OBCHOD: Lidl - cosi shnilého...

Výchova k šťastným zítřkům za naše peníze.

„A já, prosím, kytku nedostanu?“ Snažil jsem se nasadit hlas důrazný, ale ještě vlídný, a snad se mi to podařilo. Sympatický hoch, rozdávající u východu z Lidlu karafiáty, se zarazil. Očividně jsem byl první muž, který ho oslovil.

„Víte, pane, my dáváme květiny jen ženám – dnes je MDŽ.“

„To vím, ale já se také cítím být ženou, tak bych měl snad něco dostat, ne?“

„Ne, opravdu vám dát nemůžu.“ Světle hnědé oči vzpomínaly, kdy naposled viděly údajnou ženu, která si holí tvář až po snídani.

Zatím to bylo jen takové pinkání, než jsem vypálil smeč. „Mladý muži, nechcete snad říci, že diskriminujete transsexuály?“ Nejspíše ho dosti důkladně neproškolili. Chyba. Snažil se ji zamaskovat tím, že si mne jakoby nebude všímat. Ale těžil jsem z toho, že mě není snadné přehlédnout. „Když jsem žena, mám právo na kytku. Copak si vaše firma nevšimla, že žijeme v jedenadvacátém století? Slyšel jste někdy o transfobii?“ Vlídnost jsem z hlasu odebral a obočí jsem svraštil. I beránek, svraští-li obočí, vypadá vážně nazlobeně.

Neodpověděl nic, nejspíš přemýšlel, zda to myslím vážně, nebo si dělám psinu. Bé bylo správně, ale nechtěl jsem, aby si tím byl jist. Popřál elegantní slečně a vzápětí i mé vrstevnici. Za to máš červený puntík, chlapče – žádný ageismus, tak se mi to líbí. A znovu do něj!

„Neslyšel, tak já vám to povím. To je zločin! Diskriminace! Jak se jmenujete? Budu si stěžovat. Zavolejte mi vedoucího! To se musí vyřešit. Jsem ženská a chci kytku! Diskriminovat se rozhodně nenechám!“

Jak vidíte, v testu míry transfobie zatím Lidl body ztrácí. Na to, že i transsexuál má právo na respekt vůči své přirozenosti, asi instrukce rozdavačům květin nepomyslely. A to by nás chtěl školit v otevřenosti a toleranci vůči rozdílům... cha cha cha. Místo toho školím já jednoho chudáka, který se mi dostal do rány. Prodejna byla otevřena teprve půl hodiny, lidí kolem nevinné oběti mého rýpání prošlo zatím pomálu, takže na podobný dotaz nebyla vůbec připravena. Zato já se na tu chvíli těšil už od ledna.

Leták s černochem jsem tehdy začátkem roku samozřejmě přehlédl a mávl bych nad tím rukou, jako nad jinými „zprávami dne“, aférkami vycucanými z toho, kdo a co zrovna ve slabé chvili napsal na Xichtoknize. Vydráždilo mne ale povýšené a nabubřelé prohlášení tiskové mluvčí Zuzany Holé: „Jsme v Evropě v 21. století, kde spolu soužijí různé rasy. A protože Lidl najdete také po celé Evropě, nevidíme rozdíly. Čím více ze světa totiž poznáte, tím větší toleranci vůči jiným máte. [...] Vzhledem ke skutečnosti, že Česká republika je součástí Evropy, ve které žijí lidé různých národností i různé barvy pleti, považujeme modelky a modely v našich reklamních letácích za naprosto v pořádku.“

V tu chvíli se kapky sečetly a pohár přetekl. „V Evropě v jedenadvacátém století...“ Všechna ta letitá gender-equalistická propaganda v letácích, podle jejíchž pravidel chlap zápasí s vysavačem nebo se hrbí s žehličkou nad prknem, zatímco na protější straně nalíčená modelka třímá v ruce bourací kladivo či heverem zvedá auto. Je to směšné a k dávení zároveň. Směšné proto, že se tomu všichni už dávno smějí, poněvadž svět podle Lidlu naprosto přemrštěně přesahuje vše, co známe ze své osobní zkušenosti: kdybych dal své milované do rukou kango, stal bych se do pěti minut vdovcem, a naopak, kdybych se já pokusil žehlit prádlo, byla by to pro naši rodinu také hodně smutná story. Za chvíli nám snad nabídnou pohled na metrosexuála, jenž si nějakou mašinkou dělá manikuru... A k dávení mne pobuřuje představa, co si o nás kolportéři takových eminentních slaboduchostí nepochybně myslí: že jsme úplní pitomci, kteří jim tu masírku baští i s navijákem.

