V sobotu jsme plánovali s kamarády výlet do Anglie. Jihozápadní Anglie je plná muzeí, která nás zajímají. Ve většině z nich jsem byl, v některých i několikrát. Proto s námi nechce Zuzana jet. Vždyť vidět prototyp Concordu a Phantomu je krajně vzrušující, a spatřit je nejméně třikrát je zapotřebí. Fleet Air Arm Museum, čili muzeum námořního letectva v Yeoviltonu je přeci nádherné! Proti tomu prodejna Cartiera na 5th Avenue v New Yorku je pouhé prd!
Protože jsme při plánování neseděli na sucho, vzpomínali jsme na na naše mládí, cestování do NDR a k Balatonu. Nikam jinam nás soudruzi nepustili. V NDR jsme se ségrou měli denně, vlastně nočně (k večeři) salám jasně rudý, s bílými flíčky. Byl lehce pikantní a my jsme ho překřtili na Puntiken salami. Zuzana, která byla začátkem osmdesátých let „totálně nasazena“ v zemi trabantů a STASI, si kupodivu na tuto „lahůdku“ také vzpomíná. Proč totálně nasazená? V té době došlo k masívnímu útěku letušek Interflugu za příbuznými do Západního Německa, a tak Interflug požádal ČSA o zapůjčení létajícího personálu. ČSA tuto soudružskou pomoc poskytlo. Tudíž se i naše letušky mohly seznámit s Puntiken salami, protože ho měly v hotelu ke snídani.
Jednou jsme byli s naší partou z Jeep baru v Sinsheimu a Spayeru, ráno byly v hotelu švédské stoly a tam jsme se Zuzanou objevili onu lahůdku. I nandali jsme si ten poklad na talířek. Když jsem šel druhé kolo, obsluhující baba salám už uklidila. I zeptal jsem se, kde že je Puntiken salami, a ona řekla, že je už po snídani. „A nebo také prdliky, snídaně je až do deseti a je teprve půl, koukejte přinést Puntiken salami, trváme na tom!“ Baba silně znechucená cosi brblala, že ti Rusáci jsou nenažraní, ale odešla pro německou delikatesu.
Matouš se smál a říkal, že jestli nám fakt tak chutná, bude nám ho vozit. Pracuje v Německu. A skutečně, od té doby nám ho každý týden vozí a u nás doma se vždy strhne bitva o každé kolečko této nevídané dobroty. Koupil jsem v Anglii v Tesku salám, který tuto specialitu velmi připomínal. Jak jsme zjistili, pouze připomínal. Ta chuť, ta vůně, no to bylo něco zcela jiného. Takhle to umí jen soudruzi z NDR. Jednou nám přivezl i curry wurst, nejproslulejší pamlsek z této germánské říše. Buď jsem už opravdu zestárl, nebo si nepamatuji jeho chuť. Tentokrát byl hnusný. Se ségrou jsme utíkali od baby, která nás měla naučit němčinu a dávala nám pravidelně Puntiken salami každý večer. Ve stánku jsme si tuto silně monotónní stravu zpestřovali curry wurstem, a bylo to pro nás něco mezi nebem a zemí. No jo, časy se mění! Také mi už není dvanáct let!
Jarda Vlček v Jeepu tvrdil, že kecám, že jeho benzinový vařič Juwel neodletěl i s naší večeří do Etiopie, když za účelem pořádného plamene pod naším lečem napumpoval vařič tak, že začal vydávat zvuk raketového motoru a později se tak začal i chovat a zůstal po něm jen vypálený flek. Bohužel nás opustil i s božskou manou, s lečem s moravskou klobásou a vejcem. Jak se asi tvářili černoušci, když jim z nebe spadla taková dobrota? To byla léta sedmdesátá. Jarda by měl být hrdý na to, že jeho „wunderwaffe“ fungovala bezchybně. Ostatně, nebyli jsme daleko od Peenemünde…
Každým rokem jsou udělovány Nobelovy ceny. Kdejaký moula dostane cenu míru, i když ještě nic nedokázal, jako americký prezident, který byl ve funkci teprve půl roku. A já stále nic - a to jsem se Zuzanou už dvacet let! Osobně bych udělil nobelovku za zmíněné lečo (dělané ovšem podle originální receptury), za stavebnici Lego a za myčku nádobí. Mám dojem, že mě bohužel nikdo nevyslyší.
Lego je neuvěřitelná stavebnice. Ale nesmí si člověk v noci, cestou potmě na záchod, šlápnout bosou nohou na kostičku. To pak předvede tanec dervišů i se zpěvem! Jednou jsem měl vyzvednout syna v Legolandu ve Windsoru, kde byl s manželkou mého šéfa. Byl jsem naštvaný, když jsem viděl cenu vstupu. Tak za Matějskou mám platit takové nekřesťanské peníze? Pak jsem rychle změnil názor. Opravdu, je to neuvěřitelný park. Žádná stupidní Matějská. Od modelů světových historických budov (z Prahy tam tehdy byla Staroměstská radnice) až po zmenšené modely letadel a aut - a vše funkční! Nakonec mě domů tahal Honza, že už je unavený…
Radím vám, nekupujte dětem skučící elektronické hrůzy, kupte jim Lego! A nechoďte potom doma bosi.