... anebo žid Tomas Kropaczek-Redlich?
Kdo že to? No přeci první československý president, známý jako Tomáš Garrigue Masaryk. Základní kámen politické stavby Československa a přeneseně též Česka a Slovenska. Muž-skála. Muž morálně bez poskvrny. Muž, na kterého si netroufli ani nacisté a když Hitler ječel, že musí zničit „ten potrat Versailleské smlouvy“, tedy Československo, a toho skrčka Beneše, na Masaryka si moc netroufal.
Masaryk, spolu s knížetem Václavem, Přemyslem Otakarem II., Karlem IV. a Janem Husem, je takzvaně „dobré jméno ve společnosti“. To zná každý. Na dobrém jméně záleží. Bez něj nejste nic.
Jak se tak u nás říká: „Ten chlap prý ukrad ́ v hospodě kabát anebo ho ukradli jemu. To se neví, ale v každým případě je podezřelej!“
Z hlediska obecné pověsti Československa (a jeho nástupnických států) jsme - až na Masaryka - „podezřelí“ všichni. Okolní státy si vznik Československa nepřály a hledání „nevhodnosti“ a špatnosti českých politiků se stalo v Evropě veřejnou zábavou. Dokonce i ječení nacionalistických německých i rakouských Němců vůči českým politikům a národu se stalo povinnou výbavou mnoha „českých vzdělanců“. Viz třeba nedávný blábol a špinavost divadelního impresária pana Kratochvíla o Češích, při jeho krátké návštěvě z Miami. Kde prý šťastně žije. Když se zbavil té české verbeže. Pan Kratochvíl nám může být ukradený, ale takových „Kratochvílů“ jsou u nás plné strouhy.
Nedávno jsem mluvil s jedním známým historikem, který mi volal, že se mu ozval pan režisér David Vondráček. Že prý pro ČT připravuje „s některými vědci“ pořad o tom, čí že byl vlastně Tomáš Garrigue Masaryk synem. Což je jistě velice zajímavé téma. Jenže pan D. Vondráček a skupina v ČT, pro kterou pracuje, jsou také „zajímaví lidé“.
Jejich majstrštykem je dílo „Zabíjení po česku“, které „právem“ obdrželo „Cenu lidských práv sudetoněmeckého landsmanšaftu“ a bylo označováno za veledílo „humanismu“ ve filmu. Dodnes visí na českých stránkách anonce na následnou knihu podle filmu, která tvrdí, že jde o „Strhující dokument o excesech, kterých se dopouštěly Češi a tzv. Rudé gardy při nezákonných pogromech vyhánění Němců po osvobození v roce 1945. Kniha je literárním ekvivalentem stejnojmenného televizního dokumentu uváděného v České televizi. Součástí knihy je DVD s unikátním záznamem masakru v Praze na Bořislavce.“
Problém je v tom, že uvedený „dokumentární film“ je ve skutečnosti sudetoněmecká agitka postavená na zkreslených anebo manipulovaných dokumentech a výpovědích. Tzv. unikátní záznam masakru na Bořislavce, který je nosnou částí filmu a uváděný jako vraždění neozbrojených a „nevinných “ německých civilistů, je ve skutečnosti záznam hromadné popravy Němců. Kteří se pokoušeli uprchnout z bytů a vil, do kterých se nastěhovali po vyvraždění původních židovských a českých majitelů. Plán na vybudování čistě „árijské“ čtvrti v Praze (Dejvice, Bořislavka a okolí) je historikům dobře znám.
Někdo z této skupiny prchajících Němců pak vystřelil na vojáky Sovětské armády a dva zabil. Následek byl jasný. Sověti je všechny postříleli. Přes protesty Historického ústavu, že jde o fabulaci a lež, nechala ČT tento pseudodokument odvysílat a pak se dokonce zúčastnila vydání knihy s DVD o „českých zločinech“.
