Neviditelný pes

SPOLEČNOST: Ona byla dívka chudá (4)

18.8.2017

... a oni jsou „Radical Queer“ a „bai-zuo“

Otec a matka jsou základní vodítka a jistoty v životě každého člověka, jsou právem různí a hrají odlišné role. To nejsou žádné genderové stereotypy, jak blouzní popletené feministické fanatičky, které nám dnes vládnou, to je základ zdravé rodiny i společnosti,“ pravil Jiří Weigel.

Zatím stále ještě většina obyvatel světa, a to včetně muslimů, hinduistů a jiných věřících i včetně nevěřících s malinkými odchylkami, s vyjádřením pana Weigela souhlasí.

Jenže uvnitř bílé moderní civilizace a uprostřed společnosti řízené, jak sama tvrdí, vědou, se objevila nová, sama sebe za předvoj lidstva považující skupina.

Základem jejího myšlení je údajně metoda využívající „vědeckých postupů“, například porovnávání.

Jistě jste snad již milionkrát četli, že na základě „výzkumu“ té a té progresivní západní university či vědeckého ústavu bylo zjištěno, že:
a) Kdo nemá rád přistěhovalce je nevzdělaný.
b) Moderní lidé dávají přednost osamělému životu a bydlí v luftech ...
c) Správnou zásadou života je nekončící altruismus vůči bídou, a chudobou mysli postiženým lidem, ať to v konkrétním případě dává smysl anebo ne
d) Hromadění hmotných statků je ukázkou zaostalosti jednotlivce i skupiny
atd. atd...

Jedním z anglických výrazů pro „divný“ je „WEIRD“. U nás jej v novinách skoro nenajdete, v televizi je snad ještě nikdo nevyřkl. Je to v naší postkomunistické společnosti dokonale tabuizované slovo.

Objevilo se v názvu jedné pozoruhodné akademické studie z roku 2009, nazvané: „Nejdivnější lidé na světě (The Weirdest People in the World)“. Na jejím počátku byla v roce 1995 výzkumná práce postgraduálního studenta antropologie Joea Henricha z University of British Columbia do Peru.

Studie objasnila skutečnost, která je většině obyvatel světa jasná, ale v prostředí západních vzdělanců přímo revoluční. A to tak, že je pro svůj význam dokonale zamlčována. Na jejím popírání jsou však stavěny všechny „progresivní postoje“.

Ta informace zní: lidé nemyslí a nejednají stejně. Jak tvrdí marxisté i progresivisté. Na základě dalších experimentů konaných na mnoha místech světa vědci zjistili, že mnoho poznatků o psychologii, chování a poznání, na kterých je teorie o stejnosti lidí postavena, je méně univerzálních (tedy považovaných za zásadní a neměnné), než se dosud soudilo.

Našly se výrazné rozdíly mezi lidmi z různých kultur v oblastech „vizuálního vnímání, férovosti, spolupráce, prostorového uvažování, kategorizace a indukce, morálního uvažování, způsobů myšlení, pojetí sebe sama a související motivace a dědičnosti IQ atd.“. Skoro by bylo jednodušší vypočítat, v kterých oblastech lidského uvažování se rozdíly nenašly.

Posloucháme li dnes „dráby“ z EU, když napomínají všechny jiné národy, které uvažují na základě jiných než západoevropských zkušeností a standardů, a víme-li, že lidské myšlení vždy a všude stejné, je lépe pochopitelné, proč řekl Mitterrand, že by měly východní státy Evropa raději mlčet. Západ obecně a zejména jeho „vedoucí intelektuálové“ jsou prostě přesvědčeni, že co si myslí oni, je dobře a vše ostatní je špatně. Což ovšem je naprostý omyl.

Zjednodušeně řečeno, lidé jsou méně stejní, méně biologicky determinovaní a více ovlivněni kulturou, a to včetně svých dějin a zkušeností, jak osobních, tak celospolečenských, než se dosud soudilo. „Pokrokoví“ západní ideologové však, aby nevyšlo najevo, že lidé jsou různí a že mají různé zájmy a potřeby, jsou ochotni jít tak daleko, že například tvrdí, že pohlaví je zaostalý ideologický konstrukt. Z pohledu ne-WEIRD lidí (jichž je na světě většina) se naopak divně chovají západní země. Otevřít se imigraci a nevykonávat kontrolu nad tím, kdo smí na vašem území žít, tak končívaly civilizace.

Jak konstatoval Martin Weis v Echu 25/2017:“ To bylo první explozivní zjištění (ta informace o odlišnosti)... To druhé bylo, že vzdělaní lidé ze západních zemí, a mezi nimi zejména Američané, se od zbytku populace celého světa liší často nejvíc. „Srovnávací poznatky naznačují, že příslušníci západních, vzdělaných, průmyslových, bohatých a demokratických společností včetně malých dětí patří k těm nejméně reprezentativním populacím pro zobecňující soudy o lidech,“ uvádějí autoři v abstraktu studie. Western, Educated, Industrialized, Rich, Democratic - to je ono WEIRD v názvu studie. A právě na těchto „divných“ lidech prováděli vědci většinu svých výzkumů.“ A závěry z nich pak vydávají jako jedině správné a jedině platné poznatky. Jak to formuloval jeden novinář, je to jako by vědci studovali jen tučňáky a mysleli si, že získávají poznatky platné pro všechny ptáky.“

WEIRD lidé, a mezi nimi zejména vzdělaní liberálové či po evropsku levičáci, reagují téměř výhradně na základy, jež označuje významové páry : péče/poškození, a svoboda/útlak a v jisté míře také na férovost/podvádění. Používají při hodnocení individualistickou, racionální morálku soustředěnou téměř výhradně na určité (jejich) pojetí spravedlnosti.

