Konec BIŠ není koncem BIS, tedy Bezpečnostní informační služby, ale spolku orgánů činných v trestním řízení „Bradáčová, Ištvan a Šlachta“.
Dým z pistole je pak onen dým, který stoupá z vražedné zbraně nad mrtvolou, a ten, kdo ji drží v ruce, je vrah. Tedy to tak vypadá. Což, jak nás učí kriminalistická věda i autoři detektivek, není vždycky pravda. Kdo vlastně tu zbraň použil, zda je to vůbec vražedná zbraň, kdo je ta mrtvola a zda je to vůbec mrtvola, případně kde se tam vzala. Pokud se to neví a neobjasní, není jasné, kdo vraždil, zda vraždil a koho vraždil. A také proč. To, že jsme na místě přistihli člověka s kouřící pistolí v ruce, má v právním státě jen omezenou vypovídací hodnotu. Pokud teď některý z čtenářů řve, že je to důkaz, doporučuji text „Kriminalistické stopy - Teorie, metodologie, praxe“od pánů Viktora Porady a Jiřího Strause, případně práci „Kriminalistická stopa jako důkazní prostředek v trestním řízení“ od Emanuela Chvíly . Na výsleších, výpovědích třetích osob a přesvědčení o zločinnosti toho či onoho byla však založena stalinistická trestní teorie vytvořená Andrejem Januarjevičem Vyšinským, prokurátorem známým z dob stalinských procesů v SSSR z let 1936-1938 a u nás z dob 1948 až 1955. Jeho monografie „Teorie soudních důkazů v sovětském soudnictví“ je, jak se zdá, zažraná v části orgánů v trestním řízení i v jisté části justice dodnes. Proto takový řev a kvílení kolem označení odposlechů v kauze Rath za nezákonné. Protože, jak správně řekl ministr Pelikán, tento rozsudek ohrožuje i pohled na zákonnost mnoha procesů již uzavřených a já bych dodal, že ještě víc těch otevřených.
V případě Rath máme od počátku jen spektakulárně natočenou scénu Ratha „s kouřící pistolí v ruce“, tedy s miliony v krabici.
Ovšem kde se ty miliony vzaly, komu chybí, kdo je kam nesl či přinesl, jak to, že nechybí v žádném účetnictví atd., na to nám slavná trojice BIŠ ani soudce Robert Pacovský jaksi neráčili dát odpověď.
Fakta nahradily odposlechy, tedy kdo co komu říkal, což bylo vydáváno za důkaz. Ovšem to lze jen těžko přijmout, protože policie a státní zástupci nechali odposlouchávat celé skupiny osob, a to po dlouhé měsíce. Aby bylo skutečně jasné, co vše slyšeli, tak by to museli přehrávat soudu celé měsíce. Jinak má policií a státními zástupci vytvořený sestřih s téměř nulovou vypovídací hodnotou. Zvukově namíchat, pak nastříhat, sestavit a zpřeházet poslechy tak, aby to někomu vyhovovalo, dnes umí každý teenager.
Také výpovědi „spolupracujících svědků“ jsou pro rozhodování téměř bezcenné. To, že jsme je převzali, tedy převzala je BIŠ, vyškolená dvěma posledními ambasadory USA z amerického systému, neznamená, že je to dobře. Máme v Evropě zásadně jiný právní systém, například nepopravujeme, a to z dobrých důvodů. S ohledem na naše dějiny. Stejně tak, poučena „výpověďmi“ v politických procesech, už ani Státní bezpečnost od roku 1960 tyto praktiky většinou nepoužívala. Až je u nás začala používat justice nedávno, a to 1. 1. 2014, viz § 178a tr. řádu. Už na základě krátké zkušenosti se ukazuje, že tyto osoby lžou ve vlastním zájmu, jsou často manipulovány policií a státními zástupci a někdy i soudci – viz případ napadené kadeřnice či „dvojnásobné vraždy v Egyptě“.
