Bojovník proti pornografii Marek Macák (viz předchozí část)na svých seminářích svým studentům nejprve vyjmenovává základní „informace „o pornografii“.
Tak prý je pornografie „hrou fantazie“ a hledáním nebe na vlastní pěst. Představa, že by někdo prohlížením pornografie hledal „vlastní nebe“, je mi poněkud nepochopitelná.
Jde prý také o zvědavost a vzrušení ze zakázaného. No, pokud vím, pornografie je povolená, tak co je na ní zakázané? Nikdo se s tím sice veřejně nechlubí, ale to neznamená, že je to zakázané. Údajně prý je pornografie „novodobá modla“ společnosti, neférově masivní a sugestivní.
Masivní jistě je, ale to byla už od dob starých Řeků a Římanů, jen si vzpomeňte na kresby na stěnách Pompejí a žetony v nevěstincích z té doby, na kterých byla znázorněna „služba“, která je poskytována.
Říci, co je to pornografie, je poněkud složité a hranice mezi uměním, vědou - viz „Kinseyho zprávy“ - a pornografií bývá tenká. Ovšem pokud někdo považuje reklamy na Václaváku za pornografii, tak by sám spíše potřeboval pomoc psychiatra, než aby tu pomoc poskytoval.
Doporučuji, aby si v tom bojovníci proti pornografii nejprve udělali jasno. Třeba si sehnali osvědčenou a léty, někdy i staletími prověřenou literaturu. Kterou bude pravděpodobně pan Macák považovat za pornografii, i když mnohé z těch knih svět uznává jako zásadní literární díla. Doporučuji prostudovat následující knihy. Pokud ti pánové, co chtějí bojovat proti pornografii, raději porno poslouchají, jak vyplývá z bodu č. 1 jejich návrhu léčby, mohou si to číst navzájem.
Ke studiu se nabízí: Lucius Apuleius Platonicus (asi 125–180) s knihou „Proměny“ (Metamorfózy), více známou pod názvem „Zlatý osel“, z dob starého Říma, kde najdete i zoofilii.
Z Francie pochází román z devatenáctého století “Zelená kobyla“ od Marcela Aymé. Kde si jistě bojovníci proti pornografii při četbě užijí, kolik tam najdou nemravnosti.
Angličan Herbert Lawrence napsal světoznámý román „Milenec lady Chatterleyové“, ruský Američan Vladimír Nabokov pak vytvořil román Lolita. Tam naleznou bojovníci proti pornu mnoho příkladů, co by si lidé neměli číst, zvláště o lásce k nezletilé dívce. Zelená kobyla i Lolita byly dokonce natočeny! Pokud by chtěli poznat drsné tištěné porno, doporučuji rakouský román pravděpodobně od Felixe Saltena s názvem „Josefine Mutzenbacher oder Die Geschichte einer Wienerischen Dirne von ihr selbst erzählt“ česky Paměti Jozefíny Mutzenbacherová. Také tento román má svoji filmovou podobu. To víte, lidi jsou hrozně nemravní!
Česká literatura nemá mnoho takovýchto děl, něco bychom našli ve Švejkovi, kdysi byly mezi žáky základních škol populární jisté stránky z díla soudruha presidenta Antonína Zápotockého, myslím, že v knize „Vstanou noví bojovníci“. A najdeme je i v tzv. moderní literatuře.
Trvale populární je však neznámý autor upravené „Babičky“, snad Jaroslav Vrchlický, jehož úprava klasického díla začíná: Na Starém bělidle bylo lautr hovno co dělat. Sultán a Tyrl, leželi na zápraží a líně si lízali kulky ... Barunka vstoupila do šera stodoly a narazila na oj. „To jste vy, pane Franz?“ tázala se tiše....
Ale teď vážně. Marek Macák prý pracuje jako psycholog a terapeut. Patří do baptistické církve. Léčit z nějaké závislosti by měl lékař a ne psycholog, ten má jiné poslání.
Macák vyjmenovává šestero kroků, jak se prý závislosti na pornografii zbavit (proloženě jsou Macákovy teze a pokyny):
1) Říci o tom někomu dalšímu
A proč? O čem? Že se dívá na pornografii? A že se mu líbí? A proč to vůbec někomu říkat, mimo sexuologa či psychiatra? Pornografie se líbí lidem podle důkazů už nejméně 4500 let a nic špatného to s lidstvem neudělalo. Rozhodně lidstvu neubyla mozková kůra, jak on tvrdí. Druhá možnost je ta, že to někoho, kdo o tom chce slyšet vyprávět, ta informace vzrušuje. Ostatně dnes se ví, že značná část členů inkvizice zúčastňujících se mučení, zvláště žen, byla sexuálně patologická. Většinou to byli sadisté, ukájející se při pohledu na nahá či polonahé a mučené ženy. V dnešní době tyto úchylky částečně řeší „sex po telefonu“ anebo internetové porno. Pamatuji se na kolegu a kolegyni, kteří byli schopni hodiny telefonovat mezi sebou, přičemž tématem byl pornografický sex.