Konzervativci, méně vzdělaní (údajně, ničím věrohodně nedoloženo!), tradičnější občané Západu (a většina zbylých obyvatel světa) prožívají vedle spravedlnosti navíc silně morálně také významové páry jako loajalita/zrada, osvědčená tradice/nepodložené ideály, autorita/podvracení a posvátnost/znesvěcení.

Nikdo není víc „WEIRD“, než lidé, kteří v západních zemích obsadili instituce určující normy veřejného chování a mínění - média, umění, vysoké školy, humanitní oblast atd. Tato názorová monokultura má jeden velmi nebezpečný důsledek. Tito lidé nejenže nejsou ochotni tolerovat kritické názory ve své společnosti. Horší je, že odlišné pohledy na svět často nejsou schopni vůbec pochopit a vůbec vzít na vědomí. U vzdělaných lidí na Západě běžně propuká takzvaná „fachidiocie“. Jsou zas a znova upřímně překvapeni, že papež je pořád katolík, že Evropané po dvou tisíciletích vzájemného vývoje jsou stále více občané svých států než vyznavači „zářné budoucnosti“ a že lidé, kteří žili až do nedávna v bídě, nechápou myšlenkové pochody vzdělanců se zlatou kreditkou v kapse.

Obecněji WEIRD lidé podceňují, že lidé, kteří se masově přemístí do jiné země, si budou chtít ponechat co nejvíce životních zvyklostí, do nichž byli socializováni - náboženských praktik, ale i představ o rodině, sexu, práci, cti atd. Přeceňují význam vzdělání a školení, protože na ně funguje.

U WEIRD lidí to však nekončí. Jako každé hnutí či náboženství (oni jsou věřící v náboženství bez Boha) mají tendenci stále více a více upevňovat svoji moc.

Každý prostředek k zvýšení moci je dobrý. U nás si všichni pamatujeme, jak tažení „za svobodu homosexuálů“ bylo podkládáno samými ušlechtilými myšlenkami.

A hle, najednou je zde „Queer“ hnutí a dokonce Radical Queer.

Co je to Queer? Teorie Queer (v angl. Queer Theory) je oblast post-strukturalistické kritické teorie, která se objevila na počátku 90. let z oblasti Queer studií a feministických studií. Zároveň je to i zastřešující výraz pro seskupení sexuálních menšin.

Takzvaně „nejprogresivnější“ ideologie rozděluje lidi na

a) cis(gender) osoby, která se identifikují s rodem, který byl osobě přiřazen při narození na základě fyziognomických (druhotných) znaků jejího„pohlaví“. Tedy že jde o muže či ženy. Název „cisgender“ nebo „cissexuál“ pochází částečně z latiny, znamená z jedné strany.

b) Protikladem je termín transgender, vyznávaný genderisty a feministkami a dalšími. Jde o osoby s nejednotnou pohlavní (a duchovní ) orientací , dvojznačnou pohlavní (a duchovní) orientací, osoby, které mění svoje pohlaví podle svého přání, a osoby s mnohoznačnou sexuální (a duševní) orientací.

U nás mnoho lidí považuje tyto „hrátky“ na „transgender“ za hrátky pomatenců, jimiž dotyční do určité míry jsou. Ale většině nějak nedochází, že je to velice nebezpečné hnutí. Je ideově velice podobné nacistickému rasismu, kde jsou „queer“ osoby pokládány za lepší a nadřazené obyčejným „cissexuálům“, tedy heterosexuálním lidem.

V zásadě jsou tedy „transgender“ moderní „árijci“, nadlidé, a cis-gender pak podlidé, nižší (zaostalá a přechodná) rasa.

Hezky to odhalil jistý „queer“ tvor zvaný „Marie Feryna“, údajně (1993) je básnířka, publicistka, překladatelka a aktivistka v článku „Budoucnost je Radical Queer“ publikovaném v časopise TVAR.

Píšeš se v něm: „Queer - neustat v boji, i když jsme zdánlivě dosáhli svého“.
Po listopadové dění okolo queer komunity lze nahlížet z různých pozic. Chceme-li být optimistické, můžeme si připomenout vítězně ukončené boje za registrované partnerství, vznik různých podpůrných a aktivistických organizací, konání pochodů hrdosti. ... že díky prudkému rozvoji technologií a (zejména) sociálních sítí už nám daleko méně hrozí samota plynoucí z nekonformní identity.
Ovšem optimismus je past,.... Proti sexuálním a rodovým stereotypům je potřeba aktivně bojovat. Queer je pojem politický, autonomní a solidární. Queer jako připomínka, že emancipace leseb musí jít ruku v ruce s emancipací gayů, že emancipace
neheterosexuálních (???) cis-lidí jde ruku v ruce s trans*2 emancipací. Queer jako neustat v boji, i když jsme zdánlivě dosáhli svého.

