Neviditelný pes

SPOLEČNOST: Hladina stoupá

4.7.2017

Zatím ještě nestojí Stanislav Bernard před soudem, ale co není, může být. Černých čárek v notesu přibývá. V roce dva patnáct měl malér s prsaticemi na billboardech a letos si dal opáčko. Dokonce na některých billboardech mají slečny jeho obličej. Je to tedy legrace? Nikoli, je to zločin na druhou. Tím, že svým mužským obličejem nahradil původní ženskou tvář, ještě více anonymizoval ženské tělo a degradoval je na pouhý objekt. Ponížil tím ženy a podškrtnuto sečteno, jeho nová reklamní kampaň je sexistická a uráží řadu lidí.

Neoviktoriánské pokrytectví je jako záplava, jako povodeň, hladina stoupá. Eulálie Čubíková ze Zvonokosů byla předmětem posměchu, dnes by to byla respektovaná aktivistka. Chevallierův román vyšel v roce 1934. V té době už byly mravokárné fanatičky jen předmětem posměchu. V tu dobu tomu bylo už sedmdesát let, kdy Snídaně v trávě Édouarda Maneta budila pohoršení, jen to považte, nahé ženy v přítomnosti plně oblečených pánů! Tehdy se kyvadlo hýbalo směrem k uvolněným mravům, směřovalo ke svobodomyslnosti. Teď se kyvadlo blíží opačnému pólu, k nehumorné umrtvující úzkoprsosti.

Zvlášť zdrcující je ten princip, že něco „uráží řadu lidí“. Je na to dokonce i odborný výraz „mikroagrese“. Mnůže to být prakticky cokoli, cosi doposud vnímané jako bezvýznamná maličkost a ejhle, někdo je dotčen, uražen, zoufá si. V obecné škole jsme měli ve třídě spolužáka. Ten byl schopen bílého vzteku, když se před ním řeklo „červená bílá fiala, do knedlíků sedávala“. Nejmenoval se Fiala, ani Červený, ani Bílý, mezi ním a slabomyslným říkadlem nevedla žádná zřetelná spojitost. To jen on sám věděl, proč si to tak bere – o to častěji jsme to před ním vykřikovali. Dnes by to byl klasický příklad šikany, jistě by to řešila pedagogická rada a psycholog a možná i policie.

V uplynulém režimu jsme vnímali, že mráz přichází z Kremlu, tak nazval své vzpomínky Zdeněk Mlynář. Dnes ten mráz přichází ze strany opačné, ze Západu vybrakovaného a znásilněného aktivistickým pokrytectvím. Německý Spolkový sněm schválil v pátek cenzurní zákon namířený proti Facebooku, Twitteru a Googlu. To už není hřmění na vzdáleném obzoru, to už jsou blesky a kroupy bušící do svobody slova. Někdo bude někde posuzovat, co je zjevně nebo méně zjevně či více zjevně ilegální. Reklamy pivovaru Bernard, jaképak je to s jejich zjevností? Těch se to určitě netýká. Teď ještě ne, v červenci roku 2017. Za pár let si povíme, jaký je aktuální stav.

Bernard vrátil černošku na billboard po dvou letech. Sázkové kanceláře by mohly brát sázky, zda si to dovolí v roce 2019. Rychlost stoupání té hnusné hladiny se těžko posuzuje, ale že mu to jednou zatrhnou úplně, to se dá předvídat s jistotou. Když je v právním řádu implementováno jakési „zjevně“, může se v dohledné budoucnosti stát cokoli.

LN, 3.7.2017



zpět na článek