Neviditelný pes

EKOLOGIE: Jsme na suchu

5.7.2017

Jsme na suchu je velmi neoblíbené úsloví na venkovské zábavě, když dojde pivo. V takovou chvíli být na suchu je jistě velký problém, ale až budeme na suchu všichni, to teprve nastanou věci. Nechci a nebudu psát katastrofický text, ale chci upozornit na některé významné souvislosti mezi naším chováním a stavem přírody.

Voda je základní zdroj života. Tam, kde chybí voda, není ani živáčka. V Česku všechna voda, kterou máme, nebo můžeme mít, naprší. Jinou vodu nemáme a mít nebudeme, protože jsme střecha Evropy. Jediné dva významnější toky, které pramení za hranicí, je Ohře u Chebu, a to v délce 70 km horního toku, a pak ještě kousek Lužnice leží v Rakousku. Pramen v Novohradských horách je asi 4 km od hranice a pak teče asi 50 km blízko česko-rakouské hranice. Všechny další významnější toky odvádějí vodu z Čech do Labe a z Moravy do Dunaje. Všechna voda, která nám teče doma z kohoutku, kterou zaléváme na zahrádce ředkvičky, kterou potřebují všechny průmyslové podniky nebo která je nutná pro trávu, keře, obilí na polích a stromy v lese, k nám musela někdy předtím napršet.

Proto musíme dešťovou vodu pokud možno rychle zastavit na místě, kde prší, zabránit jí, aby rychle odtekla v meliorační strouze do nejbližšího potoka, řeky a moře. Když u nás v létě prší, tak je to průtrž mračen s velkým a rychlým deštěm, který rychle odteče a zmizí. Ten tak prospěšný dlouhý a vytrvalý mírný déšť, kterému moji rodiče říkají až něžně lanďák, ten již v létě skoro nepotkáte. Změna klimatu je prostě změna a počasí se chová jinak. O to důležitější a významnější je, jak se k vodě budeme chovat. Období bezstarostného plýtvání a nehospodárnosti v domácnosti skončilo v devadesátých letech, v krajině ale plýtváme vodou bez omezení.

Řešení je přitom prosté. Chceme-li zvýšit podíl spodní vody, musíme umožnit svrchní vrstvě půdy, aby znovu vsakovala vodu. Aby tedy byla na našich polích provzdušněná, nakypřená půda a nikoliv mlat. Schválně si vzpomeňte, kdy jste naposledy na poli viděli hlubokou orbu. Pravidlem zemědělských podniků je, že sotva sklidí pšenici a pole zvláčí, již jede další stroj a seje třeba řepku. Jak se může vsáknout voda z tajícího sněhu, když půda žádnou vodu nepřijímá, protože je dlouho neoraná, udusaná. Sníh se přitom podílí až 70 % na zásobách podzemní vody.

Voda se může vsakovat, jen když z pole rychle neodtéká. Naše velké širé rodné lány bez jakéhokoliv přerušení vegetací, bez kousku meze nebo cesty, jsou ideální prostředí pro rychlý odtok vody. Jakmile voda teče po svahu, už ji nikdo nezastaví a vyvolává vodní erozi a ukusuje půdu.

Proto je nutné donutit naše velké zemědělské akciové společnosti, které tak dobře čerpají dotace, aby nejen produkovaly svůj vlastní zisk, ale také zakládaly meze, oraly půdu a staraly se o hladinu spodní vody. Je toho ale Ministerstvo zemědělství ještě schopno? Vždyť největším zemědělským čerpačem dotací je Agrofert a další podniky ovládající Agrární komoru. Jestli má ministr Jurečka sílu něco udělat pro českou krajinu, tak může třeba zítra upravit podmínky správné zemědělské praxe, které musí každý, kdo čerpá zemědělské dotace, splňovat. Podmínku hluboké orby jednou za dva roky na každém poli nebo maximální rozlohu jednoho souvislého pole jde stanovit okamžitě a zapracovat do pravidel správné zemědělské praxe.

Třetí nezbytný krok míří do našich obcí. Ještě před sto lety stály na každém potoce malé mlýny a u mlýnů rybníčky. Žádné velké přehrady, ale malé rybníčky. Když jdete krajinou podél potoků, zbytky hrází snadno najdete. Musíme tyto malé rybníčky rychle obnovit a udržovat. Voda z nich slouží jako zdroj vody pro závlahy v době sucha, zvlhčuje mikroklima v okolí, vytváří zajímavé biotopy, může mít i plno dalších funkcí. Místo nesmyslných rozhleden na každém kopci, které se platí přes programy MMR a evropské dotace, bychom měli stavět na každém potoce, na každém katastru alespoň jeden rybník. Pomůže nám při bleskové povodni po průtrži mračen, zadrží část dešťové vody a zpomalí její odtok. Ministryně Šlechtová může upravit Program rozvoje venkova tak, aby necílil pouze na zemědělce, ale řešil skutečné problémy. Pomoc jistě najde i na MŽP, kde ministr Brabec rád mluví o suchu. Bohužel hlavně mluví a výsledek je program na chytání dešťovky do sudů vyčerpaný za 28 hodin. Nepotřebujeme žádné nové Slapy, potřebujeme tisíce malých rybníčků, které postaví obce, malí farmáři a odpovědní majitelé půdy.

Pokud si nezačneme vážit vody v krajině, všechna od nás odteče a my budeme na suchu. Možná již letos v létě.

Autor je člen ODS



zpět na článek