2) Zapojit se do „léčebného programu“
Léčebný program není vůbec popsán, může to být cokoli. Může to být a bývá cosi, co se nazývá vymývání mozku – „brainwashing“. A nikdy a nikde to není zadarmo. V 90 % se jedná o činnost za finanční odměnu. Často je též používáno různými sektami k naprostému ovládnutí mysli „léčené osoby“. A též pro sexuální podvolení. Konce bývají dosti drastické. Pokud je dotyčný jen obyčejně „oškubán“, dopadlo to dobře. Často přijdou takovíto lidé o veškeré finance a majetek. V nejtragičtějším případě v Jonestownu spáchalo hromadnou sebevraždu 918 členů sekty. Tu založil „lidumil a křesťanský kazatel“ Jim Jones. V jejím učení smísil křesťanství, marxismus a prvky východních náboženství. Zásadní součástí tohoto učení byl také povinný sex členů s kazatelem. Další sektou končící hromadnou sebevraždou byl „Řád Slunečního chrámu“, kombinující primitivní křesťanství a víru v UFO. Neznámý počet jeho členů se upálil, poslední byla sebevražda pěti členů. Sekta „Nebeská brána“ slučovala náboženské představy a víru v UFO. Společnou sebevraždu spáchalo 39 členů. Davidiánská odnož protestantské sekty „Adventistů sedmého dne“, činné i v Česku, byla sice silně křesťanská, ale bylo v ní doloženo týraní členů a mnohonásobné pohlavní zneužívání, zvláště mladistvých, zakladatelem. Sekta davidiánů skončila po boji s armádou USA.
Další sekta Boží děti (dnes Rodina lásky) praktikovala sexuální zneužívání dětí a organizovala prostituci pro získání finančních prostředků. Sektu založil bývalý protestantský pastor David Berg.
Baptisté jsou sice sekta či víra s dobou pověstí, katolíci se údajně vzdali boje proti „nemravnosti“ již minulém století, ale „boj s pornografií“ je skokem někam mimo běžné zvyky církví u nás. Také přistup některých katolických funkcionářů je vzhledem k pověsti, kterou katolická církev u nás má, velice nebezpečným krokem. Jak k nezapomenuté činnosti inkvizice, tak k žalostnému konci jezuitů za císaře Josefa II., který neměl pochopení pro podobné praktiky vymývání mozků a umrtvování těla a řád byl 1773 zrušen papežem Klementem XIV.
Součástí všech podobných programů a sektářství bylo a je vždy finanční vykořisťování členů, většinou bezskrupulózní.
3) Vytvořte prostředí bez pornografie
Jaképak prostředí to asi bude? Pokud vyjdeme z tvrzení pana Macáka, že Václavské náměstí je plné pornografie, tak význam slova „pornografie“ je u hlasatelů nového „boje proti pornografii“ silně odlišný od běžné představy, co je jako pornografie v naší kultuře vnímáno. Pornografie je podle tohoto směru myšlena například každá reklama, kde je žena – oblečená, s výstřihem anebo jinak „necudná“. To už vypadá dosti nebezpečně. A manipulativně.
Jsou-li plakáty s ženami „pornografií“, co jsou tedy katolické kostely? Plné soch a obrazů nahých či polonahých těl, holých zadečků andílků, klenutých ňader? Tady se neozývá žádná výzva k léčení osob postižených závislostí na pornografii, tady se hlásají teze, které plně zapadají do íránské šíitské ideologie, kdy Italové zahalovali v Římě sochy (zbabělci!), jelikož ustoupili požadavkům íránské delegace a před tím, než íránský prezident Hasan Rúhání v rámci své návštěvy Říma vstoupil do muzeí římského Kapitolu, zakryli všechny nahé sochy. Také to připomíná boj fanatiků Islámského státu a Tálibánu proti „nemravné nahotě“ a požadavek zahalování žen. Lidé s těmito názory mají „léčit“ osoby údajně postižené pornografií? To myslí představitelé církví vážně?!
4) Zajistit si nepřetržitou „podporu“ (24 hodin denně, 7 dní v týdnu)
Tento požadavek je návod, jak se zbavit vlastní vůle. Je to pokyn k dobrovolnému duševnímu zotročení. To popírá základní postulát Bible a křesťanského učení, že jsme si před Bohem všichni rovni. Posedlost sexem a požadavek „dozoru“ přesunuje tyto myšlenky ještě před Tomáše Akvinského, který vysvětloval, že každý je zodpovědný za svůj osud a jednání sám. Zde se požaduje, aby se dotyčný podrobil „podpoře“ (čti dozoru) této ideologie a jejích vedoucích po celý svůj život. V rovině lidských práv je základem svobodná vůle, jež označuje myšlenku, že člověk jedná jen na základě svých vlastních rozumových rozhodnutí, nikoliv pod vlivem vnějších podnětů, vykladačů boha či jiných faktorů, jež nejsou v jeho moci. Tento požadavek je v přímo rozporu s Listinou lidských práv a základů moderní demokracie. Pro zájemce nabízím prostudovat si tzv. Stanfordský vězeňský experiment vedený americkým psychologem Philipem Zimbardem, kdy byli studenti rozdělení na dozorce a vězně. Přestože všichni věděli, že je to „hra“, během několika dnů začali „dozorci“ krutě trestat a ponižovat vězně a ti se psychicky hroutili. Sám Zimbardo vyvodil poučení, že představa lidí, že když budou ovládat jiné lidi – viz požadavek stálého dozoru -, nebudou jej zneužívat, je mylná. Opak je pravdou. Bod 4 přímo vyzývá z dobrovolnému zotročení. To už je na prozkoumání orgány činnými v trestním řízení.
