Neviditelný pes

SPOLEČNOST: Zajatci liberálních doktrín

10.1.2017

Zkuste se prosím zamyslet spolu se mnou.

V každém období vývoje lidské společnosti se většina občanů ochotně podřizuje určitému způsobu myšlení. Otázkou je, kdo toto myšlení určuje a diktuje. Od konce druhé světové války ovládlo postupně Evropu takzvané liberální myšlení. Vládne zde tedy už přes 70 let. V kapitalistických i socialistických zemích. Jaké jsou jeho základní principy, o kterých není povoleno diskutovat a které velká část obyvatel Evropy pokládá ze nezpochybnitelné? Tady je malé desatero.

1/ Povinností nás, vzdělaných Evropanů, je snažit se chápat odlišné představy lidí z jiných kultur. Potlačit naše zvyky a snažit se těm ubožákům pomáhat.

2/ Lidé všech ras a národností jsou stejně hodnotní. Všechny kultury je třeba v Evropě promísit.

3/ Trest smrti je barbarský a nemá v moderní civilizaci žádné oprávnění.

4/ Práva jednotlivce jsou nadřazena zájmům celku, národa. Svoboda je nejvyšší hodnotou.

5/ Stát je povinen naslouchat názorům i těch nejmenších zájmových skupin, zkoumat je soudně (a třeba i zdlouhavě).

6/ Povinností státu je starat se o lidi, kteří nejsou ochotni pracovat, a poskytovat jim pomoc a štědré sociální dávky.

7/ Je nutné podporovat vznik stále nových, idealistických, neziskových sdružení, která budou suplovat funkci státu, jenž na drobnosti nemá čas a chuť.

8/ Vyspělé státy musí přinášet výdobytky západní civilizace lidem v „rozvojových zemích“ a všestranně jim pomáhat.

9/ Postihovat neposlušné občany, kteří liberální hodnoty zpochybňují.

10/ O tom, co je správné a co špatné, rozhodují vždy intelektuální elity. Ty přece mají adekvátní vzdělání a schopnost méně vzdělané občany usměrňovat.

Mnoho občanů už po sedmdesáti letech tyto zásady akceptuje jako neměnné a nezměnitelné. Ale proč vlastně? Pochybovat lze přece o všem. Pochyboval i Jan Hus ve svém spisku „De ecclesia“. Měl odvahu postavit se i Svaté stolici v Římě. Proč bychom měli liberální učení pokládat za nezpochybnitelné? Jsme přece svobodní občané a máme právo na vlastní názor. Kde je psáno, že současné závazné názory budou vládnout i v příštím století? Vžyť v devatenáctém století přece byla závaznou doktrinou poslušnost k monarchii a císaři. O pár let později zavládla demokracie.

Pokusím se tedy výše uvedené „desatero“ rozporovat, bod po bodu.

1/ Proč bychom se měli snažit akceptovat názory jiných národů? Oni mají svoje a my ty naše. Na našem území máme plné právo prosazovat to, co pokládáme za správné. Přizpůsobit se musejí oni – anebo odejít.

2/ Lidé všech ras nejsou stejní. Mají historicky, klimaticky i zeměpisně odlišné návyky. Mají odlišnou kulturu a té se rozhodně nechtějí vzdát. Nehodlají se přizpůsobit naší kultuře, ale zachovat si tu vlastní. Po dlouhá léta nebudou schopni asimilace. Chtějí jen v Evropě pohodný život.

3/ Trest smrti je neakceptovatelný? Proč? V řadě států včetně vyspělých USA stále funguje a vzdát se ho nehodlají. Proč má stát živit a starat se o bestiální vrahy typu Charlese Mansona? Připravili nevinné o život? Přijdou tedy o vlastní. Typický protiargument – omyl soudu. Lze snadno vyvrátit. Trest smrti by měl být uložen pouze tehdy, kdyby byla vina bez jakékoliv pochybnosti prokázána. Jinak doživotí. Prý možnost trestu smrti nikoho neodradí. Jistě ne každého, ale mnohé ano. (Samozřejmě, ukládat trest smrti třeba za korupci jako v Číně je barbarství.)

4/ a 5/ Stát vs. Jednotlivec? Všeho s mírou. Pokud si malé skupiny občanů, třeba zelení, udělají koníčka z toho, že budou hájit práva bezvýznamného brouka proti právu občanů na čistý vzduch, a tak blokovat výstavbu důležité komunikace neustálými odvoláními po řadu let – je to zločin.

6/ V minulých stoletích měl každý povinnost starat se o sebe a vlastní rodinu. a ono to kupodivu fungovalo! Byl jsi líný pracovat? Tak jsi se musel živit okusováním kořínků. My jsme se dostali do absurdní situace. Lidem, kteří práci odmítají, dáváme štědré příspěvky na děti (jejich výrobní prostředek), ti je pak propijí, prokouří a naházejí do automatů. a nám se budou nepokrytě vysmívat. Právem. Jsme hlupáci..

7/ Občanská sdružení, neziskové organizace? Bohulibá, ale nereálná představa Václava Havla, hodného člověka, ale utopisty. Výsledek? Stát sype do neziskovek miliony a ti vykukové (jistě, ne všichni) si z toho udělali výnosný byznys. Malou část peněz rozdělí potřebným a vynaloží na jakousi pomoc a za zbytek (tu větší část) si pohodově žijí. Vždyť ten náš stát na to přece má! Řídí se jánošíkovským heslem: „Bohatým bral, chudám dával.a něco si nechával na režii.“

8/ V minulých osmi letech se neomarxističtí liberálové Hillary a Barack Hussein snažili šířit západní demokracii do Libye a Sýrie. Důsledky jejich snahy teď aktuálně řešíme. Možná jim tak trochu uniklo, že za peníze od Saúdů a katarských šejků na jejich presidentské kampaně budou také muset odvést nějakou tu práci v prospěch jejich regionálních zájmů. A tak si šíité a sunnité vesele, v zájmu demokracie, řežou hlavy.

9/ Samozřejmě, řadě občanů už tak nějak vadí, že musejí za státní peníze poslouchat z médií informace, které jsou hodně „biased“, tedy odkloněné v prospěch státní a EU propagandy. Oni si totiž často vzpomenou, jak to chodilo za komunistů. No, a tak je třeba ty vzpurné varovat, závadné názory na facebooku a v nezavislých médiích cenzurovat. Konce pak vidíme třeba v Anglii. Tam soud vzpurného hocha, který pohodil provokativně sendvič s vepřovou slaninou před mešitou, poslal natvrdo do krimiminálu mezi muslimské spoluvězně. Přežil tam jenom pár dní. Tak pozor na ústa, přátelé.

10/ Ty naše milé elity! Všichni je známe. Ještě za komunistů nebo za současných levicových liberálů vystudovali (zadarmo) několik vysokých škol, a tak se cítí nadřazení nad těmi prosťáčky a vnímají svůj historický úkol posunout společnost k lepším, liberálním zítřkům, kde bude každému povoleno všechno. Pro ně je Zeman na Hradě pouhým nekulturním kreténem a doufají, že se tam dostane někdo jako Horáček, Putna nebo Halík. Však ono vám to, hlupáci v podhradí, časem dojde. Jak manipulovat masy, to nás naši marxističtí profesoři na českých vysokých školách dobře naučili.



zpět na článek