Neviditelný Pes

OSOBNOST: Statek v Čechách

29.9.2017

Nedaleko Prahy je maličká obec a v ní statek. Na něm hospodařila po staletí rodina Vopršalů. Zmiňováni jsou již v 16. století. Postupně zaujímali přední místo mezi sedláky v kraji a rozšiřovali své působení i majetek na místní cihelny, podíly v továrně na hnojiva, v hospodářské záložně v okresním městě, jeden z členů rodiny byl v čele správní rady cukrovaru, který zakládal jeho otec.

Úspěšný selský rod, který spoluvytvářel silný selský stav. Stav lidí, kteří byli díky staleté tradici moudrými hospodáři, dobrými zaměstnavateli, charakterními, a proto váženými občany. Pracovali pro dobro své rodiny, své obce, své země. Spolu se živnostníky tvořili základ českého venkova. Díky nim naše země bohatla.

V roce 1903 se dcera z této rodiny, slečna Božena Vopršalová, provdala za sedláka z nedalekých Klobuk Jana Malypetra. Ten pocházel z rodiny nejen úspěšně hospodařící na rodovém statku, ale z rodiny, která se také v době českého národního uvědomování společensky i politicky angažovala. Člen starší generace rodiny byl zvolen již v roce 1848 do českého Zemského sněmu.

Jan Malypetr

Jan Malypetr (1873-1947) byl v 90. létech 19. století členem spolku mladočechů, poté vstoupil do Agrární strany. V rodných Klobukách se stal členem obecní rady a v roce 1911 starostou. Ve třiceti letech byl zvolen členem okresního zastupitelstva a od roku 1914 působil jako okresní starosta.

Po vzniku Československé republiky byl v listopadu 1918 jmenován poslancem Prozatímního národního shromáždění a svůj mandát obhájil později ve volbách. V roce 1922 se stal ve Švehlově vládě ministrem vnitra a další významné funkce následovaly: předseda Národního shromáždění, později předseda vlády v době hospodářské krize až do roku 1935. Pak znovu až do roku 1939 předsedou Národního shromáždění. Po většinu doby jeho politického angažmá se o hospodářství a o statek starala jeho manželka.

Úvodní projev předsedy vlády 1932 sdělují Lidové noviny: „Nepředstavil se Malypetr parlamentu okázalým prohlášením…. Mluvil o úsporách a mluvil sám úsporně. Zřejmě neměl ctižádosti, aby ohromil veřejnost velkolepým obšírným programem. Nechtěl mnohomluvnými slovy budit růžových nadějí, která sotva by bylo možno splňovat. Klidně, téměř až drsně upozorňuje na těžkosti chvíle a otevřeně vykládá, že nebude je možno překonati jinak, než značnými oběťmi, k nimž se musí odhodlati všichni.“

Po roce 1939 (pro úplnost dodávám, že poslancem byl nepřetržitě od roku 1918 do roku 1939) se stáhl z politiky a spolu s manželkou se vrátili na rodový statek paní Malypetrové. Zde prožili i roky 2. světové války. Syn a zeť byli vězněni v koncentračních táborech. Po podepsání smlouvy mezi londýnskou vládou a Sovětským svazem v roce 1943 se stal členem Ligy proti komunismu. Po válce, v atmosféře sílící pozice komunistické strany, byl obviněn jako osoba tzv. nespolehlivá. Ze zdravotních důvodů propuštěn, ale na statek Vopršalových se již nesměl vrátit. Navíc byl v souvislosti s Ligou proti komunismu těsně před vánocemi 1946 obžalován z „podporování nacistického a fašistického hnutí za zvýšeného ohrožení republiky“. Po ostře sledovaném soudním líčení byl zcela zproštěn jakékoli viny ve všech směrech.

Jan Malypetr zemřel 27. září 1947. Agrární strana byla komunistickou mocí na základě lživých odůvodnění zrušena. Paní Malypetrová se až do své smrti v roce 1976 do rodného statku nesměla vrátit.

Hospodářství, které přežilo mnoho válek, nepřežilo socialismus. Po roce 1990 byl zdevastovaný statek v Lisovicích potomkům navrácen. Přesto, že jeden z vnuků pokračuje v tradici svých předků a hospodaří v jiném kraji naší země, byl statek prodán. Nenápadnému člověku s příznačným příjmením Čech. Ten jej opravil a zřídil v něm známé a hojně navštěvované železniční muzeum.

Na obytné budově statku byla v sobotu 23. září 2017 odhalena pamětní deska připomínající významného československého politika, který byl hodný toho jména: žádná rychle vzplanuvší supernova, ale postupně zrající osobnost, která znala dokonale svůj kraj a svoji zemi. Byla oporou Československé republiky v době jejího vzniku i v těžkých dobách krize. Osobnost, která se ale nehodlala účastnit správy země v době protektorátu a z politiky se stáhla.

Historik Rokoský o něm v roce 1997 napsal: „…(Malypetr) byl mužem čestným, pracovitým, s poctivou snahou a oddanou službou československé demokracii.“

Za pár týdnů budou v naší republice volby do Poslanecké sněmovny.

Většina shora uváděných faktů má oporu v projevu vnuka Jana Malypetra, kterými před odhalením pamětní desky osobnost svého dědečka přiblížil.



zpět na článek