V srpnu jsem tu připomínal soudruha Sádla, výkonného úředníka orgánu komunistického cenzurního Úřadu pro tisk a informace a jeho – pro mne – nesmrtelný výrok „na to musíte mít oči“. Takto se chlubil, když objevil v křížovce velezrádnou shodu písmen KAN, Klubu angažovaných nestraníků. Připomněl jsem ho v souvislosti s reklamou firmy Zara, tu nařkli z rasismu. Uplynulo pár týdnů a jsou tu další takové aféry. Kosmetickou firmu Dove obvinili, jak jinak, z rasismu. V reklamním klipu prý předvádí, jak se černoška po umytí mýdlem Dove promění v bělošku. Není známo, jakým mýdlem se černoch Michael Jackson proměnil v bílého Jacksona, jisté ale je, že nařčení firmy Dove je nesmysl. Klip je veselý, živý, optimistický a je založen na principu rychlopřevlékání, zvláště pak čínští artisté jsou v téhle atrakci mistry. Udělají „takhle rukama“ a na pódiu stojí někdo jiný, aniž by zašel za plentu. To je princip klipu. Dove má malér, udaly ji na sociálních sítích zákaznice vystupující pod jmény Dooga Royall a Sha Nii a už to jelo, až po omluvu firmy Dove. Modelka z klipu, černoška Lola Ogunyemi, naopak klip brání a poukazuje na to, že oslavuje rasovou rozmanitost. Marná snaha.
Podobných událostí je víc. Malér má čínský fotograf Yu Huiping. V oblastním muzeu v čínském Wu-chanu vystavil sérii fotografií To je Afrika. Sestává z dvojic snímků, na jedné je vždycky člověk v nějaké grimase a na protější je zvíře – v podobné grimase. Vzpomeňme, kolik jen jsme viděli podobných diptychů člověka a psa! Nějaký soudruh Sádlo v tom ale uviděl rasismus, výstava uzavřena, vystavovatel se omlouvá. Tak už i do Číny tohle třeštění došlo. Spíš pochopíme, že v muzeu známého dětského autora – publikujícího pod pseudonymem Dr. Seuss – ve Springfieldu museli odstranit ilustraci ze slavné knihy And to Think That I Saw It on Mulberry Street. Na obrázku je tentokrát Číňan s hůlkami a kloboukem. Jasný to výraz rasismu.
On ten soudruh Sádlo měl za sebou veškerou moc Komunistické strany Československa a její Státní bezpečnosti a ta moc ležela na bajonetech ruské armády. Nebyl sám v té udavačské pozici – slavné byly zvláště pak domovnice, pomahačky všech totalitních režimů počínaje Francouzskou republikou z doby teroru. Současná situace je v tomto ohledu zcela odlišná. Atmosféra psychotické ostražitosti vznikla bez mocenského podkladu. Domovnice dostala pochvalu od uličního výboru strany. Dnešní digitální domovnice ani domovník – bylo by zajímavé zjistit, zdali je víc udavaček než udavačů – žádnou pochvalu nezíská. Není od koho, přinejmenším není žádná oficiální instituce. Dělá to pro svůj pocit, že mohla někoho zbuzerovat a někomu znepříjemnit život, osvědčit bdělost a ostražitost. Princip je stejný – udavačství. Jenomže se to dnes jmenuje aktivismus a odehrává se to ve stoce zvané sociální sítě.
LN, 16.10.2017