V poslední době jsme zaplavováni spoustou informací. Musím přiznat, že mnohé z nich vypadají zajímavě. Jenže hodně z nich počítá s tím, že mnohé znalosti uložené v našem vědomí jsou zkreslené. Nebo nepřesné. Nebo neznámé. Poté nastupují dezinformátoři. Podstatné je ovšem to, že žádný internetový vyhledávač nám neodpoví na otázku, co si myslí naši přátelé, blízcí či jenom známí.
Na to se jich musíme umět zeptat sami, neboť je to důležité pro náš život a pro všechno naše usilování. A tak i v době úžasného internetu je velice důležité, abychom se ptali a odpovídali. Abychom se snažili navzájem pochopit, abychom si dokázali vysvětlit chování druhých, a abychom druhým uměli vysvětlit chování naše. Jinak je nám i takový internet houby platný. Nelze s ním zůstat o samotě. Ba naopak. V době přemíry informací je teplé lidské slovo něčím úžasným. Neměli bychom jím plýtvat, ale měli bychom je umět používat. Vstát od počítačů a jít třeba s někým na procházku. A povídat si možná o stromech a květinách, které potkáváme. A teprve někdy později si najít na internetu, co to bylo za strom, který jeden z nás uměl pojmenovat. Teď jsem zadal vyhledávači heslo lidství. Našel přesně 148 000 odkazů. Asi bychom tam našli každý nějaký, který by se nám líbil. Stejně bychom ale měli vědět, kde má lidství sídlo. Ještě předtím, než použijeme vyhledávač.
Dovolte mi použít několik příkladů ze života zvířat, abych tedy nikoho neurazil. Tedy třeba někdo může tvrdit, že pes skáče na svého pána z živelné radosti, že ho vidí. Ona pravdivá informace je ovšem zcela nepravdivá. Víme, že pes, jako každé krotké zvíře, považuje člověka za svého partnera a přiznává mu nadřazené postavení ve smečce, k čemuž podle psích pravidel slušnosti patří strčit zespodu čenichem do brady hodnostně vyššího. Člověk má ovšem pro psa obličej poněkud příliš vysoko, proto ono psí vyskakování. A váš pes, když vrtí ocasem, nečiní tak proto, že vás rád vidí. Jde o běžně používaný způsob v psí smečce, jak co nejrychleji a nejúčinněji rozšířit svůj individuální pach, jakousi „vizitku“, linoucí se ze žláz uložených při kořeni ocasu. Pes nám tím říká, navětři si, že jsem to já. Neví chudák, že lidský čich je stotisíckrát méně ostrý než čich jeho, vytvářející docela jiný svět, než je svět náš - svět nesčetných a navzájem přesně rozlišených vůní, pachů a signálů.
Nebo další příklad - liška. Ta je líčena jako zvíře zlé, vychytralé a lstivé. Lišky jsou však velmi inteligentní. Chytí-li se například některá do želez, pamatují si lišky pach železa, takže se všechny ostatní již návnadě vyhýbají. Liška z hladu slupne všechno. Její hlavní potravou jsou myši, žáby i slimáci. Její drancování kurníků se poněkud přehání. K přepadávání drůbeže se uchyluje v době, kdy musí za každou cenu uživit svá mláďata. V lese loví většinou slabé a nemocné kusy. Žádné zvíře neloví ze zlé vůle, ale protože jej k tomu nutí jeho přirozenost v honbě za potravou. Lišky, stejně jako vlci, žijí v širokém rodinném systému. Kdybychom mohli lišky obdařit nějakými morálními vlastnostmi, tak by lišáci byli opravdovými gentlemany. Otec lišák totiž přináší do nory potravu své družce, která zde čeká na porod nebo má čerstvě narozená mláďata. V široké liščí rodině pomáhají všechny podřízené samice dominantní lišce s výchovou jejích mláďat. A mimochodem - tyhle nespářené lišky žijí docela cudně. Teď mi může někdo říci, proč tohle všechno píši v souvislosti s tím, že jsme zaplavováni v poslední době spoustou informací.
Ano. Některé nás vybízejí, abychom likvidovali lišky. Ty další nám říkají, že náš pes nás miluje, protože na nás skáče a vrtí při tom ocasem. Můžeme tomu věřit, ale lepší je si zjistit skutečnou pravdu o liškách a psech. Pak teprve se prosím pusťte do studia volebních programů a slibů. Jak říkám, v poslední době jsme zaplavováni spoustou informací.
Pokud lidstvo nenajde ve vesmíru jiné domovy, jeho schopnost přežít se dostane do vážných obtíží. Svého času to řekl fyzik Stephen Hawking, považovaný za jeden z největších mozků současnosti. „Chtějí-li se lidé vyhnout tomu, že sami sebe vyhubí v příštích sto letech, pak by měli vybudovat ve vesmíru trvalá osídlení, která mohou fungovat bez podpory ze Země,“ řekl ochrnutý vědec. Lidé by mohli mít za 20 let trvalou základnu na Měsíci a kolonii na Marsu za 40 let. Za největší hrozby pro lidstvo označil vesmírnou katastrofu, náhlé globální oteplení a zmutované viry.
