Čemu se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš. Úsloví o tom, jak lidem pomáhá zvídavost má i svou negativní variantu, která zní: „Čemu se v mládí naučíš, toho se do smrti nezbavíš.“
Ilustrací takových špatných návyků je vztah ke společnosti, jaký se pěstoval v dobách komunistického režimu. Dnes slaví velkolepý návrat, který by se dal nazvat diktaturou ctnosti, anebo třeba syndromem Girolama Savonaroly.
Není správný výklad, podle kterého byla například normalizace 70. a 80. let minulého století obdobím, kdy neplatily vůbec žádné hodnoty. Na první pohled to tak vypadalo, protože se oficiálně vyznávalo učení marxismu-leninismu, kterému ovšem nikdo nevěřil. Lidé se starali o hmotný prospěch své rodiny a v prostředí nedostatku spotřebního zboží budovali klientské vazby, aby se ke zboží pod rukou dostali.
Cynická snaha o konzum, dalo by se říci. Ve skutečnosti šlo o víc. Leninská ideologie měla výhodu v tom, že každému zaručovala, že koná dobro. Když se podílel na budování socialistického hospodářství, mohl dělat v osobním životě, co chtěl, přesto bylo zřejmé, že koneckonců je přece slouží vyššímu mravnímu principu.
Právě tato ideologie budování ráje na zemi pokryla jakékoli běžné morální selhání. A zdůvodnila dokonce i likvidaci jakéhokoli nepohodlného souseda, který mě právě něčím naštval. Zmíněná touha konat dobro se probouzí i dnes, respektive je shora probouzena politiky, kteří si tak chtějí získat popularitu.
Kdo žádá dobro
Dobro na způsob soudobé české společnosti se prezentuje hlavně jako boj proti kouření a boj proti daňovým podvodům. Obě zmíněná tažení nestojí na úplně přesvědčivých myšlenkových základech. Bojovníky s kouřením je možné ocenit, přece jen na rakovinu plic ročně umře pět tisíc lidí, další tisíce kuřáků na kardiovaskulární choroby a dva až tři tisíce v důsledku pasivního kouření.
Omezení kouření zlepšuje zdravotní stav, o tom není pochyb. Tento boj je však podivně selektivní. Jiné statistiky zase říkají, že 15 tisíc lidí ročně zemře na následky vdechování malých prachových částic, které produkují především dieselové motory z automobilů. Ovšem o zákazu dieselových motorů nebo omezení automobilové dopravy v městech se nemluví.
Boj s daňovými úniky se pomocí pokladen EET a promyšleného udavačského systému soustředil na malé živnostníky. I tady se dá upozornit, že naprostou většinu podvodů s daněmi mají na svědomí velké firmy a finanční instituce, kterých se tažení nedotkne.
Nejde o to, že s bojem za zdraví či za poctivost se někde začít musí. Někdy takové tažení má zakrýt třeba větší nešvar. Podstatné je něco jiného. Tažení dobra je třeba exemplárně demonstrovat a dát každému možnost, aby se účastnil třeba odsuzováním smradlavých kuřáků a zlodějských hospodských. Tím je předem omluveno všechno špatné, čeho bych se snad dopustil.
Tento model stmeloval socialistickou společnost a také středověcí kazatelé typu Savonaroly si jeho pomocí dokázali vybudovat silnou mocenskou základnu. Kdo žádá dobro, tomu jde především právě o tu moc.
Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus