš“) doba, čas ani místo činu neomlouvá. A nemyslete si, že pokud jste o své zločinnosti nic netušili, že vyklouznete! Tak jako po roce 1948 dopadla tvrdá pěst dělnické třídy na holiče, kováře, majitele koloniálů a drobné sedláky. Když se náhle proměnili v buržoazní vykořisťovatele, pohůnky západních imperialistů a revanšistů. To, že soukromého holiče Tondu vůbec nenapadlo, že když stříhá Frantu, tak jako jeho otec desetiletí stříhal otce Franty, nejenže páchá zločin kapitalistického podnikání, ale navíc rozvrací „tábor míru a socialismu“, jej neomlouvalo.
Přiznám se, i já jsem páchal činy, které jsou dnes podle Me Too zločiny. Například když jsem se koupal v létě na zahradě v plechové vaně společně s nahatou sousedovic slečnou. To, že nám bylo asi tak šest, neomlouvá. Já jsem se díval a ona se dívala. Dokonce sahala. Sousedovic babička, když nám dolévala teplou vodu, vnučku napomínala, aby nechala na pokoji ten můj zvoneček. A můj zločin? Když pak babička omývala vnučku mýdlem s jelenem a drhla mořskou houbou, koukla na mne. A krásně, typicky žensky pravila: „Aby ti nevypadly oči!“
I následně jsem ovšem nedbal, jako my všichni, na mravy, které byly ještě někde - použijeme-li ve fyzice a sci-fi oblíbený termín - za „horizontem událostí“. Takže jsme ve třídách tahali děvčata za copy, zvedali jim sukýnky kryjící bavlněné punčocháče a děvčata pištěla. A tvářila se otráveně, když jsme nic z toho nedělali.
I později, ve věku mládežníků, jsme (a já myslím, že i mnozí vy) pokračovali ve svých zločinech. Tak třeba na žňové brigádě se večer chodilo koupat k místnímu rybníku . Holky vlevo, kluci vpravo. A pak se na temné hladině rybníka hlavy pomalu pohybovaly k sobě, neb plavci i plavkyně mířili k provizornímu voru. Který byl uprostřed. Neplavci nedbali na svoji pohybovou exkluzi, tedy vyloučení svým neplavectvím, a plížili se statečně kolem břehu, bahnem po kolena, poblíž rákosí. Holky i kluci k sobě. A jak napsal Jiří Suchý: „A já zpívat nemohu, co se dělo pak. Jen to, že venku lilo, vůbec jim nevadilo.“ V tomto případě jim nevadila, aspoň ne moc a po nějakou dobu, pomalu chladnoucí voda.
Neprozradím, kdo to byl. A kde to bylo. Kdyby se některý z těch tehdejších mužských užívačů prohřáté rybniční vody a přítomných dívek dostal časem do nějakých funkcí. Nedej bože někde v zahraničí! Dnes by to s ním mohlo ale zatraceně špatně dopadnout. Kdyby se to prolátlo.
Všimli jste si, že na Západě se dopouštějí údajných zločinů odhalovaných v akci Me Too pouze muži ve vyšších postaveních? Pokud možno movití? Nějak známí a populární a tak? Ještě jsem neslyšel, že by nějaká příznivkyně Me Too veřejně napadla, že jí to Me Too dělal nějaký americký soustružník. Anebo prodavač hamburgerů. Vždycky je to nějaký vzdělanec, a ještě lépe bohatec.
To byla doba, co? A dneska?! Obyčejní lidé se nezměnili. To opět jen nová doba, pomatení intelektuálové a zmanipulované davy vynalezli nové zločiny. A z feminismu, který chtěl pomoci ženám, zde dnes máme šílený genderismus a jeho poslední výstřelek - Me Too.
Pomatený genderismus ovšem není jen nějakým výstřelkem. Je to ideologie stejně nebezpečná jako nacismus a komunismus. Socialismus, vycházející původně z bohulibé myšlenky sociální spravedlnosti, zmutoval v komunismus a ten v bolševismus.
