Neviditelný Pes

FEJETON: Jiná identita

7.12.2017

Identita je pojem v dnešní době hojně používaný. Ale neodkládejte noviny, nebude následovat kázání o politické korektnosti. Bude to o čertech a Mikulášovi.

Mikuláš přijde v úterý a na jeho příchod se velmi těším. Mikulášové a jeho družina mě zajímá právě kvůli identitě. Je mezi námi skupina lidé, kteří rádi dělají pátého prosince Mikuláše, čerty a anděly. Důvody jsou různé, leckdy i podnikatelské, nicméně i mezi profesionální Mikuláše se přimíchají lidé, kteří na sebe vezmou masku kvůli změně identity. Na Dušičky, tedy 1. listopadu, jsem se opětovně potkal také s lidmi, kteří mění identitu. Tentokrát berou na sebe podobu strašidel – a v Praze táhnou průvodem od Prašné brány na Malostranské náměstí. 

Příští rok se na ně přijďte podívat, určitě potáhnou znovu. Taky jsou mezi nimi čerti, dokonce chrlící oheň, ale je tu i Turek obtížený useknutou křesťanskou hlavou, zavražděný templář, divoženky. Za strašidla se lidé převlékají při Halloweenu, importovaném exportovaném svátku, ten byl původně keltský, pak americký a vrátil se do Evropy – a v mém případě je opět keltský, protože naše vesnice Zvole leží na keltském území poblíž oppida Závist. Z Rakouska k nám pronikají strašidelní čerti krampusáci. To je prezentace profesionální, ale nepochybuji, že se ujme i na širší bázi. V létě jsou vídáni zombies, oživlí mrtví neboli po staročesku mátohy; z Prahy je kdosi vypudil, ale čtu na Facebooku, že se příští rok vrátí posledního června na náměstí Republiky.

A co vojáci?

V týdnu právě minulém se střetli u Slavkova. Tisíc vojáků, šedesát koní a patnáct děl zopakovalo už podvěstědvanácté střetnutí armád tří císařů. Je to atrakce hlavně pro Brňany, kdežto Pražané si mohou užít rekonstrukci bitvy na Bílé hoře, ta se každoročně koná na louce Na Vypichu, u zdi obory Hvězda. Menších akcí tohoto druhu se během roku koná bezpočet.

Mě velmi zajímají z důvodů praktických i badatelských. Z praktických důvodů proto, že na ně vodím a při nich učím posluchače mé fotografické Dílny nebát se fotit lidi, neostýchat se, fotit naživo a zblízka. Zároveň se badatelsky snažím přijít na kloub motivům, které vedou lidi ke změně identity a měnit podobu i chování.

Je to někdy až vášnivost, která v té proměně je. Nejvíc se projevuje samozřejmě při bitevních scénách. To jsou doslova psychodramata a na účastnících je vidět hloubka prožitku. Ale oni i ti Mikulášové, civilní osoby s novou identitou dobrotivého světce, jsou na jeden večer skutečnými dobrotivými světci.

Závěrem by se slušela moralita, zvlášť v této době adventní. Ale k roli moralizátora bych musel hodně překroutit svoji identitu. To se raději převléknu za čerta. To už jsem si vyzkoušel a šlo mi to docela dobře.

LN, 4.12.2017

Neff.cz



zpět na článek