Stát začíná jednat o koupi vepřína v Letech
Těžko hledat jinou tak táhlou vládní kauzu. A těžko hledat jinou, v níž by vlády mířily proti tak většinové náladě voličů. Jde o Lety, o pietu na místě bývalého pracovního tábora pro Romy a o vepřín stojící (zapáchající) v těsném sousedství. Řeknete-li „prasečák v Letech“, každý má představu, oč jde. Ale představy se velmi rozcházejí v otázce, co tam má, respektive nemá být. Pro reprezentaci Romů a menšinu celé společnosti by tam vepřín rozhodně zapáchat neměl. Pro většinu tam má zůstat, neboť jeho odstranění zaplatí stát z „našich daní“ a dnešním Romům stejně nepomůže. Když v pondělí valná hromada firmy AGPI schválila převod vepřína na stát, je to pohyb, jaký tu za dvacet let ještě nebyl.
Teď nemá smysl tleskat ani pískat. Ďábel totiž vězí v detailu a tím bude cena. Právě o ceně vyjednává firma AGPI s vládou v diskrétním režimu, takže jasno bude prý až v září. V tak mediálně sledované kauze je AGPI v situaci toho silnějšího (někdo by řekl vyděrače) a obě strany to vědí.
Hodnota převodu vepřína na stát je hlavně symbolická, ale za symboliku se platí. Do kauzy „prasečáku v Letech“ se postupně zapojili politici, historici, lobbisté, odhadci majetků, ba archeologové. Žádný z jejich argumentů či upřesněných detailů však nehnul se základním vzkazem: Lety nebyly likvidačním táborem, ale přesto byly součástí mašinerie „konečného řešení“ nacistů. Prošlo jimi 1308 Romů, z nichž 327 tam zahynulo a ostatní byli deportováni do Osvětimi. Po válce se z táborů smrti vrátilo necelých 600 českých Romů.
Lety byly přestupní stanicí do Osvětimi jako Terezín, Sereď na Slovensku či Drancy ve Francii. V tom je jejich symbolický význam a tomu má odpovídat i pieta. S „prasečákem v Letech“ se má zacházet tak, jako kdyby stál těsně u Terezína. To vše česká vláda ví. Snad i proto se zpráva o průlomu v „kauze prasečák“ objevila před 2. srpnem, Dnem romského holokaustu (v noci z 2. na 3. srpna 1944 byl zplynován cikánský rodinný tábor v komplexu Auschwitz-Birkenau).
Vláda je v presu. Na jednu stranu se nechce nechat firmou AGPI vydírat a zaplatit jí, cokoliv si řekne. Na druhou stranu nechce působit tak, že se handrkuje o ceně bez ohledu na pietu. Jisté by mělo být, že vláda to nedělá extra pro Romy, ale pro celou společnost, v jejímž zájmu je pietu na místech zločinů nacistické okupace uchovávat. Takže otázka nezní, zda to má být z našich daní, ale kolik z našich daní.
LN, 1.8.2017