Samozřejmě i Lidl dokáže vyfotografovat muže s vysavačem tak, aby to bylo jako ze života – důkazem budiž aktuální leták.

Ano, tak má vysávat gentleman!

Ja také pozoruhodné, jak ten, kdo se honosí respektem k různosti, trestuhodně diskriminuje své zákazníky podle velikosti. Naposledy jsem si to uvědomil ve chvíli, když jsem si chtěl koupit tričko s Homerem Simpsonem jako pivařem. Lidl soustavně omezuje sortiment pánských velikostí do čísla XL. Patrně mu uniklo, že žijeme v Evropě nejen „různých národností a různé barvy pleti“, ale i různých velikostí a lidé jsou „v Evropě v 21. století“ kapánek větší, než bývali. Ukažte mi dnes pořádnýho chlapa s velikostí XL, natož pořádnýho pivaře! To má být nějaká velikost XL, to je bzdinka, vychrtlý sirotek lowoodský. Já potřebuji nejméně – to zdůrazňuji, nejméně! – XXL a takových je nás hodně. My všichni jsme Lidlem diskriminováni podle velikosti. Kdo může za to, že narostl veliký? To je jako barva kůže, nic s tím nenaděláte. A zatímco i tomu Afroevropanovi z letáku dokázal Lidl nabídnout alespoň tmavošedou mikinu, nám velikým nenabídne nic.

Kromě toho jsem diskriminován podle národnosti, když za totéž zboží platím jako Čech více, než bych platil jako Němec nebo Rakušan. Samozřejmě, každý fandí svému klubu, tak se nedivme, že německá firma hledí svým krajanům ulevit či alespoň zbytečně nenakládat, ale „v Evropě v 21. století“, v Evropě rovných příležitostí, by to snad být nemělo. Srovnejte si aktuální ceny podle letáku pro nás a pro Německo, přepočtené podle zaokrouhleného kursu 1 € : 27 Kč. Prý „Lidl najdeme po celé Evropě a nevidíme rozdíly“. To je jen zčásti pravda. Prodejny montované bez rozdílu mnohdy podle jednotného vzoru à la kravín opravdu stojí všude možně, ale některé rozdíly je vidět setsakra dobře. Zejména v cenách.

Soustředil jsem se na nepotravinářské zboží, kde je jistota, že jde o naprosto totožný výrobek. V Německu pochopitelně v regálech nenajdete jogurty Pilos ani konzervy Pikok a třičtvrtěkilogramová Nutella je u nás o 29 Kč dražší jistě jen proto, že je vyrobena z kvalitnějších surovin, než ta pro německý trh. Zato fén a krokoměr jsou zaručeně stejné tam i tu.

Snad si řeknete, však ona ta doprava z Německa sem také něco stojí. Tak se podívejme do Dolních Rakous a do Itálie, kde zrovna teď nabízejí pár stejných věcí. Je zajímavé, že doprava do těchto zemí zboží nezdražuje: prodává se za stejnou cenu jako v Německu. Ale na Čechy se lepí jakási smůla. Nůžky na plot a odvětvovač: u nás 2.490, v Rakousku 2.430. Odpuzovač krtků: u nás 299, v Rakousku 270. Kufřík s nářadím: u nás 2.490, v Itálii 2.160. Zahradní hadice 20 m: u nás 399, v Itálii 270. A zatímco italský táta si k svátku otců koupí kolínskou, český fotr si do Lidlu může dojít třeba pro žehličku. No není to pech?

Příkladů je jen několik, není třeba zdlouhavě dokazovat, co stejně všichni vědí: že se u nás tentýž artikl prodává dráže, než na západě a vlastně i na jihu. Vždyť i za onen robotický vysavač na fotografii, nabízený nám za domněle úžasných 2.790 Kč, zaplatí Němec jen 90 €, tedy pouhých 2.430 Kč. To se přece vyplatí, Horste!

