V ulici Třístoličná bývala cihelna. Vedle cihelny vyrostly autodílny Sběrných surovin. K nim byl přilepený příbytek „kozí královny“ paní Lomozové. Ta měla za první republiky luxusní parfumerii kdesi v centru města. Bolševik jí to sebral a já si ji pamatuji už jen jako velmi svéráznou osobu, která pěstovala kozy. Byla velmi hodná, ale díky kozám strašně smrděla. Když zemřela a její domek zůstal opuštěný, vlezli jsme tam se ségrou a když jsme viděli její knihovnu, spadla nám brada. Paní Lomozová byla velmi sečtělá dáma!
Vedle jejího domečku měl ustájené koně pošťák. Koně zapřahal do tmavě modrého vozu, který byl ozdoben kočárovými linkami v barvě trikolóry. Na bocích vozu byly znaky Československé pošty. Nevím, jestli se nějaký poštovní vůz zachoval, ale byly krásné. Vzadu po stranách byla stupátka, na kterých jsme se vozili. Protože jsme bydleli s Jardou Vlčkem nejblíž, tak jsme měli to privilegium, že jsme si naskočili jako první. Ostatní závistivci běželi vedle a křičeli: „Za vozém, za vozém!“ A kočí, pan Málek šlehnul dozadu bičem a řval: „Já vám dám, vy parchanti, koukejte slézt!“ Pak říkal dědovi, že doufá, že nás netrefil, ale že to patří k jeho profesi. Koně, vůz a pana Málka nahradily smradlavé Ify a Garanty. Pokrok se nedá zastavit.
Dnes je pošta neuvěřitelný podnik. Hnusný modrý barák na Plzeňské s třiceti přepážkami v setmělé hale, kde jsou otevřené jen tři, maximálně čtyři. Některé přepážky byly pro celní správu. Olámaný umělý mramor, no prostě hnus. Celé to monstrum koupila nedávno Česká spořitelna nebo kdo a má se snad bourat. Žádná škoda nenastane. Architekt, který toto monstrum v šedesátých létech navrhoval, neměl v té době patrně své šťastné dny.
Pošťáci chtějí stávkovat, pošta své služby neustále zdražuje. Zde platí nepřímá úměra - čím dražší služby, tím horší. Objednal jsem si nedávno zářivku do stolní lampy. Bohužel u internetového obchodu, který měl smlouvu jen se státní poštou. Protože jsem podlehl reklamě, tak jsem si objednal službu „balík do ruky“. Nechápu, proč tuto dříve základní službu nabízí nyní pošta jako jistý nadstandard. Platím si za doručení a ne za to, abych se musel vydat do výše zmíněné odporné budovy. Můžete říct, že trocha pohybu mi určitě neuškodí, ale proč, když si za to platím?
Dostal jsem vyrozumění, že balíček, vážící 7 dkg mi bude dodán mezi 8-16 hodinou. To je sakra rozptyl! Napsal jsem na poštu, že nebudu doma, ale že mohou předat balíček komukoliv z domu. Bydlím tady ještě se ségrou a švagrem. „Jasně brácha, my nikam nejdem, já ti to vezmu.“
Vrátil jsem se od zubaře a ptal jsem se, jestli mi přišel ten balíček. „Ne, nikdo tady nebyl.“ Zapomněl jsem si doma mobil a koukal jsem, že mám nepřijatý hovor. I zavolal jsem. „Tady XY Česká pošta, byl jsem u vás a vy jste nebyl doma!“ „Ale já jsem vám napsal, že můžete balíček předat komukoliv z domu.“ „No, já jsem to chtěl dát paní Merhautový, ale ona řekla, že vás nezná. Ostatně ani zvonek tam nemáte, tak si budete muset dojít na poštu.“ „Pane, tady žádna Merhautová nebydlí a zvonek mám a rozhodně na žádnou poštu nepůjdu, zaplatil jsem si, a ne málo, za to, že mně to přinesete, tak to koukejte přinést.“ „Helejte se, pane Čech, zvonek nemáte. Mobil jste mi nezvedl, tak si pro to budete muset dojít na poštu.“ „Pane, nikde v podmínkách přepravy zásilek není, že příjemce musí mít u sebe mobil, a zvonek mám a žádná Merhautová tady nebydlí, bůh ví, kde jste byl.“ „Na vaší adrese jsem byl: Pod Klikovkou 9 a vy tam ani nemáte zvonek.“ „Chápu, že negramotní se nějak musí živit, ale proč zrovna u pošty? Já totiž bydlím Nad Klikovkou!“ „No jo, vopravdu, tady je Nad Klikovkou, tak to tedy soráč, ale na poštu si pro to dojdete, že jo?“ „Tak to tedy ani náhodou! Koukejte to donést na mou adresu!“
Jak jsem byl rozhořčený (napadlo mě jiné slovo, expresivnější, ale Pes je slušné periodikum), chtěl jsem napsat hned stížnost na negramotného pošťáka, ale ouha! Pošta má sice reklamační oddělení, ale tam musíte buď osobně (předpokládám, že mezi 8-16 hodinou), nebo vyplnit formulář, podepsat a poslat na příslušný poštovní ouřad. Překvapilo mě, že podpis nemusí být ověřený...
Odpoledne jsem líčil ségře, na jakého blbce jsem narazil, a švagr mi řekl: „Blbec jsi akorát ty, normální člověk se poště vyhýbá jak čert kříži!“ A má pravdu!