Policie a státní zástupci v posledních letech téměř rezignovali na skutečnou policejní práci a místo vyšetřování skutečných zločinů si hrají „na Američany z Vysočan“. Podezřelé přepadávají za dohledu televizních kamer, srážejí je bezdůvodně na zem, „zaklekávají“ jim koleny zezadu krční páteř, vodí i pachatele úřednických trestných činů jako nejtěžší zločince v „medvědech“ a poutech, neznají vůbec míru svých zásahů a jedou na vlně „velké protikorupční revoluce“. Ta vlna policejních akcí, vedená ideologicky „obamisty“, stála pravděpodobně za policejně prokurátorským převratem u nás, ale také ve Slovinsku. Kde jistá, vyslanectvím USA vyškolená prokurátorka Barbara Brezigar dosadila pomocí nejasných afér předsedy vlády jako novou předsedkyni vlády Alenku Bratušekovou, která se ukázala být tak neschopnou, že ji odmítla později i EU na místo komisařky. V Rumunsku speciální „protikorupční policie“ svrhla vládu, nechala obvinit premiéra Victora Pontu, ministra financí Dariuse Valcova , ze stejného důvodu ve funkci skončil i předseda rumunského Úřadu pro bezúhonnost Horia Georgescu. Soud na základě podobných „faktů“ shledal vinným ministra regionálního rozvoje Livia Dragneua a další. Padl i parlament.
Jediné dva státy této oblasti, Maďarsko a Polsko, nedovolily tento postup práce policie a prokuratury a Polsko po dohodě s USA tiše vypovědělo amerického ambasadora.
Chtěl bych podotknout, že doktor Rath, jak je neoblíbený, jak to byl v politice evidentně arogantní a nefoukaný fracek, je sice figura dosti nechutná, ale to nic nemění na faktech. A na tom, že je obětí machinací, mediálních štvanic a nezákonných činů. Což již uznal jak Ústavní soud, tak teď vrchní soud.
Kdo si pamatuje film Miloše Formana „Lid versus Larry Flynt“, je to velice podobný problém. Demokracie funguje jen tehdy, když jsou všichni váženi stejnými vahami, jedno zda pán anebo kmán, zda elegantní krasavec či od pohledu zločinec.
V případě Ratha a jak se ukazuje na stále více a více soudy osvobozovaných „sprostých podezřelých“. Na něž zvláště pánové Ištvan a Šlachta házeli špínu a za pomoci „zainteresovaných“ novinářů vláčeli tyto lidi, jejich rodiče, děti i známé hromadou pomluv médii a veřejným míněním. Zničili tak beztrestně stovky lidí a jejich rodin. A přiznejme si, že nebýt toho, že jsme členy Evropské unie, dopadlo by to s nim ještě hůře. Popravovat a odsuzovat na doživotí už tak lehce nejde.
Ale všimněte si, jak po vzoru politického zločince a vraha Vyšinského naše policie a státní zástupci touží každého „sprostého obviněného“ ihned zbavit veškerého majetku, aby neměl ani na pořádného advokáta, a nemohl se tak bránit. Dokonce se mnozí nestydí, po zkušenostech se zločiny padesátých let a ožebračováním všech tehdy politicky odsouzených, vykřikovat o potřebě finančně zničit obžalované ještě před rozsudkem. A to včetně jejich rodin. Už zase si budou policisté a funkcionáři chodit vybírat majetek „zločinců“, jako když chodili estébáci k nám domů a zabavovali příbory, obrazy, nábytek atd? To už jsme zase ve stadiu, kdy je možno lidi na základě podivných anebo rovnou nezákonných postupů ničit?
Jsme ve stavu, kdy policie, státní zástupci a čest soudců se otřesně odklání od základu našeho právního řádu platného už od dob Říma: „in dubio pro reo“ (v pochybnostech ve prospěch obviněného). U nás už dle soudů neplatí zásada, že pokud důkaz přímo potvrzuje anebo vyvrací dokazovanou skutečnost, jde o důkaz přímý. A že nepřímý důkaz, jinak též indicie nebo markér, má důkazní význam jen ve spojení s jinými důkazy, sám o sobě ke kvalifikovanému závěru nestačí. Pokud soud použil jen nepřímé důkazy, je rozsudek vždy spíše spekulací. Pokud použil nezákonné důkazy, je rozsudek nezákonný.
Rozsudek nejvyššího soudu, který označil správně odposlechy v kauze za nezákonné, má šanci vrátit naše orgány v trestním řízení do demokratických kolejí.
To, že to bude pravděpodobně znamenat konec triumvirátu „Bradáčová, Ištvan a Šlachta“, je pravděpodobné. Rozhodně už nelze očekávat, že by jim nová americká vláda zadávala podobné úkoly a kryla záda.