Opravdu je doprava zboží přes české hranice tak nákladná, aby to ospravedlnilo takový nárůst ceny? Opravdu jsou české prodavačky o tolik lépe odměňovány než německé, rakouské a italské, aby se zboží tak prodražilo? Nebo je to tak, že si Herrenvolk užívá a Halbmensch z Ostblocku si rád připlatí? A jako bonus toho čechounskýho halbmenše, co nemá o toleranci k jiným ani ánunk, za vyměřený příplatek ještě průběžně proškolíme, aby měl názory střižené podle vkusu „Evropy 21. století“ a nebyl vždy včerejším zpátečníkem – „Ewiggestriger“ se takovým zastydlíkům hezky německy říká.

Tato diskriminace podle národnosti mi tedy opravdu vadí. A ještě v něčem by se Lidl měl polepšit, v tom hlavním, úplně nejhlavnějším. Před pár dny opět varoval tisk, že mleté maso obsahuje salmonely – kdo má doma v mrazáku balíček, ať ho raději vyhodí a neriskuje. A nebyla to první zpráva tohoto typu, loni byl tentýž problém. Páni manažeři si možná nevšimli, že „žijeme v Evropě v 21. století“ a shnilé maso na pult nepatří. Před sto lety za války vykopávali řezníci koňské mršiny a lidé to z nouze kupovali, ale dnes je jiná doba a od bojovníků za všemožnou korektnost bych čekal korektní přístup i k zákazníkovi. Ledaže by tu polskou fašírku nabízeli v rámci nějakého válečného retrotýdne. Hle, příklad jako z učebnice! Kdo se rozptyluje vedlejšími úkoly, nezvládá dobře svou hlavní práci. Tvým úkolem, Lidle, je prodávat zboží a hlídat si dodavatele, aby bylo v regálech kvalitní. Ne nás školit o multikulti a genderové vyváženosti!

Lidl umí svým průzračným thesovitým frasismem pokaňhat i to, co dělá dobrého. Stromy před prodejnami už „neznámí pachatelé“ nekácejí, ba naopak, na ekologii se klade důraz. Řetězec nedávno zavedl papírové tašky místo igelitových. Ano, skvělá věc, chvály hodná. Sáhnu po menší, tříkorunové. Úplně by mi stačila, kdyby na sobě neměla natištěno „Na cestě k lepšímu zítřku“. Kdo vymýšlí podobné slogany, zasloužil by odměnou přinejmenším Řád rudé hvězdy a nádavkem sebrané projevy Klementa Gottwalda s podpisem autora a vázané v kůži třídních nepřátel. Po cestě k lepšímu a šťastnému zítřku jsem se kdysi pod vedením předvoje dělnické třídy něco napochodoval a takovou tašku bych si mohl vzít rovnou do průvodu místo mávátka. Jako by snad zelení ideologové přímo čerpali z nevyvážné studnice komunistických floskulí. Poněvadž mám jako čtenář Aldouse Huxleyho k lepším zítřkům instinktivní nedůvěru, obětoval jsem raději bůra za větší tašku s Paulusem.

To všechno jsem měl na mysli, když jsem se ráno 8. března vypravil do obchodu, abych zkontroloval, jak čelný tuzemský bojovník proti stereotypům zaboduje v přístupu k diskriminované menšině. Dopadlo to pro něj dobře, nenápadná scénka u východu skončila dříve, než jsem si ji stačil pořádně užít.

„Kde je tu vedoucí?“ vykřikl jsem už docela nahlas, takže se pár lidí otočilo. Mládenec si uvědomil, že hrozící problém za jeden karafiát nestojí. Nedávno dali v USA cukráři pokutu $ 135.000 za to, že neupekl dvěma lesbám svatební dort. S některými menšinami nejsou žerty. Kdo ví, zda to už nepřišlo i sem?

„Tady máte tu květinu, paní – a všechno nejlepší k svátku...“

Úsměv mi jde mnohem lépe než podmračená tvář. Lidé s obličejem kulatým jako sluníčko to tak mají od přírody. „Díky, chlapče. Je to od vás milé, jak jste galantní.“

„Ředkvičky zrovna neměli, tohle ti místo nich posílají z Lidlu k MDŽ.“ Žena moc na karafiáty není, ale darovanému koni... „Fakt? To je od nich milý, že jo?“

No, to teda vážně jo.

Autor není totožný s farářem ve Velké Losenici