Takže ještě naše generace na Mars? A vedle toho přišla zpráva, že odborníci objevili na severozápadě Číny desítky zkamenělin dávných ptáků druhu Gansus yumenensis podobných dnešním alkám. Někteří tvrdí, že jde o ostatky jednoho z chybějících článků ptačí evoluce. Ostatky jsou staré 110 miliónů let, čímž se staly nejstaršími ostatky patřícími členům podtřídy praví ptáci (Ornithurae), v níž se nacházejí i všichni novodobí ptáci i jejich nejbližší vymřelí příbuzní.
A nyní se v tom, člověče, vyznej. Ptáci si před 110 miliony let docela klidně létali, my ovšem nepřežijeme, nepřestěhujeme-li se do několika desítek let na Měsíc či na Mars. A to máme všichni štěstí, že nejsme odborníky na reklamu. Kdysi dávno Lidové noviny prozradily na reklamní tvůrce jejich triky. To, co vidíme v reklamě jako zmrzlinu, je nabarvená bramborová kaše, lesk ovoci dodává glycerin, místo kávy nám ukazují hustý olej a místo jogurtu latex.
Takže to, co vidíme v televizi, není vůbec pravda. Pokud se reklamy týče. O tom ostatním lze sem tam také pochybovat. Když si tyto všechny zprávy, které jsem jen tak náhodně vybral, pustíte do mozku, je to tak trochu na zbláznění. Člověk si maně vzpomene na starého dobrého Archiméda, který kdysi požadoval pevný bod, aby mohl pohnout zeměkoulí. Zde nemáme důvod, abychom tomuto řeckému vynálezci, matematikovi a fyzikovi nevěřili. On například zavedl pojem těžiště ve smyslu, v němž ho chápeme dnes. Jeho tatínek byl astronom Fidius, takže u nich doma se toho o světě vědělo dost, byť tomu tak bylo nějakých dvě stě let před naším letopočtem.
Nyní jde jenom o to, co myslel Archimédes oním pevným bodem. Co jím myslel z hlediska fyzikálního, to je poměrně jednoduché. Jenže on ještě existuje jiný pevný bod, neméně důležitý než ten fyzikální. Máme ho všichni. Je to naše místo na zeměkouli, které je dáno tím, jak a s kým žijeme. Pevnými našimi body jsou rodina, partner či partnerka, dobří přátelé, jednoduše všichni ti, kteří nás mají rádi a váží si nás. A my, kteří jim oplácíme stejným. Časem zjistíte, že to jsou větší jistoty než všelijaké prognózy či zaručené zprávy. Proč nám to říkáš, namítnete. To přece víme. Ano. Ale je dobré si to občas připomenout. Někdy se totiž zdá, jako bychom v té vřavě životní na to zapomínali a dávali přednost něčemu zcela jinému.
A to jsem dokonce četl předpověď nějakého odvážného demografa, který tvrdil, že lidé, kteří budou žít dvě stě i více let se již narodili. Pravdou je, že v polovině tohoto století se ztrojnásobí počet Evropanů ve věku nad 80 let a lidé ve věku 60 až 79 let budou tvořit jednu čtvrtinu celkového obyvatelstva Evropské unie. A to platí i pro nás. My zatím jen konstatujeme, že se průměrný věk našich občanů zvyšuje, život že se zkvalitňuje, a máme z toho radost. Snad všichni. A ještě k tomu konstatujeme, že ten čas letí. A to je asi tak všechno.
V Německu například je již všeobecně používán pojem „stříbrná ekonomika“, v Itálii vznikají projekty pod sloganem „časová laboratoř“ a ve Švédsku nese mnoho projektů název „zdravé stárnutí“. Problematikou demografických změn se v mnoha evropských zemích intenzivně zabývají četné programy regionů a obcí. U nás pochopitelně nic. Svět se tedy, vážení přátelé, velice rychle mění, ovšem nikoli díky zvyšujícímu se počtu starců, ale díky tomu, že ti, kteří byli kdysi za starce považováni, jimi nejsou a nebudou.
Ale pozor. Ke kvalitě života patří nutně sebevědomí. Až se vám tedy při pohledu na kalendář bude zdát, že ten čas letí, nekonstatujte to nějak sklesle. Zvedněte hlavu, kupte si moderní oblečení a vyjeďte si s vnuky na kolečkových bruslích. Neboť vězte, že ti ostatní, ti velební kmeti, sedí v hospodě a nadávají na poměry a tvrdí, že dřív bylo líp.