Takže, po „odhalení českých zločinů“, což je jedna z nejodpornějších dokumentárních prací, lživostí srovnatelná s nacistickým filmem o Terezíně, „ Městě, které Hitler daroval židům“, se pan Vondráček pustí do T. G. Masaryka. Už si to živě představuji. A jak se prolátlo třeba v Reflexu: „O kauzu se totiž v poslední době začala zajímat i seriózní zahraniční media. Zejména německá.“
No, a už je to opět tady. Najít něco, co bylo senzační a na čem by se ti Češi dali pěkně vykoupat. Německý zájem o Česko má tradičně dva kořeny. Co nejvíce na nich vydělat, viz Hitlerovo zničení české koruny, a pak tradiční snížení vážnosti a pověsti.
Marně se mainstreamová media pokouší předstírat, že vše je v nejlepším pořádku a že jsme s německy mluvícími sousedy kámoši. Jak se na nás dívají, není jen známo z doby, kdy skupiny rakouských sudetských Němců rozvážely po obchodech v Rakousku plakáty se sudetoněmeckou češtinou: „Vy Češi vy nekrást tady!“, ale přes způsoby rakouské a bavorské policie vůči našim řidičům. Až po nedávné arogantní vystoupení bývalého ministra zahraničí Německa, Klause Kinkela, které předvedl před pár dny v Praze při dvacátém výročí podepsání česko-německé smlouvy.
Zlepšené oficiální vztahy jsou často jen tou civilizovanou slupkou (a díky za ně!), ale Němci a Rakušané nás nejen dle průzkumů veřejného mínění nemají rádi, ale s chutí čekají na vše, na čem by si mohli smlsnout.
A tak se tady možná připravuje něco podobného jako před časem, kdy byl uměle vyvolán případ Postoloprty, aby místní mrtvoly (o nichž dodnes není jasné, kolik z nich byli Němci a kolik možné oběti z místního koncentračního tábora pro židovské míšence a zajateckého tábora u žateckého letiště) zakryly německé zločiny.
Vytvoření samostatného Československa dodnes „naši krajané“, jak říká ministr Herman sudetským Němcům, ale i většina Rakušanů a také značná část Němců „nerozdýchala“. Zajímavé je, že v Německu hlavně ti „západní“.
Masaryk ve víru politického boje a vylévání kýblů špíny na Československo, a to už od roku 1918, zůstával poněkud stranou. Byl jaksi nedotknutelný. Možná proto, že byl předtím rakouským profesorem a poslancem.
Ale představte si, až pan Vondráček za pomoci pár „spřátelených vědců“ pustí do medií na téma T. G. Masaryk historky o tom, že původ Masaryka je podezřelý, údajně z „nemanželského lože“. Jistě se rozebere to, co předem vypouští parta kolem pana Vondráčka, například spisovatel David Glockner, že údajný otec TGM byl negramotný Slovák, prakticky téměř duševně zaostalý jakýsi kočí Ján Masárik, že matka TGM měla podezřele mnoho milenců, či spíše „souložitelů“, mezi nimi svého „pána“, který ji měl dohodit (v jejích 35 letech!) jako souložnici devatenáctiletému mladému Františku Josefovi I., a další mediální pochoutky.
To si čtenáři Sudetendeutsche Zeitungu, Bildu, Sternu a bulvárního Kronen Zeitungu užijí! To bude rozhovorů s panem režisérem! No, nekupte to za ty peníze, co?!
Proč by tedy pan Vondráček podobnou blasfemii nevyrobil. Má v tom praxi! A ta skvostná odměna! Sláva, vyznamenání ze zahraničí, peníze, ... Také tvůrčí tým ČT si užije, až bude vykládat, jak se to prodává do zahraničí, a jistě vyjde i knížka a tak vůbec. Proč blasfemii?
