Ať chceme nebo ne, teroristé prostě vítězí. Stokrát se můžeme bít v prsa, že svůj způsob života si narušit nedáme, ale jsou to jen prázdná, zoufalá, byť sympatická gesta. Skutečnost mluví jinak.
Stačí se podívat jen na to, jak teroristé za pár desetiletí změnili leteckou dopravu. Já ještě pamatuji, že se při nástupu do letadla předkládal jen pas a letenka. Dnes procházíme složitou sofistikovanou kontrolou, kdy nás a naše zavazadla přístroje svléknou do nedbalek. Zkuste si dnes vzít do palubního zavazadla manikúru, nůžky nebo větší objem krému či jiné kosmetiky. Neuspějete ani s minerálkou. Elektroniku nebo foťák musíte předvést, že je ve funkčním stavu a nikoliv atrapa s možnou náloží. Ale všeho do času. Od 21. března si pasažéři na letech z vybraných letišť z regionu Blízkého a Středního východu nesmí vzít na lety do USA a Velké Británie na palubu žádnou jinou elektroniku než mobil. A tento trend se bude zřejmě rozšiřovat.
Netýká se to ale jen letadel. Při vstupu do státních úřadů či soudů dříve stačilo se zapsat a počkat až si pro vás někdo přijde. Dnes vyndáváme klíče, telefony a procházíme rámem. Prohlíží nás dokonce, když si jako turisté chceme prohlédnout Pražský hrad. Naše ulice jsou plné kamer, takže soukromí na veřejném prostranství je už jen iluzí. Protiteroristická opatření vedou k monitoringu internetu a multimédií a dále snižují naše soukromí. Názor, že když nic špatného nedělám, tak mi to nevadí, je jen hloupým výkřikem idealisty. Prozíravý lišák George Orwell se jistě v záhrobí usmívá, jak ochotně ustupujeme „Velkému bratrovi“.
Co je vám platné, že pravděpodobnost, že vy osobně zahynete při teroristickém útoku, je zatím srovnatelná s pravděpodobností větší výhry v loterii, když váš život to už masivně ovlivňuje. Na Západě k tomu ještě přibude občasný výbuch demonstrací druhých a třetích generací přistěhovalců, nespokojených s tím, že se stále nemají jako střední třída majoritní populace. Islamisté mají čas a mohou si dovolit prohrát bitvu, jako třeba o Islámský stát. Jejich největší zbraní kromě zneužití islámu jsou z dlouhodobého hlediska dělohy jejich žen. Rozdíl v porodnosti už mnohokrát etnicky změnil charakter mnoha území. Zmiňme třeba původně srbské Kosovo. A tento trend začíná zvolna zvonit umíráčkem i nám v Evropě.
Dalším vítězstvím teroristů je, že se jim podařilo demokratickou populaci polarizovat a rozdělit na dvě nesmiřitelné části. Na vítače, kteří si stále myslí, že s imigranty a islamisty, jejichž životní názor neuznává pravidla diskuze a jiné hodnoty než ty své, se dá domluvit a dohodnout. A na odpůrce, kteří ještě neztratili pud sebezáchovy a pragmaticky hájí svou zem a svůj způsob života. To je významný úspěch teroristů a ptáte-li se, jak může pár stovek teroristů ovlivnit milionové populace, tak právě takto. Kdysi funkční demokratická společnost může být snadno narušena právě voláním po silné ruce, která problém vyřeší. Ano, snad vyřeší, ale za jakou cenu a s jakým rizikem?
Jak to bude vypadat dál? Je islám řešením ze současné relativistické krize demokratické části světa, která ztratila vůli a smysl života a oddává se konzumu, rozvoji, požitkářství a environmentalismu? Proč je v posledních desetiletích tolik konverzí k islámu u nearabských obyvatel? I nad tím bychom se měli zamýšlet. Dává jim islám směr a smysl života, který v naší společnosti nenacházejí?
Naše možnosti obrany jsou omezené i díky našim hodnotám. Už jednou demokratická společnost ustupovala, lavírovala a pokoušela se vyjednávat s někým, kdo nectil pravidla a smál se jí. Výsledkem bylo, že si místo „malé války“ vykoledovala tu velkou s miliony obětí. Dnešní bezradní politici jako by Chamberlainovi a Daladierovi z oka vypadli. Prvním krokem by mělo být utěsnit Evropu proti všemu nekompatibilnímu. Pak tvrdší postup vůči těm naturalizovaným Evropanům, kteří se nechtějí přizpůsobit a respektovat naše zvyky a zákony. Jako bych slyšel pokřik liberálů, že to je přece v rozporu s našimi hodnotami. Ano, je, ale možná je lepší přizpůsobit naše hodnoty reálné situaci, než otálet a později se třeba dožít internačních táborů a genocidy, ať už z té či oné strany.