Pojem džihád je u nás většinou redukovaně chápán jako jakési agresivní šíření islámu bojem.
Muslimové však kupodivu chápou džihád jakožto bohumilou metodu obrany a šíření víry a v tomto postupu je džihád velmi blízký, ba téměř totožný jak s metodami křesťanskými, tak s šířením moderního západního sekulárního politického náboženství.
Muslimové pod džihádem rozumí, že existuje džihád srdce, kdy věřící vede vnitřní boj se svými vlastními nedostatky, dále džihád jazyka, tj. šíření víry misijní činností, posléze džihád rukou, kdy člověk konkrétně pomáhá bližním materiální činností, a konečně džihád meče, kdy tento boj za víru má přesně vymezená pravidla. V současné době je džihád meče chápán jako obranná válka proti bezbožným vetřelcům, jako součást koncepce obrany islámu proti koloniálnímu a neokoloniálnímu pronikání Západu do islámského světa.
Také Západ má svou soudobou víru, své sekulární náboženství sestávající ze svobody, demokracie, volného podnikání a lidských práv a chce ji rozšířit po celém světě. V tom navazuje na univerzalismus katolické církve, která vždy usilovala o prosazení své jediné pravdy platné pro celý svět.
Podle této víry lidé Západu věří, že je naším úkolem, ba posláním rozšířit naši civilizaci univerzálně po celém světě, obrátit všechny na naši víru a všem vnutit přesvědčení, že naše společenské uspořádání je jedinou legitimní formou vlády.
Podle tohoto názoru globální trhy a univerzální kultura lidských práv ruší národní stát. Jediný režim, který si může uplatňovat nárok na legitimitu, je tržní stát, jehož cílem je zajistit svým občanům blahobyt a lidská práva. Na základě toho si USA i ve své vojenské doktríně vyhražuje právo k rozsáhlým akcím proti „terorismu“, zasáhnout v cizí zemi a změnit tam režim k obrazu svému. To je džihád meče jako hrom. U nás se to nazývá boj za lidská práva.
Mocenské a surovinové zájmy vždy musí být opentleny nějakou ušlechtilou vírou. Západ si neustále namlouvá, že je jeho povinnost neustále někoho osvobozovat od moci zlého.
My, lidé Západu, považujeme naši pravdu za nepochybnou, závaznou také pro všechny ostatní. Ovšem za tímto výsadním postavením lze snadno rozeznat naši touhu vládnout.
Prostě zájmový boj za ovládnutí co největší části světa a jeho surovinových zdrojů zpívá tuto obehranou písničku, která vždy končí neúspěchem a tragédií.
Ani válku na Blízkém východě nemůže Západ vyhrát (vzpomeňme jen na americký Vietnam či francouzské Alžírsko) a příliv uprchlíků z této oblasti se nezastaví, dokud Západ vojensky neodejde a neuzavře rovnoprávné mírové smlouvy. Problémem je, že v dnešním islámském světe (nemluvě o čínském či indickém) ani elity ani masy nepřipustí, že existuje jen jeden udržitelný model vývoje.
Západ je v islámském světě nesmiřitelně nenáviděn a je jisté, že i domorodé islámské tyranie budou přijímány za legitimnější než Západem podporované „tržní státy“.
Ti, co demonstrují proti uprchlíkům, by měli demonstrovat proti svým vládám, které svými agresivními činy uprchlíky vytvářejí, a požadovat stažení svých okupačních vojsk, včetně českých.
Tvrdíme, že bráníme naši vlast v cizích zemích proti teroru, že máme být rádi, že válka probíhá daleko od našich domovů. Kupodivu, čím více v té dáli bojujeme, tím více umírá našich vojáků a tím více nepřátel proniká do našich domovů – jak absurdní.