Lidé mají tak nějak zafixováno, že vzdělanci hrají ve společnosti pozitivní roli a jako by vzdělání samo o sobě tak nějak implikovalo, že člověk nebude prevít. Ale vzdělání je jen souhrn znalostí, faktů a uvědomění si vztahů a souvislostí a nemá nic společného s charakterem. A intelekt je pouze vrozená schopnost data analyzovat a hodnotit.
Proč jsem zvolil takový název své úvahy? Uvědomil jsem si, že za většinou zla stojí vzdělaný intelekt. Kdo jsou otcové dnešního světového terorismu? Synkové z bohatých, zajištěných rodin, kterým bylo dopřáno většinou solidní západní vzdělání. Platí to jak pro Usámu bin Ládina, tak pro Ajmána Zavahrího a další. Tito lidé nemají existenční problémy, a přesto, nebo právě proto, mají potřebu se nějak realizovat. Zvolí si machiavelistický způsob naočkovat masu lidí, kteří tyto problémy mají, k náboženské revoltě. Také Marx, Engels i Lenin se neměli špatně, a přesto se rozhodli burcovat a bořit. Paradoxně snad jedině Hitler byl proletářským vůdcem vzešlým z nuzných poměrů, i když ani on nebyl rozhodně hloupý a měl umělecké sklony.
I v současné době jsme svědky trendu, kdy západoevropské a zejména americké univerzity opanovali levicoví liberálové, kteří se mají dobře a chtějí se realizovat. Technických směrů se tento problém kupodivu netýká, tam je stále co praktického vymýšlet a realizovat, ale humanitní společenské obory procházejí jistou krizí. Nespokojí se s pouhým popisem společnosti a vztahů v ní. To už víceméně popsali ti před nimi - a co mají dělat oni? Jistě, mění se názory a školy. Všichni víme, že máslo je někdy škodlivé a po pár desetiletích zase vychvalované jako nepostradatelné. Ale oni se chtějí zapsat do dějin výrazněji. Chtějí regulovat a měnit svět. Ne takový, jaký je, ale jaký by měl být podle jejich představ. A tak vymysleli politickou korektnost, jakýsi pokrytecký jazyk vyhlazující všechny problémy, jakousi deformující usměvavou optiku. Všichni budou šťastní, hlavně nikoho nezarmoutit nebo nepohoršit. Pronikli bohužel už i do politiky. Tato pseudokorektnost jim zároveň vytváří ochrannou cenzuru. Kdo nesouzní s nimi, dostane nálepku xenofoba, fašisty, antialarmisty, toho, kdo nepochopil a vydělil se. Vyhledávají problémy tam, kde jsme je nikdy necítili, a hned je napravují. Ať už to jsou menšiny a jejich pojmenování, sexuální orientace, vina člověka za etapu oteplování klimatu nebo mulitikulturní obohacování. Dříve jasně vnímané pravdy většinou relativizují, ale ta jejich pravda je fundamentální.
Rozumný člověk se nad nimi může pohoršovat, ale protože se jich vyrojilo tolik, něco to říká. Něco je s naší společností v nepořádku. Je nepochybně v krizi. Náš život se v posledních desetiletích (a to nejen u nás) nesmírně zrychlil, stal se dynamickým, hektickým. Kdysi odborník vystačil se znalostmi získanými ve škole po celý život, dnes znalosti a dovednosti zastarají někdy za desetiletí. Abychom v životě obstáli, musíme se neustále učit, přizpůsobovat. To vede k neurózám a řada lidí toto zatížení neunese a skončí v sociální záchranné síti. Lidé ztrácejí jistotu v budoucnost. Obávají se jí a neví, jestli v ní obstojí. Opojeni konzumem by toho chtěli tolik, ale chybí jim pokora a zakotvení. I rodina se často relativizovala. Z internetu a médií se na ně hrnou informace, které nemají možnost si ověřit. Válka, to už nejsou jen tanky a bomby, ale též zelení mužíčci bez insignií, propagandistické stránky a kyberútoky. Evropu zaplavují migranti jiné kultury. A politici jsou za vším o krok pozadu.
Problém je také v tom, že lidé mluví, ale už se navzájem neposlouchají. Nehledají spolu řešení, které by vyhovovalo většině. Co s tím? Blížíme se stavu, který organismy řeší kolapsem a státy válkou.
Zkuste tedy občas jen poslouchat a přemýšlet o tom, co je kolem nás. Je to málo, ale kdyby to udělal každý druhý...