Článek končí výzvou: Nepřizpůsobuj se, měň společnost:

Zkrátka a dobře – budoucnost není jen queer, ale radical queer, resp. taková být musí. Je třeba skončit s izolovaností jednotlivých podskupin queer komunity, vzpomenout si, že ještě není dobojováno, a to ani legislativně. Navíc legální rovnost není rovností osobní a rovná práva ještě neznamenají rovné podmínky a příležitosti. Radical queer znamená zrušit sexuální a rodové normy, očistit stigmatizované menšiny (včetně např. pedofilní komunity, o kterou Prague Pride s ohledem na malé liberální krůčky vpřed nestojí, protože se jí dané téma zdá příliš kontroverzní). Nepřizpůsobit se, měnit společnost.
Nechť je tedy tato stať vzkazem. Všem, kteří se queer emancipačnímu hnutí snaží něco diktovat a stavět ho do role hnutí, které by s privilegovanou většinou mělo splynout, ať řekne: „Chyba není v nás, našich identitách a našich preferencích. Chyba je ve vás a vašich směšných a ponižujících tradicích, jimiž se tak rádi zaštiťujete. My nejsme ti, kdo by se měli přizpůsobit.“

No, a je to. Nejsme v pořádku my, tedy běžní heterosexuálové, otcové a matky, běžní občané. V pořádku jsou naopak oni, tedy všichni ti homosexuálové, transgenderové osoby, všichni, kteří byli podle přírody „jiní“, budou podle našich pokrokářů těmi, kdo budou „prvními mezi všemi“. A nadřadí svoje práva a požadavky nad dosavadní sexuální a rodové normy.

Na webu Opendemocracy.net se nedávno objevil zajímavý článek nazvaný „Podivuhodný vzestup ́bílé levice ́ jako čínské internetové urážky“. Autorka, akademička čínského původu žijící v Kodani, v něm informuje o tom, jak se v posledních dvou letech na čínských sociálních sítích rozšířila nová urážka, „bai- zuo“, což znamená „bílý levý“.

Když se sami Číňané, jak píše M. Weiss v článku o „bai- zuo“, pokoušeli pojem definovat, přicházeli s charakteristikami jako „lidé, kteří se starají jen o témata jako imigrace, menšiny, LGBT a životní prostředí“ a „nemají ponětí o skutečných problémech ve skutečném světě“; jsou pokrytečtí humanitáři, kteří agitují za mír a rovnost, „jen aby uspokojili svůj pocit morální nadřazenosti“; jsou „posedlí politickou korektností“ do té míry, že „tolerují zaostalé muslimské hodnoty ve jménu multikulturalismu“; věří v sociální stát, „ze kterého mají užitek jen líní a „černí“ pasažéři“; jsou to „ignorantští a arogantní lidé ze Západu, kteří si myslí, že jsou spasitelé“.

Pojem se prý rozšířil na internetových sítích v době, kdy začala v Evropě uprchlická krize a Angela Merkelová začala být jako první západní politik označována za bai-zuo. Příbuzným, podobně používaným ironickým pojmem je označení sheng-mu, „svatá matka“.

Takže nejen „zaostalí Východoevropané“ a voliči Trumpa, ale už i vzdělaní Asiaté zjistili, že je něco špatně.

Jak říká M. Weiss: Veřejný prostor zaplavil boj za „sociální spravedlnost“, jež ve verzi pro 21. století znamená spravedlnost pro různé třídy obětí, definované především genderem, rasou a sexuální orientací. Můžeme sledovat infantilizaci amerických studentů s jejich požadavky na „bezpečné prostory“, kde budou chráněni před nepřijatelnými názory, a trestné výpravy zuřivých davů na sociálních sítích proti přestupníkům. Sportovní fanoušci po celém světě mají možnost si všimnout politizace televizní stanice.

V poslední době začíná přerůstat toto levicové šílenství bai-zuo do veřejného života v USA. Situace se tam začíná podobat situaci v Německu ve třicátých letech 20. století. Bojůvky již na sebe útočí, je otázka, kdo první zvedne zbraň.

Není to samozřejmě jediná podoba americké společnosti. Ale je nápadná, všudypřítomná, zabírá rostoucí díl objemu informací, jaký člověku média zprostředkují.

A zatímco si progresivní Američané myslí, že ztělesňují budoucnost, pozorovatelům z méně WEIRD světa to může připomenout padesátá léta u nás (s rasovými a sexuálními menšinami v roli dělnické třídy) nebo maoistickou kulturní revoluci. Tady někde bude ta záhada „bai-zuo“ a „zkušenostní motivace“, kterou WEIRD lidé ne a ne najít.

pokračování



zpět na článek