5) Pečovat o své fyzické a emoční zdraví
Emoční zdraví je pojem, který vyznává hlavně čínská východní víra pod názvem Qi Gong [Čchi-kung]. Zlepšit je nabízejí u nás různé podivné spolky, které například tvrdí, že se toho dosáhne cvičením, kdy „pomalé, plynulé, uvolněné pohyby a protažení těla stimulují dráhy zvané meridiány, jejichž hustou sítí v těle životní energie Qi protéká, a dostává se tak rovnoměrně ke všem orgánům“. Jedenáctidenní kurs pro začátečníky stojí 2950 Kč, případně dopolední kurz „srdeční“ pak 3100 Kč. Jistě také lidé, kteří budou 24 hodin denně a7 dní v týdnu přímo napojeni na ty, kteří je chtějí uzdravit, budou vědět, kde si napravit „fyzické zdraví“. Jistěže dostanou nějaké „ověřené doporučení“ na vhodné firmy. No, nekupte to za ty peníze, když je to navíc tak ušlechtilé, že?!
6) Začít pracovat na uzdravení svého prožívání sexuality.
Představa, že by nás katoličtí kněží učili „prožívat sexualitu“, je nonsens. Kněží, kteří mají žít celý život v celibátu, mohou něco vědět jen o potlačování sexuality. To už samo o sobě je mimořádně podezřelé. Jakmile se vás někdo, nějaký amatér, pokouší naučit „prožívání sexuality“, rychle pryč od něj. Buď je to úchyl, který je sám v otroctví své nezkrocené sexuality, nebo fanatik. Naše lidská sexualita není nic, s čím by si měli hrát nějací samozvaní, neukojení katoličtí kněží či „kazatelé“ protestantské nebo evangelikální církve. Hrátky s lidským sexem většinou skončí jako Jára „odháčkovatel“, který souloží „odháčkovával“ své příznivkyně. Nebo jako výše zmíněný Jim Jones ze sekty Chrám lidu (Peoples Temple), který pohlavně zneužíval jak ženy, tak mladíky do 16 let, nebo další „hlasatelé dobra“, u kterých se prakticky u všech nakonec dokázalo pohlavní zneužívání jimi ovládaných osob.
Možná, že bojovníci proti pornografii jsou jen osoby duševně pomatené, sexuálně nadržené, které se snaží na základě velkých slibů dostat k sexu. Možná jim vlastní onanie u porna na internetu nestačí. Možná potřebují osobní kontakt. Anebo je vzrušuje vyprávění jiných osob o jejich sexuálních praktikách, nezvládajících anebo si myslících, že nezvládají svůj sex. Možná je chtějí ovládnout a kochat se jejich sexualitou, ponižovat je, využívat a zneužívat.
Každý, kdo někdy slyšel nějaké odborné přednášky o sexualitě jako já na fakultě, ví, že sexuální úchylky a odchylky mají milion podob. Od chlapa, který si nejvíc užil, když souložil do výfuku náklaďáků, přes ženy, které odmítaly sex s partnerem a vášnivě onanovaly, až třeba po muže, který nutil manželku k mimomanželskému sexu, protože jej rajcovalo, když mu o tom při souloži vyprávěla. Výzva „říci o tom“ (tedy o sledování pornografie) někomu dalšímu, je přímo výzva k něčemu podobnému. K ukájení se z poslechu o sexu jiné osoby. Protože většina mužů i žen při sledování porna onanuje.
Abychom nekončili tak dramaticky, i když tohle hnutí je potencionálně skutečně nebezpečné, vzpomeňme si na spisovatelku Anitu Loos a její knihu „Muži mají radši blondýnky... ale žení se s brunetami“.
V knize o blondýnách vypravuje hrdinka románu, jak si pořídila pána, co s ní strašně nerad chodil na nákupy. Ale pak se to zlepšilo. Dotyčný bohatý a tělesně nevyužitý pán se s bohatými a „seriózními“ přáteli začal zajímat o mravnost ve filmu. A tak s přáteli sledovali každý film. A jak v něm přišli na nějakou nemravnost, hned ji nechali vystřihnout. A pak ty vystřižené kousky slepili dohromady a promítali si je a dívali se na ně pořád a pořád. Aby se přesvědčili, že jsou skutečně nemravné a že je dobře, že je vystřihli a tak ochránili veřejnou mravnost.
Třeba jsou to skutečně jen magoři. Ale má to dneska katolická i protestantská církev zapotřebí stýkat se s takovými magory a potenciálně nebezpečnými sexuálními fanatiky a finančními šíbry?
KONEC