Co nám dnes připomíná 25 let připojení k internetu
Svatým grálem politických snah u nás je dohánět Západ. „Vyrovnání životní úrovně se sousedním Německem“ slibuje TOP 09 ve vizi pro rok 2030. Přitom totéž napájí i motor frustrací. Fakt, že i po 27 letech zaostáváme – nejen v životní úrovni – i za zeměmi, jako je Rakousko, vede dost lidí k tomu, aby lámali hůl nad celým polistopadovým matrixem. Hledáte-li oblast, která se vymyká, je jí rozvoj internetu. Připomíná to 25. výročí připojení Československa k síti.
Stále nedoceňujeme skutečnost, že rozvoj internetu se časově shoduje s pádem komunismu. Zkuste si představit, že internet přišel jen o deset let dříve. Že jeho zárodek vznikl už v říjnu 1959 a web v srpnu 1981. Že Husákovo Československo mělo ideologické i technické důvody, aby zůstalo mimo. A že i kdyby se připojilo, přístup k síti by měli jen vybraní. Měli bychom jako stát i společnost šanci toto zpoždění dohnat?
Je to otázka jen hypotetická, ale v jiných oborech má smysl. Má smysl zkoumat, nakolik je naše zpoždění dáno polistopadovou nešikovností (nevzdělaností, korupcí atd., nehodící se škrtněte) a nakolik tím, že hlavní příkop vůči Západu vznikl už za komunismu. V branži internetu to neplatí. Světový web byl spuštěn 6. srpna 1991. Československo ho začalo využívat 13. února 1992. Drhlo to, hlavně kvůli telekomunikačnímu monopolu státu. Ale výsledek ukazují srovnávací přehledy.
Ve srovnání HDP na hlavu podle parity kupní síly jsme daleko za Rakouskem (48 : 33 tisíc dolarů) a jen málo před Portugalskem (29 tisíc). Ale procento občanů s přístupem k internetu dává jiný žebříček: Rakousko 83,9, Česko 81,3, Portugalsko 68,6. Je to úspěch, a sice takový, který vznikl státu a jeho politice spíše navzdory.
LN, 14.2.2017