Už jeho cílem bylo zničit tisícileté zkušenosti lidstva. Třeba že soukromý majetek je součástí civilizace a pokroku. Naopak v něm viděl zdroj všech nesnází. A tak všechny majitele výrobních prostředků, řemeslníky, obchodníky, sedláky a živnostníky zlikvidoval. Velkou část z nich i fyzicky. S tvrzením, že to jsou nepřátelé lidstva, zloději a pomahači světového imperialismu.
Ukázalo se, že bez soukromého vlastnictví kapitálu se propadneme do chudoby a bídy. Někde až mezi lidoopy. Jako Pol Potova Kambodža.
Nacismus, mutace nacionalismu, je pak podoben dnešnímu genderismu svým rasovým pohledem na lidstvo. Gender přidal pohlavní rasismus. Podle nacismu vybraní budou vládnout, podřadní budou otroky anebo zlikvidovaní. Jako symbol cíle nenávisti nacistů byli vybráni židé. Symbolicky pak „žid jako takový“. Výsledek známe. Plynové komory a miliony mrtvých. Považujete to dnes za nemožné? Tvrdíte, že se nemůže nic stát, myslíte si, že nějaký slušný Němec v roce 1930 by považoval za možné, že oni, Němci, budou zabíjet děti a ženy plynem v plynových komorách postavených za tím účelem? A spalovat lidi na hromadách? Označil by vás za šílence.
Genderismus, tak jako jej propaguje takzvaná „moderní liberální levice“, směřuje k týmž cílům. K totalitě. K rozvratu společnosti a jejímu úpadku. Jako svého „žida“ si genderismus stvořil „genderového žida“. Tedy bílého, heterosexuálního, vzdělaného, samostatného muže. Vyznávajícího zásady, podle kterých se naše civilizace řídí plus- mínus čtyři tisíce let.
Totalita vždy přichází pod hesly vznešených myšlenek vedena částí vzdělanců a podporována jásajícími vyznavači nové ideologie.
Děsil jsem se, když za jásotu velké části takzvaně pokrokových intelektuálů odhlasoval náš parlament takzvaný „zákon o harašení“. Jak mu lid přezdívá. To, na čem lidstvo vypěstovalo svoji dnešní společnost, na akci a reakci mezi samci a samicemi druhu Homo sapiens, a díky čemu se civilizovaně kontaktujeme za účelem množení, prohlásily hlasatelky genderu za zločin.
Pohledy, doteky rukou, dvoření, nenápadná přitisknutí, kontakt ve stylu „něco za něco“, to vše bylo prohlášeno za odporné. Pokud to vyznavačka genderismu milostivě předem neschválí. Ještě že nepožadují, aby se to dělo písemnou formou a s podpisem notáře. Pokrokové usnesení schváleno parlamentem, aniž by někdo protestoval. Církve byla předem zahnány do kouta mediální smrští honu na „pedofily“. Hojnému prý nejvíce mezi kněžími. Organizovanou stejnou skupinou pomatených a mocichtivých za pomoci zištných medií. Postupují osvědčenou salámovou metodou. Nejprve jeden krok, pak druhý, pak třetí a už celá společnost tancuje podle totalitních not nějaké ideologie.
Tak už neplatí, že láska a sex jsou otázkou dobrovolného jednání dvou rovnoprávných lidí různého pohlaví. Dnes pouze genderově uvědomělá žena může umožnit jakýkoliv kontakt, třeba i jen pohled, muži. Nikdy však nesmí být aktivní muž, a už vůbec ne bílý heterosexuální muž. Dokonale provedená ideologicko-právní kastrace mužské heterosexuální populace.
Přitom si během prosazování této ideologie nikdo ani na vteřinu neopovážil připomenout, že to odporuje základům celé naši civilizace. Gender postavil jakýkoli aktivní kontakt muže k ženě na roveň znásilnění. A politici, právo a justice se tomu více méně podvolili.