Jak nám říká Wikipedie: „Blasfemie (z řec. βλασφημία bezbožné či rouhavé slovo) je hrubá urážka nebo jakékoliv znevážení (B)boha nebo jiné osoby požívající náboženské úcty, nevhodné používání svatých jmen, špatné smýšlení, zlehčování; zpravidla je spácháno slovy, může však být spácháno i jinak (např. posunkem a chováním).“ No a T. G. Masaryk je v českém politickém nebi něco jako neotřesitelný Bůh.
S dokumentem pana Vondráčka o T. G. Masaryka hrozí nebezpečí, totiž téměř jistota, že opět - jako už to předvedl - nevyrobí dokument, ale pamflet.
Jistě by mně osobně nevadilo, kdyby byl Masaryk nemanželským dítětem Habsburka Františka Josefa I. A nevadilo by to i mnoha dalším. Češi dnes mají k Rakousku daleko příznivější postoj, než obráceně. A k Habsburkům ostatně také. Dnes jsme nenápadně vrátili v Praze na nábřeží sochu císaře Františka I., první česká obec si nechala za vlastní peníze postavit na náměstí sochu Josefa II. Ve Františkových Lázních je celou sérií soch Habsburků přímo „zahabsburkováno“, včetně Franze Josefa I. Když jdete Královskou cestou, od Prašné brány až na Hrad tak na vás mávají z mnoha zdí a soch černí rakouští dvouhlaví orli. A snad se dočkáme i návratu sochy maršála Radeckého tam, kam patří, kousek od republikánského Parlamentu.
O Čechy v tomto případě vůbec nejde. Jde o zahraniční diváky. Jisté speciální diváky.
Protože to, co předvádí pan Vondráček a jeho „melody boys“, nemá se seriózním zájmem nic společného. Už dnes je jimi T. G. Masaryk líčen jako zpovykaný levoboček, podporovaný různými lidmi s nejasným cílem, už zase se nenápadně připomíná historka o židu Redlichovi, o údajně tajném židovském otci T.G.M. Historka v Rakousku a u sudetských Němců obzvláště oblíbená již od roku 1899, kdy byla zavražděna údajně čistá křesťanská dívka Anežka Hrůzová jako oběť židovské rituální vraždy. Kdy se Masaryk zastával jejího údajného židovského vraha Leopolda Hilsnera. Jistě nebude opomenuta tajemná postava Eduarda Malého (von Mally), dalšího možného nevlastního otce TGM.
Lze tedy konstatovat, že už teď se konzumentům podsouvá jedna „zásadní“ myšlenka spojená se vznikem našeho moderního státu: Češi jsou tak hloupý, zbabělý, nevzdělaný atd. atd. národ, že i tu jejich republiku musel založit nějaký vznešený bastard. Tedy levoboček.
To bude sousto do arzenálu čechožroutů.
Pokud vím, můj známý historik není jediný, kdo se odmítl na této z dálky smrdící věci podílet. Na dokumentu se ovšem prý podílejí jiní „vědci, specialisté na DNA“ už prý sehnali nějakého slovenského potomka rodiny Masáriků. Mají prý DNA Jana Masaryka, zjistili, že prý existuje spolek zvaný „Strážci sdělení“, čeští, francouzští a snad i rakouští vědci, kteří údajně mají strašlivé důkazy o původu TGM, které by mohly otřást nejen naším státem, ale i dalšími státy ve středoevropském prostoru, leč zavázali se tajnou přísahou tajemství neprozradit ... no, jde o velký spektákl.
Jen jim kazí radost vnučka TGM, Charlotta Kotíková, která odmítla nechat zkoumat Masarykovu DNA. Noovšem, jak tvrdí tisk, filmaři a česká televize, prý prověřuje, zda je souhlas či nesouhlas potomků TGM k přezkoumání DNA TGM relevantní.
To musí být žaludek, něco takového předvádět jako práci na „dokumentu“. Ale pošpinit a znevážit zakladatele našeho státu, to někomu za to stojí. Stejným lidem a stejným politickým kruhům (jak odhaduji), kterým stálo za to iniciovat, zaplatit a „vyznamenat“ odpornou propagandu zvanou „Zabíjení po česku“.