Neviditelný Pes

SPOLEČNOST: Právo být (ne)věřící

27.9.2017

Soud správně potvrdil, že zákaz nošení hidžábu ve škole není diskriminační

Český druhoinstanční soud aktuálně zamítl odvolání somálské dívky, která se žalobou domáhala omluvy a šedesáti tisíc korun od střední zdravotnické školy za údajný zákaz nošení tzv. hidžábu. Rozhodnutí je nyní již pravomocné. Podle odvolacího soudu je v sekulárním Česku nutno chránit právo být bez vyznání, stejně jako právo náboženství mít.

Velkým tématem nejen českého, ale i evropského mediálního prostoru je bezesporu diskriminace. Diskriminaci můžeme stručně definovat jako rozdílný, zejména znevýhodňující přístup k jedné skupině na úkor jiné. Jinak řečeno, diskriminace představuje znevýhodněné zacházení, resp. popírání práv.

Jak je nyní známo i středoškolákům, diskriminovat lze kupříkladu z důvodu rasy, pohlaví, věku, politického přesvědčení, náboženství (ale i ateismu) anebo sexuální orientace (komik střihu Ringo Čecha by možná řekl sexuální dezorientace). Diskriminace je řadou českých právních předpisů rázně zakázána. A to je koneckonců dobře.

Zákon nemíří jen na muslimy

Jak jsem naznačil v prvním odstavci, jedna z interesantních otázek, jež se v ČR řeší v poslední době, je zákaz nošení (náboženských) pokrývek hlavy v některých českých školách. Je to diskriminace?

Mám za to, že diskriminační by to přece bylo v okamžiku, kdyby nošení hidžábu či jiné pokrývky hlavy bylo zakázáno/povoleno jen někomu. Jestliže však citovaný zákaz platí pro všechny bez rozdílu a není retroaktivní, přijde mi naprosto legitimní, vyjádřeno sportovní terminologií zcela fair play. Byť lidsky chápu, že někomu může být i nepohodlný.

Jako právník zde musím připomenout mj. školský zákon. Zmíněný právní předpis sice autoritativně stanoví, že vzdělávání je založeno na zásadách rovného přístupu každého státního občana České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie ke vzdělávání bez jakékoli diskriminace z důvodu rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyka, víry a náboženství, národnosti, etnického nebo sociálního původu. Nicméně zákaz rozličných náboženských šátků či hidžábů ve školách sám o sobě za diskriminační pokládat, dle mého názoru, není možné.

Ergo kladívko – přirozeně něco jiného by bylo, kdyby náš demokratický právní stát zákonem zakázal vzdělávání například muslimských dětí anebo třeba dětí bulharské či estonské národnosti; to by diskriminace samozřejmě byla. A takový stát by se již nemohl objektivně pokládat za právní, natož za demokratický.

Je dobré si uvědomit, že citovaný zákaz nošení pokrývek hlavy při vyučování v českých školách na základě školních řádů (jež mj. podléhají souhlasu zřizovatele – tím je většinou obec či kraj) existuje již mnoho let a není (ani nebyl) nijak proradně zacílen na muslimy.

A nebyl, alespoň co vím, nikde přijat retroaktivně ani ad hoc kvůli někomu až nyní. To by bylo skutečné a vážné porušení práva.

Cui bono? Kdyby zákaz nošení pokrývek hlavy ve školních řádech nebyl, tak by ve škole mohli mj. za chvíli sedět „puberťáci“ nejen v čepicích baseballkách, hiphoperských, s čepicemi na způsob Homera Simpsona s plechovkami (doufejme nealko) piva po stranách, v čepicích mysliveckých či zimních, ale i třeba v helmách na motorku, na lakros, na lední hokej nebo lyže. Možností jsou stovky, notabene středoškolští učitelé by mohli vypravovat – nejeden žák je totiž veden mottem „provokuji, tedy jsem“.

Anebo studentky s klobouky tak gigantickými, že by bránily zcela či zčásti výhledu na tabuli spolužákům za nimi. To snad nechceme.

Francouzská cesta

Podotýkám, že je mi názorově v těchto věcech blízký francouzský přístup. Sám jsem v této zemi kdysi studoval. Sladká Francie má zákon zakazující nošení závojů a šátků zahalujících obličej na veřejnosti již od roku 2011. A co víc, již od roku 2004 tam platí zákon, který zakázal okázalé nošení náboženských symbolů ve veřejných školách.

Obecněji – v čem je možné spatřovat pozitivum zákazu zahalování na veřejnosti včetně veřejných škol? Jednak vidím zásadní legitimní důvod pro přijetí takového zákona jako bezpečnostní, a to nejen v souvislosti s terorismem, ale i jinými trestnými činy a správními delikty. Zahalení bezpochyby znemožňuje identifikaci zakryté osoby. Navíc ale, stejně jako francouzští psychologové a sociologové, vidím u zahalené osoby silnou komplikaci (takřka bariéru) v tzv. sociální interakci. Uvědomujeme si, že nonverbálně je neseno skoro osmdesát procent informací? A když je někdo zahalen, tak sice slyšíme hlas, ale zbytek komunikace rozhodně vázne. To může způsobit nejen nepochopení, ale i nekonformní pocit pro nezahalený zbytek populace.

Jako právník bych rád pro vyšší informační komplexnost upozornil na skutečnost, že francouzské zákony zakazující mj. nošení závojů a šátků zahalujících obličej na veřejnosti opakovaně přezkoumával Evropský soud pro lidská práva (ESLP) a došel k závěru, že neodporují ochraně lidských práv.

Zpět do Česka. V nadsázce na úplný závěr komentáře konstatuji, že dokud nebude hodnověrně prokázána boží existence, popř. existence posmrtného života, měl by být přístup náboženství do veřejných škol v Česku podroben vysoce bedlivé kontrole. A to spravedlivě napříč všemi náboženstvími.

Autor je právní publicista

LN, 25.9.2017

SuKolman.cz



zpět na článek