Joj, kde ty loňské sněhy jsou! Uprostřed hokejového zápasu to v televizi udělalo „plonk, plonk“ a objevil se pan Vajíčko a nabízel nějakou úžasnou věc od družstva Jednota nebo od Vitany. Nějak jsem tehdy nechápal, proč tam ta reklama je, když všichni výrobci měli na trhu monopol, takže jsem si nemohl koupit polévku Maggi či polskou přesolenou sra...ku Mamita. Byla jen a jen Vitana. Neřešme, jestli je dobrá, či špatná. Já osobně proti této firmě nic nemám a podle hesla „když je bída, i pytlíkovka je dobrá“ si uvařím Vitanu.
Po devadesátém roce se roztrhl pytel s reklamou a mám dojem, že dnes se tlak na diváky ještě zvětšuje. Za sebe musím říci, že většina reklam je stupidní a netuším, na co vlastně jsou. Téměř stále je na obrazovce Kohák. Býval vtipný, ale teď je už jen trapný a nevím, jestli je ta reklama na špagety, výhodnou půjčku nebo na co .
Kdysi šla v televizi úžasná reklama na server Centrum, kde přišli do korejské restaurace manželé s psíkem a dají ho uklánějícímu se číšníkovi se slovy: „Postaráte se o našeho Bobíka?“ Za chvíli přijde tento číšník a na podnose pod zvonem cosi přinese, ukloní se a řekne: „Bóbika!“ a prostírá. Paní vykřikne a omdlí. „Choďte tam, kde vám rozumějí!“ byl závěr reklamy. Reklama měla tehdy ohromný úspěch a rčení „Bóbika“ se vžilo v asijských restauracích. Ovšem resumé jakési etické komise pro reklamu bylo, že to je špatná reklama, protože si ji lidé pamatují, ale nevědí, na co je. Tato komise dokonce zakázala reklamu, kde holčička s panenkou přechází ulici po přechodu a před přechodem stojí kabriolet a tam zmalovaná dáma jí fidorku. Holčička se zamračí a bouchne panenkou do nárazníku auta, nafouknou se airbagy a paní zůstane uvězněná airbagem. Holčička jí vezme fidorku. Na konci sedí na chodníku, jí fidorku a obvazuje panenku. Úžasná reklama! Ovšem komis usoudila, že podněcuje agresivitu dětí, a reklamu zakázala. To, že auto je stará Felicie, která nikdy airbagy neměla, neřeší...
Komisi naopak nevadí, že jakási šťastná paka jedou autem a kývají se do rytmu písničky, která propaguje nějakou banku, která těm šťastným „wau“ mladým blbům půjčí skoro zadarmo. Přitom děvče sedící za řidičem není připoutané, ale o to šťastněji poskakuje. V jiné verzi si dokonce paní za jízdy stoupne a kouká ze střešního okna a do jejího poprsí se zaňuchává za jízdy řidič i spolujezdec. Co na to BESIP? Proti tomu je holčička s fidorkou čajíček.
Vůbec se divím, že v zemi, kde zadluženost obyvatelstva roste, dovolí, aby těm zabedněným reklama ukazovala, jak je prima si půjčovat, že to je skoro zadarmo. Prudila mě takhle jakási společnost. Dopoledne mi volali a nabízeli nějaký strašně výhodný produkt. Poprvé jsem tu dámu odmítl. Podruhé volal jakýsi pán a tomu jsem řekl, že jsem po noční, ať mě nechá být, že nemám zájem. Potřetí to byl zase nějaký pán a já se ho zeptal, jestli je tento hovor monitorován a on řekl, že samozřejmě. „Tak mně polibte prdel!“ Od té doby nevolal a já mohu po noční klidně spát. Namítnete, že si mám mobil vypínat. To také zhusta činím, ale když má přiletět do Prahy můj šéf na kontrolu, tak musím být na příjmu.
Ještě k firmě, kde pracuji. Byl tady na zástup jeden člověk ze Skotska. Jednou jsme se v práci setkali, protože jsem tam musel něco řešit ve skladu. Uvařil jsem čaj a on mi začal vyprávět, jakou má farmu, jaké pěstuje krávy a jaké ovce (skutečně to je letecký mechanik!). Mě to už nudilo. Když jsme šli skladem Skyportu na plochu letiště, byly tam vozíky s přepravkami se psy. A psi štěkali, samozřejmě. Kolega se mě ptal, co to je. Řekl jsem mu, že my tomu říkáme pes. „To vidím, že to jsou psi, ale proč jsou tady?“ „To je záslika pro korejskou restauraci!“ odpověděl jsem. On mi řekl, že to jsem nemusel, že on má chovnou stanici na jakési plemeno, které neopomněl pojmenovat. Zeptal jsem se ho, jestli je také pěstuje na maso, a on utekl. Druhý den jsem měl v kanceláři vzkaz, že musel odletět do Osla...
Takže: „Bóbika!“