Zákonodárci regulují justici, ale populisticky a zbytečně. Soudy zatíží, dětem nepomohou
Aby byl politik znovu zvolen, přijde mu vhod jakýkoliv argument, tím spíš, stříhá-li metr do voleb. Otrlý volič se možná už jen pousměje, byv připraven na horší věci; zato právník zapláče pokaždé, když se ve zprávách objeví nový legislativní počin, jenž má přivést nebe na zem a štěstí mezi prostý lid.
Sotva jsme stačili popadnout dech po zprávě o zvýšení minimální mzdy, spatřila světlo světa nová várka zákonů, které v minulých dnech schválil český parlament. Tentokrát jde o novelu zákona s nejpodivnějším a často vysmívaným názvem (č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních) – procesního předpisu, podle nějž u soudu probíhá rozhodování o nezletilých dětech. Za cíl si bere posílení práv dětí – jako kdyby se to tak lehce dalo zařídit. Inu, před volbami jsou děťátka dobrou záminkou i herodesům. Když už naše společnost dovoluje děti nevychovávat, nestanovovat jim žádné mantinely, nekárat je, a hlavně je probůh nezatěžovat povinnostmi, pak by jim snad posílení práv nemuselo vadit, že?
Bůh ochraňuj opatrovnické soudce
Ne že bych si myslela, že co soudce, to sám pánbůh. I soudce je jenom člověk, ovšem ten opatrovnický má nejhůř ustláno. Spory o děti jsou totiž o minimu práva, zato naplněny emocemi, záští, nenávistí a nepochopením. Možná se někde najde líný soudce, který nerad nařizuje jednání (podobně jako existují líné prodavačky či líní lékaři). Soudní průtahy v řízení o dětech však obvykle nezpůsobují soudci, soudy či soudní mašinerie, ale rozhádaní rodiče, kteří dokážou být značně vynalézaví ve způsobech, jak zákonnými prostředky prodlužovat soudní jednání (mimochodem – ani za ně nemohou soudci, nýbrž zákonodárci, již je do procesních řádů včlenili).
Čerstvou novinkou je věta doplněná do § 471 odst. 2, podle které soud vydá rozhodnutí ve věci samé zpravidla do 6 měsíců od zahájení řízení, nejsou-li dány důvody zvláštního zřetele hodné; po uplynutí této lhůty uvede v odůvodnění skutečnosti, pro které nebylo možné lhůtu dodržet.
Pro pány zákonodárce je zjevně vymalováno. Konečně soudcům zatli tipec, když jim nařídili skončit věci nezletilých dětí do šesti měsíců. Marně se jim zainteresovaní snažili vysvětlit, že soudců je málo, věcí hodně a ty nejkonfliktnější jsou prakticky neskončitelné nikoliv pro jejich libovůli, ale z obstrukčních důvodů na straně dvou pitomců, již se kdysi milovali a nyní nejsou schopni se spolu domluvit. Ale názor odborníků dnes už stejně nikoho nezajímá, a tak máme schválenou další normu, jež je zbytečná a žádné řízení neurychlí. Vždyť si jen onu větu přečtěte znovu a uvidíte, kolik obsahuje cestiček, jak se lhůtě vyhnout (důvody zvláštního zřetele hodné či odůvodnění, proč nebylo možné lhůtu dodržet). Hlavně že máme další bič na soudce. Najít býkovec na rodiče by totiž bylo složitější.
Nedosti na tom. Novela obsahuje onačejší pitomosti; například povinnost rodičů seznámit děťátko s faktem, že se jeho rodiče rozvádějí a jak probíhá soudní řízení.
Úroky, bože, úroky
Další novinka je specialitka pro právníky. Novela procesního předpisu bez uzardění mění občanský zákoník, jako kdyby už dnes neplatilo oddělení hmotného práva od práv procesních. Na druhé straně – čemu se vlastně divím? Loni na podzim schválili zákonodárci novelu občanského zákoníku, podle níž může oprávněná (třeba matka samoživitelka) požadovat po tatínkovi vedle výživného i úrok z prodlení. Nárok vzniká v okamžiku zpoždění platby, stejně jako právo matky na úroku trvat nebo ho nepožadovat. Novinka platí od února, a ještě se na soudech ani nestačila ohřát, a už ji zákonodárci rozšiřují – ovšem nástrojem zcela nepatřičným.
Nový § 472a totiž umožňuje soudu uložit povinnost s úrokem z prodlení i pro dávky splatné v budoucnu. Co na tom, že hmotněprávní nárok ještě nevznikl? S hmotným právem si věru náš zákonodárce hlavu neláme, hlavně když si může připsat další bod a před volbami se čímsi pochlubit. Právní úprava zbytečná, mnohoslovná, populistická. Další regulace, dopadající ovšem opět na nesprávnou hlavu. Místo aby ochránila dítě či zpacifikovala rodiče, zatíží už tak přetížené opatrovnické soudce.
Vím, že lidé nejsou svatí, což platí o každém, kdo pochoduje po této zemi. Ale až se zase bude někdo na veřejnosti opírat do naší justice (což se nejen v oblasti nezletilých dětí v posledních dnech zhusta činí), čekala bych, že nejen zákonodárci by měli povstat na obranu veřejnoprávních institucí, jichž jsou koneckonců součástí, namísto aby justici regulací spoutávali, kydali na ni hnůj a kdykoliv se jim to hodí, o některou její složku se ještě otřeli. Sama právní norma žádné dítě neochrání, ale pomluva zničí důvěru, již pak justici zpátky už nic nevrátí.
Autorka je advokátka a bývalá ministryně spravedlnosti
LN, 24.8.2017