Reklamu jsem nikdy neměl moc rád. Považoval jsem ji za nástroj určité manipulace. Svobodný člověk není už od přírody příliš rád, cítí-li, že se s ním nakládá podobným způsobem. Na druhé straně uznávám, že reklama může někdy přinést také užitečnou informaci. I mně se stalo, že jsem si všiml něčeho, co bych potřeboval, až v nějaké reklamě. Máme zde tedy souběžně klady a zápory, a mnohdy je obtížné rozhodnout, co převažuje. Proto většinou zůstávám ve střehu a na různá reklamní sdělení se stále dívám jaksi „skrze prsty“.
Ve středu jsem vyrazil z Podkrkonoší autem zpět do Prahy. Už mezi Jičínem a Mladou Boleslaví jsem si všiml několika neobvyklých billboardů. Na celé ploše byla obrovská česká vlajka. Hezké, řekl jsem si, ale nic víc mě v tu chvíli nenapadlo. Situace se změnila v okamžiku, kdy jsem najel na dálnici D10. Opakovalo se totéž, ale mnohem častěji. Řekl bych, že co dva kilometry, to česká vlajka. Ta vlajka je něco tak barevně výrazného, že v žádném případě nemůže splynout s okolní krajinou. Musíte ji vnímat, ať chcete, nebo nechcete.
Nejdřív jsem je začal jen tak pro zábavu počítat, ale brzy jsem toho nechal. Stačilo odhadnout, že na padesáti kilometrech do Prahy jich bude, včetně těch v opačném směru (billboardy jsou oboustranné), nejméně třicet. Nikdy předtím jsem si neuvědomil, že je těch reklamních ploch tolik. Jenže míjení takového množství českých vlajek ve mně najednou vyvolalo neočekávaný pocit. Zvláštní směs uspokojení a hrdosti, že jsem Čech. A to se mi moc často nestává.
Vzpomněl jsem si na Kalifornii, kde v některých čtvrtích vlála u každého druhého soukromého domu na stožáru hrdě americká vlajka. Kolemjdoucím, či spíše kolem jedoucím, to vysílalo zprávu: Zde bydlí slušní lidé, kteří mají rádi svou zemi.
A v ten okamžik mi všechno došlo. Vzpomněl jsem si na zbrusu nový zákon, který zakazuje reklamní plochy těsně u silnic. Podařilo se ho protlačit parlamentem právě teď, na poslední chvíli, těsně před volbami. Že by z obavy, aby ty plochy nevykoupila ta „bohatší“ strana pro svoji kampaň? Nebo jen devótní snaha přizpůsobit se novodobým protektorům, protože v Německu je taková reklama zakázána už dávno?
V každém případě se chytrému reklamnímu průmyslu tentokrát podařil husarský kousek. Jejich neobvyklý čin přináší jednoznačné poselství: Pokud tato vláda přikáže odstranit vlajku, která je symbolem sjednocujícím všechny občany národa, tak vám názorně předvede, co je zač. A také vám názorně ukáže, co v jejím pojetí znamená demokratická svoboda podnikání.