Zahodila se stará zásada rovnosti práv a povinností. Již od dob Starého zákona při církevním sňatku dvojice přísahala, že bude mimo jiné plnit také „manželské povinnosti“. Manželský sex je v manželské smlouvě jednou z nejdůležitějších povinností. Jinak by osud lidstva a rození dalších potomků a směřování civilizace záleželo jen na rozmaru té či oné části dvojice. V případě muslimů muže, v našem světě ženy. Což je z hlediska budoucnosti společnosti zásadní nebezpečí.
Vzájemné skutečně rovné vztahy pohlaví chce pomatený feminismus zrušit. Žena má podle nich jen práva, ale žádné povinnosti. Stará zásada, platná již od před biblických dob, že „muž platí za sex manželstvím, a žena sexem za manželství“, která zaručovala chod rodiny a plození, výchovu a financování potomků, byla tímto zrušena. Výsledkem je mimo jiné pokles počtu narozených dětí. Dále nárůst svobodných matek, žijících často v chudobě a závislých na státu, a tedy na politické moci. Také rostoucí počet mužů nestarajících se o své potomky. Neboť nemám-li práva, co je mi do povinností?
Největší malér je v tom, že zákon a z něj odvozené další zákony a předpisy jsou fanatičkami vykládány tak, že žalující strana, tedy „oharašená žena“, nemusí nic dokazovat. Stačí její tvrzení a strana žalovaná musí dokázat, že se skutek nestal. Či jinak doložit nevinu. K tomu si dovolím, jako v právu mírně poučený laik, že jde o naprosté porušení hlavní zásady našeho práva vycházejícího z práva římského. A to že žalující strana musí dokázat, že se skutek vůbec stal, a že se stal tak, jak jej presentuje. Není-li zločin, nemůže být trest.
Akce genderistických aktivistek na vytvoření „genderového žida“ z bílého heterosexuálního muže za pomoci vynucených nezákonných zákonů, se však úplně nepovedla. Takže další tlak proti bílým heterosexuálním mužům, a vlastně proti klasické rodině a klasickému evropskému právu, je mediální akce „Me Too “.
Ta jde, jako všechny totalitní ideje, ještě dál. Ve spolupráci s medii, prakticky mimo jakýkoliv právní systém, dovedla k dokonalosti totalitní praxi, kdy o osudu lidí na základě jakéhokoli udání rozhoduje mediální soudce lynč. U soudů se příliš často ukázalo, že věci jsou jinak a že ty ženy záměrně a s předem jasným záměrem lžou. Bylo nutno nasadit silnější kalibr. Zvláště v době, kdy se takzvané liberální levici na Západě přestává dařit. Nový útok začal za nadšené pomoci těch, které diskutéři na sítích pojmenovali jako „presstituty“. V jejich režii byl rozpoután hon na bílé heterosexuální muže. Hlavně bohaté a slavné.
V čele - možná jako aktivní loutky, možná jako šílené fanatičky - stojí profesionální lhářky, totiž postarší americké herečky, které již dávno při putování světem šoubyznysu ztratily pel nevinného mládí.
Možná proto jim nevadí, že po akcích Me Too zůstávají mrtví muži, zničené rodiny, rozvrácené vztahy, krachující firmy. A to vše bez jakéhokoli důkazu. To by se stalinistickému prokurátorovi Vyšinskému líbilo!
Obžaloba a rozsudek najednou, trest vykonatelný ihned. Odvolání neexistuje. Soudy jsou zbytečné, naše pravda vítězí!
Je-li bolševismus rakovinou na otázkách sociální spravedlnosti, nacismus zrůdným nádorem na vlastenectví, je hnutí Me Too obludným rakovinným bujením na feminismu.
Momentálně poslední akce nové totality. A tak je na ni nutno pohlížet.
****
Článek byl zpracován jako diskusní příspěvek v rámci projektu Stálé konference českého práva, která bude uspořádána v pražské Karolinu jako workshop k problematice Me Too.